V šestém díle tohoto dokumentu je shrnuta historie USA, jejich cesta ke svobodnému a nezávislému státu. Vše bylo velmi emotivně zpracováno tak, aby každý americký občan přijal za vlastní myšlenku, že je nezbytné nasadit vlastní vojska do oblastí pokrývajících sedm osmin světa. Muži všech povolání, různých vzdělání a životních úrovní bojovali za svobodu, přestože Američané měli zpočátku úmysl nevměšovat se do událostí hýbajících Evropou, Afrikou a Asií. Začala fungovat dohoda o půjčce a pronájmu, produkty z amerických továren proudily do Velké Británie, Afriky, Číny a Ruska. A po té co 7. prosince 1941 napadli Japonci americké základny v Tichomoří, Spojené státy a Japonsko vstoupily do války. Nastala další z rozhodujících etap války.
Cílem informačních filmů objednaných ministerstvem války USA, natočených v letech 1939 až 1945, bylo objasnit americké veřejnosti, proč jsou do bojů v Evropě a Asii posílány vojenské jednotky USA. Formou detailně propracované animované stopáže filmy vysvětlují válečnou taktiku a spojitosti. Na filmech je čitelný otisk kalifornských studií Walta Disneyho, která celou zakázku održela.
Americké ministerstvo války najalo pro natočení filmů režiséra Franka Capru, který jednoduchým a pochopitelným způsobem dokázal vysvětlit podstatu ideologie, mechanismy a cíle agresorů - Německa, Itálie a Japonska. Přístup agresorů staví do kontrastu s americkými hodnotami a tímto způsobem vytváří dva světy, z nichž pouze jeden má šanci přežít ... "svobodný svět - náš svět".
V pátém dílu série se poprvé v historii této války rozplynula legenda o nacistické neporazitelnosti. Hitler začal realizovat svůj největší sen - získat pro Říši nedozírné zásoby potravin, nerostného bohatství a surovin. 22. června 1941 po vítězství nacistů na Balkáně dal povel k začátku operace Barbarossa. Ta začala dobře, avšak podle plánu měla trvat 6 týdnů. Po 6ti měsících však Hitler zjistil, že zlom v jeho válečném tažení je definitivní. Došlo k dobytí velkého množství území, ale nedošlo k rozhodujícímu proražení fronty. Stalinem vyhlášená Velká vlastenecká válka připravila Hitlera v této historické fázi o více než 800 tisíc vojáků a došlo k největším zvratu ve válečných dějinách.
Působivý snímek z prostředí terezínského ghetta vznikl podle povídkové knihy Arnošta Lustiga Noc a naděje. Prostřednictvím mozaiky lidských osudů autoři zachycují dusivou atmosféru ghetta a ukázat, že ani v nesmírném ponížení neztrácejí lidé důstojnost a dovedou se i vzepřít. Úvod filmu představuje Terezín jako klidné a šťastné město, jehož dobře oblečení obyvatelé mají radost ze života. Je to však jen potěmkinovská iluze, vytvořená pro natáčení německé propagandistické reportáže. Generál SS Knecht, který zde vykonává inspekční cestu, vzápětí nařídí transport do vyhlazovacího tábora. Seznam obětí má svým podpisem potvrdit i předseda židovské Rady starších David Löwenbach. Zpráva o chystaném transportu smrti se dostane mezi obyvatele ghetta...
Souboj sedmi uprchlíků z cizinecké legie s posádkou havarovaného německého letadla uprostřed pekla africké pouště roku 1943. Film Oáza vypráví příběh několika mužů, kteří za druhé světové války uprchli z cizinecké legie, aby se připojili ke spojeneckým armádám a po jejich boku bojovali proti fašismu. Celý příběh se odehrává v poušti a v malé opuštěné oáze s vyschlou a zasypanou studnou. Zde se střetne skupinka uprchlíků s posádkou německého letadla, která nejdříve zničila ostřelováním jejich kamión, avšak po zásahu z protileteckého kulometu byla donucena k nouzovému přistání. V boji o oázu vítězí střídavě obě strany. Nedostatek vody a smrt žízní hrozí bez rozdílu všem. Výsledek poslední bitvy, která vzplane, když se konečně objeví voda, je zdrcující...
Režisér se vrátil do doby nacistické okupace, ukazuje obludnost systému, který dokázal z rasových důvodů postavit miliony lidí mimo zákon a odsoudit je k smrti. Do doby, kdy začaly první transporty a kdy se mezi pražským židovským obyvatelstvem začala šířit bezmezná hrůza. Hlavní postava příběhu - židovský lékař, docent Braun nachází ve své bídě a ponížení dosti sil vzdorovat nepříteli nejnebezpečnějšímu: Strachu...
