Děj se odehrává ve 21. století v ruinách obrovského laboratorního komplexu 8J30 původně ovládaného systémem Kyron 5 a obsluhovaného hrstkou vědců a jejich rodin, sloužícímu k výrobě nejvyspělejších robotů. Kyron 5 ale tehdy přebral kontrolu a vyhlásil válku lidstvu na ostrově vyráběnými roboty GUNHEAD (Gun UNit/Heavy Elimination Device). Lidstvo odpovědělo na útok a pravděpodobně uspělo neb se ostrov a Kyron 5 od té doby neozvali. Během této doby se mikročipy a plasty kdysi používané v elektronice staly dražší nežli diamanty. Brooklyn (mající strach z řízení a létaní ve strojích) se skupinou dalších „vykradačů elektroniky“ přistává na střeše komplexu a vydává se pro čipy z Kyronu 5. Během sestupu do nitra mizí všichni členové Brooklynovi posádky a zbytek potkává Seržantku Nim z Texas Air Rangers. Ti zde ztroskotali před nějakou dobou, když sledovali biodroida, který ukradl Texmexium (sic) z laboratoře na pevnině a naváděcím štěnicí je přivedl na 8J30. Sgt. Nim zatýká Brooklyna a donutí ho následovat dítě přeživších vědců. Následně se plány zvrtnou a Brooklyn je po pádu na smetiště komplexu nucen opravit, překonat strach a řídit jednotku GUNHEAD do srdce komplexu proti biodroidům (vyvstanuvších z jeho bývalých kolegů) proti Kyronu 5.
Poslední mírový maturitní ročník 1940/41 v malém sovětském městě, přesvědčení komsomolci, kariéristé i neprávem obviňovaní, dusná atmosféra podezřívání a vydírání, přesvědčivé zobrazení zrůdnosti komunismu, ale i obhajoba ''vyšších principů mravních''. Film je absolventskou prací ukrajinského režiséra Jurije Kary na moskevském filmovém institutu VGIK a patří k dílům, která plně docení až filmová historie.
Silně humanistické dílo popisuje hrůzy 2. světové války pohledem leningradského baletního mistra. Příběh filmu je založen na skutečných událostech. Na začátku roku 1942 je baletní mistr A. Obrant pověřen vojenským velením, aby ze studentů leningradského Paláce Pionýrů sestavil taneční společnost. Válkami zničený umělec se vrací do svého rodiště a brzy si potvrzuje smutné tvrzení, že „bolest války pociťuješ ještě hlouběji a bolestněji ve svém rodném kraji“. Přesto vytrvá ve své snaze a nakonec dá dohromady soubor, kterému se podaří na frontě odehrát přes tři tisíce představení.
Rok 1941 spěje ke svému závěru a velitel 78. divize, generálplukovník Běloborodov, se zoufale brání vpádu nacistických vojsk do Moskvy. Před sebou má fanatického nepřítele, za sebou chrabré sovětské vojáky a především svoji vlastní strategickou genialitu. Hitler odsoudil Moskvu k trestu smrti. Vydal rozkaz, aby hlavní město SSSR, bylo srovnáno se zemí a zatopeno. To ale ještě netušil, na jaký odpor sovětského lidu, vedeného statečnými veliteli, narazí. Na konci roku 1941, uprostřed tuhé zimy, vymyslí válkou protřelý generál Běloborodov smělý plán. Se svou 78. divizí přejde do protiútoku, jehož cílem je zlikvidovat gruppenführera SS Bittricha a jeho úderné seskupení, které nebezpečně hlasitě klepe na dveře dosud nedobytné Moskvy. Rafinovaný sovětský vojevůdce se sice schovává za skromné konstatování, že „dostává rozkazy shora a pouze je uplatňuje dole“, ale ve výsledku jedná jako neohrožený vůdce. Jedině tak ještě žije naděje, že bude odvěké hlavní město Ruska ochráněno před nenáviděným nepřítelem.
V neutrálních vodách, nedaleko sovětských výsostných vod se díky poruše na reaktoru musela nouzově vynořit atomová ponorka NATO s šestnácti bojovými raketami na palubě. Američané odmítají sovětskou pomoc při odstranění závady, když tu se náhle zblázní palubní počítač a připravuje k odpálení první várku raket. Jedná se o začátek třetí světové války? Je událost ve čtverci 36-80 počátkem celosvětové krize?
Blíží se závěr roku 1942 a v severní Africe právě zuří krvavá válka mezi fašisty a spojenci. Po drtivé porážce italských jednotek se do bojů zapojují také německé síly Afrikakorps vedené generálem Rommelem. Na druhé straně se Britové připravují k rozhodujícímu úderu, který vešel do historie jako první a druhá bitva u El Alameinu. Na pozadí těchto pohnutých událostí, které zásadním způsobem ovlivnily vývoj 2. světové války, se odehrává strhující drama vášně a nesmrtelné lásky mezi italským vojákem Sergiem a anglickou dívkou Nancy. Seznámili se na začátku války, kdy ještě zdaleka netušili, jaké hořké události jim osud připraví. Sergio je vyslán do sebevražedných bojů v poušti, ona se skrývá v Káhiře. A právě zde, ve vojenské nemocnici, se jejich cesty opět nečekaně zkříží...
Píše se rok 1941, vesnice nedaleko Oděsy padly do rukou německých okupantů. V jedné z nich byla čerpací stanice vody pro celou Oděsu. Velení usiluje o záchranu obyvatel města, musí obnovit dodávky vody alespoň na několik hodin denně. Pokus o vysazení desantu u čerpací stanice ztroskotal. Zbývá jediná možnost, infiltrovat se do týlu nepřítele. Úkolem je pověřen námořník Bezboroďko (Vjačeslav Tichonov), který ovládá němčinu. Je vybaven dokumenty zajatého německého důstojníka a vydává se splnit nebezpečný úkol. Záhy po něm překročí linii fronty celý oddíl.
Pět let před slavným dvoudílným filmem Boj po vítězství natočil režisér Villen Azarov neméně úspěšné špionážní drama o sovětském rozvědčíkovi Krylovovi. Zatímco Boj po vítězství byl situován do poválečných let, Cesta do „Saturnu“ se soustředí na rafinované boje špionů přímo v době 2. světové války. Agent Sergej Krylov je pod krycím jménem kapitán Kramer nasazen do německého abwehru. Má proniknout do samotného středu německé špionážní organizace „Saturn“ a podávat tam odtud životně důležité zprávy moskevské centrále. Předtím si ale ještě musí získat naprostou důvěru Hitlerových spolupracovníků a naoko se stát doslova jedním z nich.
Optimistická tragédie byla natočena podle stejnojmenného dramatu Vsevoloda Vitaljeviče Višněvského z roku 1930. Snímek se odehrává v roce 1917. Do námořního oddílu, který vede anarchista Vožak (Boris Andrejev), nastupuje na příkaz ústředního výboru KSSS komisařka (Margarita Volodina). Přichází s úkolem získat námořníky pro cíle revoluce.
Bolševik Mičman Panin vzpomíná na události z roku 1912. Tehdy se skrýval pod maskou věrného carského důstojníka, přesto se zúčastnil osvobození politických vězňů z Kronštadtské pevnosti a lodí je odvezl na francouzské pobřeží. Při návratu do Ruska se stal podezřelým, i když se snažil všechny ujišťovat o pravosti smyšlených dobrodružství v Paříži. Aby se vyhnul hrozícímu vězení, rozhodl se Panin raději opustit uniformu.