Rok 1942. Německý postup je zastaven před Moskvou. Znepřátelené strany se chystají na rozhodující letní ofenzivu. Hitler plánuje operaci Blau - úder jižním směrem na Kavkaz. V cestě mu však stojí město Stalingrad. V létě se tak rozpoutá bitva gigantických rozměrů, během nichž se ze Stalingradu stalo město – hrdina. Bitva, která nakonec skončila totálním fiaskem německé armády umocněným mrazivou ruskou zimou, která definitivně pohřbila pod nánosem zkrvaveného sněhu mýtus o německé neporazitelnosti.
Je rok 1971 a na indickém poloostrově se schyluje k třetí indo-pákistánské válce. Na obranu státní hranice v severoindickém regionu Longewala vyšle indická armáda malou jednotku asi sto dvaceti bojovníků z 23. paňdžábského regimentu, připravených i v nepříznivých podmínkách pouště Thár bránit svoji vlast. To se však ukáže jako velmi nesnadný úkol, neboť na pákistánské straně se do útoku chystají dva tankové regimenty podpořené dvěma tisíci pěšáků...Film natočený podle skutečných událostí slavné bitvy o Longewalu se setkal s velkým úspěchem a řadí se mezi klasické snímky hindské kinematografie.
Niekdajší nacista a jeho židovská väzenkyňa sa po dlhých rokoch stretnú v ruinách koncentračného tábora, aby zaspomínali na staré, boľavé čase. Hoci stáli na opačných barikádách, očividne ich niečo spája. Čo to je? A čo im má ich stretnutie priniesť?
Posádka tanku KV-2 sa snaží pri ústupe v roku 1941 zachrániť nepoškodený tank, aby sa nedostal do rúk nepriateľov. Ženista, ktorý stráži drevený most, zakáže osádke prejsť tankom po ňom dovtedy, kým sa cez most nepresunie pechota a ľahšia technika. Neverí, že most udrží váhu stroja, čo sa napokon skutočne stane pravdou. Veliteľ tanku presvedčí obyvateľov obce za riekou, aby pomohli s jeho vyprostením a posádka sa môže znova zapojiť do boja na nových obranných pozíciách.
Děj filmu se odehrává v poslední čtvrtině sedmého století. Zachycuje příchod kočovných Bulharů pod vedením polomitického chána Asparucha na Balkán. Zde jsou nuceni pod vnějšími tlaky hledat spojence mezi místním slovanským obyvatelstvem a spolu s ním čelit útoku mocné Byzantské říše. Ze střetnutí vycházejí Bulhaři jako vítězové a díky Asparuchově moudré politice je cesta ke vzniku nového slovansko-bulharského národa otevřená.Snímek se řadí k velkoprodukcím poměrně typickým pro bulharskou kinematografii 80. let. Připomeňme například tematicky související film DEN VLÁDCŮ, pojednávající o období vlády chána Kruma.
Film, který je inspirován skutečnou událostí, vypráví o lidském hrdinství a odvaze postavit se okupační přesile. Děj se odehrává na Ukrajině během 2. světové války, kdy se v létě roku 1942 uskutečnil v Němci okupovaném Kyjevě fotbalový zápas mezi týmem Luftwaffe a mužstvem místní pekárny, za něž nastoupila celá řada hvězd předválečného Dynama Kyjev. Šlo povětšinou o sovětské válečné zajatce, před které byl postaven jasný úkol – prohra. Za tu jim byla slíbena svoboda, v opačném případě mohli očekávat jedině smrt. Navzdory tomu opouštějí němečtí vojáci hřiště poraženi... a jejich sovětské protihráče kosí hned po ukončení zápasu kulky popravčí čety.
V úvodu filmu popisuje průvodce postavy na velkém historickém obrazu tak, jak je ve své historické komedii rozdal scenárista a režisér René Clair. Je na něm zobrazen příběh, kterým skončilo obléhání Allenbergovy pevnosti: uprostřed jsou dva vojevůdci, které válka postavila proti sobě a kteří se nakonec usmířili a právě si blahopřejí. Vlevo je maršál Allenberg, vpravu je kníže Beaulieu. Na obraze je leccos zajímavého, co přimělo historiky k zamyšlení: Kladou si třeba otázku - čemu se tak poputelně usmívá tenhle praporečník? Komu platí zřejmě zlomyslné poznámky toho poddůstojníka? Proč mají tyto dvě postavy masky intrikánů a šibalů? Že by to bylo svérázné zpodobení válečných pohrom a strázní z časů galantních slavností, jejichž hrdinami byli vznešení vojevůdci, kteří vedli války se stejnou rozkoší jako svůj zahálčivý, přepychový život, a jejich méně vznešení vojáci, kteří hladověli a válek měli plné zuby.
Epický válečný příběh Srbské armády z první světové války, který se odehrál na toku řeky Driny a Sávy roku 1914, kde došlo ke střetu s mohutnou armádou rakousko-uherského mocnářství
Chico je dobrodružný film. Dalo by se říct ideologický dobrodružný film, ale se skutečnými dobrodružstvími s cestováním, revolucemi a válkami, napříč zeměmi a kontinenty. V sázce je hodně: co se světovou revolucí? Co si má počít člověk, který se narodí v Latinské Americe napůl jako Maďar, napůl katolík, napůl Žid a je odmalička vychováván jako přesvědčený komunista? V dětství je nucen provandrovat půl světa, aby z blízkosti Che Guevary a Salvadora Allendeho dorazil do "reálného socialismu" _ do Maďarska. Výsledkem je: revolucionář bez hranic. Co s ním bude, když se svět z zbavuje nejen ideje komunismu, ale _ snad v oprávněné sebeobraně _ nechce ani slyšet o ideologiích? Zbývá ještě myšlenka, které by se mohl zachytit, a pokud ano, za jakou cenu? Vůbec: co bude v tomto novém světě s těmi neklidnými a rozhněvanými, s radikály? Co bude s těmi, které dějiny podvedly? Náš hrdina se znovu žene přes půl světa a tentokrát dorazí do války v Chorvatsku. V tomto filmu se mísí vymyšlené a skutečné události i osoby. A tak ani příběh, ani postavy nejsou totožné s nikým a s ničím _ pouze s tím, co jsem si vymyslela
Tragické i komické, hrdinské i lyrické – takové je poslední filmové dílo legendy sovětské kinematografie, herce a režiséra Leonida Bykova. Osmnáct zničených fašistických tanků, osmnáct mrtvých sovětských vojáků. To vše na místě zvaném Podbjedňa, kde se naplnily osudy hrdinů tohoto výjimečného filmu. Třicet let po fatální bitvě o strategicky důležitý prostor, který v průběhu zuřících bojů 2. světové války střežili sovětští vojáci až do posledního muže, vzpomínají děti na své statečné otce. Tuto tragickou historii zobrazuje Leonid Bykov s odlehčující humornou poezií, která poskytuje působivý pohled do nitra armády. Armády, ve které více než generálské rozkazy rozhodovalo individuální hrdinství a čistota charakterů.