Druhá filmová verze hry W. Shakespeara (poprvé ji zfilmoval v roce 1944 L. Olivier) je režijním debutem irského shakespearovského herce a dnes již známého režiséra K. Branagha, který se pokusil příběh mladého anglického krále aktualizovat a oprostit ho od tradičního pojetí: jeho králem zmítají pochybnosti a trpí pocitem osamělosti i když se stává vítězem a přebírá francouzský trůn. Vedle dynamických a realistických bitevních scén upoutá ve filmu především K. Branagh ve "zpsychologizovaní" roli Jindřicha V.
Film získal Oscara a kostýmy. Mladý írsky shakespearovský herec vo svojom režisérskom debute aktualizoval známu hru - príbeh mladého anglického kráľa, ktorý sa na radu arcibiskupa z Canterbury rozhodne vymáhať svoje dedičské právo na francúzsku korunu (vládne tam vtedy starý kráľ Karol VI.) a o všetkom sa rozhoduje v boji pri Azincourte. Henrichom V. tu zmietajú pochybnosti ešte pri dobývaní cudzích území a trpí pocitom osamelosti, aj keď už je víťazom a preberá francúzsky trón. Popri trochu zd'havých dialógových scénach zaujmú dynamické a realistické bojové výjavy. Predovšetkým však upúta Kenneth Branagh-herec v "zopsychologizovanej" úlohe Henricha V., ktorého hrá s racionálnou odhodlanosťou a výbušnou citovosťou. Kuriozitou je, že Branagh sa tu predstavuje ako scenárista, debutujúci režisér a hlavný predstaviteľ- teda navlas rovnako ako Laurence Olivier, ktorý hru v r.1944 s veľkým úspechom sfilmoval ako prvý, ibaže s d"razom na divadelnosť predlohy a ponímajúc bojové scény ako veľké maliarske plátna.
Po bitvě u Lipan se zbytky husitských vojsk soustředily pod vedením Jana Roháče z Dubé na hradě Sion. Tato adaptace Jiráskovy dramatické předlohy byla prvním českým celovečerním hraným barevným filmem. Pro novou distribuci v 60. letech byl film viditelně a nešetrně zkrácen (díky tomu je film značně nepřehledný a zmatený).
Autobiografický příběh režiséra Johna Boormana zachycuje Londýn v době 2. světové války očima
malého chlapce, který celou situaci vnímá jako veliké dobrodružství. Ve filmu nechybí veselé momenty
ani chvíle dojímavě působivé. Snad ještě nikdo nezachytil onu děsuplnou dobu a život ve válečném
Londýně se všemi leteckými poplachy a bombardováním tak dobře a do detailu, jako právě John
Boorman. Jednu z vedlejších rolí, sestřeleného německého pilota, si zahrál režisérův syn Charley
Boorman.
Dva muži, sestřelený americký pilot (Lee Marvin) a japonský důstojník Kuroda, se ocitají na opuštěném ostrově kdesi uprostřed Tichého oceánu. Aby přežili, musí se naučit navzájem respektovat, navzdory tomu, že jejich dvě země jsou ve válce.
Nerytířská klání českého rytíře Ryndy ve vynikajícím podání Rudolfa Hrušínského. Čechy, podzim roku 1647. Země je zničená třicetiletou válkou, zdeptaná habsburskou mocí a násilím katolické církve, která se všemi silami snaží vymýtit poslední zbytky protestanství. Všude vládne chudoba, často i hlad. Dokonalým obrazem těchto poměrů je malá tvrz českého šlechtice, na níž se odehrává tento příběh. Rytíř Václav Rynda z Loučky chce v těžké době přežít a mít klid. Dlouho odolává svodům protestantského emigranta Jindřicha Donovalského, nyní ve službách francouzského krále, který jej chce vyprovokovat ke vzpouře proti Habsburkům. Když je uzavřen westfálský mír, pro Donovalského a jeho společníky válka skončila. Rytíř Rynda však s hrstkou věrných vyráží do sebevražedného boje za čest a slávu... Premiéry na naší televizní obrazovce se tento film dočkal až v roce 1991.
Tento historický snímek Hynka Bočana se dotýká váhavosti českého národa, ochotného shýbat hřbet před cizí nadvládou - zasazení na sklonek třicetileté války dovolilo zobrazit bídu, která postihuje i zchudlé šlechtické prostředí. Rudolf Hrušínský tu zpodobňuje nerozhodného rytíře, dlouho a zbytečně přemlouvaného, aby se připojil k protihabsburskému boji. Příběh uchvátí nejen zobrazením různorodých lidských povah, intrikami a pochlebováním, ale také poměry vládnoucími na zdevastovaném dvorci, nořícího se do bláta a obhroublosti. Vznikl tak jeden z nejlepších historických filmů aktualizačního zaměření, právem řazen se po bok takových výpovědí jako Kladivo na čarodějnice.
