Rok 1941 se chýlí ke konci a polské město Przemysl začal ovládat nacistický teror. Jeho obyvatelé už nejsou Poláky, ale občany třetí říše. U jedné z židovských rodin žije i sedmnáctileté děvče, katolička Fusia Podgorská. Když jsou Diamantovi donuceni odejít do ghetta, odkud je čeká cesta do tábora smrti, Fusia se rozhodne je z ghetta propašovat. Ukryje je na půdě domu, v němž žije se svou sedmiletou sestřičkou Helenou, ale časem Židů, kteří hledají útočiště v podkroví, přibývá. Schovávat přes dva roky třináct lidí je stále nebezpečnější, zvlášť když se do domu z rozhodnutí armády nastěhují dvě německé armádní sestry...
Modelové drama natočené podle divadelní hry Ivana Bukovčana zachycuje různorodé chování desítky rukojmích, jimž na sklonku druhé světové války hrozí výstražná poprava jako odveta za smrt německého vojáka. Vyhrocená situace dovoluje zkoumat rozpoložení jednotlivých nešťastníků, režisér se však uchyluje ke zbytečné pompéznosti, s níž zdůrazňuje bezradnost, strach i odhodlání svých hrdinů. Zřetelné vypravěčské neumětelství dokládá i naprostý divácký nezájem v době premiérového uvedení - teprve nyní se naskýtá možnost seznámit se s dílem téměř již zapomenutým.
V husitských dobách se náboženská pravda sířila i na hrotech zbraní. Když se husté chystají roku 1430 na výpad do Norimberka tzv. Spanilá jízda., aby tam obhájili své učení, mladý velitel jízdní jednotky zeman Keřský, jemuž zlotřilý křižák kdysi unesl nevěstu, to chápe jako příležitost k osobní mstě. Oldřich Daněk se sice snažil nastolit osobitý výklad historických událostí, přemítá o tom, kam vede zaslepená touha trestat zlý skutek dalším ukrutenstvím, avšak jeho verze působí příliš tezovitě a neživotně, nepovznesla se nad popisně ilustrované výjevy ze starých letopisů českých...
Filmový prepis rovnomenného románu Rudolfa Jašíka. Dej filmu je situovaný do štyridsiatych rokov nášho storočia, do prvých rokov druhej svetovej vojny. Zachycuje politickú a spoločenskú atmosféru jedného zo slovenských mestečiek, ktoré žije zdanlivo v závetrí, ďaleko od sveta a vojny. No zdanie klame. Pod povrchom pokojného, každodenného života prebieha tragický proces urýchľujúci osudy ľudí, rozpad ich charakterov, no aj dozrievanie ich vťahov. Film je príbehom Evy a Igora, ich lásky, násilne prerušenej vplyvom politických udalostí. V tejto epoche osobných i spoločenských tragédií sa z detí takmer cez noc stávajú dospelí, z poctivcov obete a z duševných úbožiatkov vrahovia. Film na osudoch Evy a Igora, židovských povozníkov Samka a Maxiho a kariéristu Flórika podáva vierohodný, presvedčivý obraz doby, poznačenej expanziou fašizmu.
Film, ktorý vznikol podľa literárnej predlohy Milana Ferka rozpráva o vojnových časoch z pohľadu detských hrdinov a patrí v tomto smere spolu s filmom Stanislava Barabáša Pieseň o sivom holubovi medzi najlepšie filmy slovenskej kinematografie. Na pozadí udalostí na Slovensku medzi vypuknutím Slovenského národného povstania a oslobodením sledujeme osudy malých hrdinov s ich detskými starosťami i radosťami. Stávame sa svedkami ich objavovania okolitého sveta, sexuality, komentovania ľudí a udalostí a v neposlednom rade i túžby po dospelosti, ktorú v tomto prípade paradoxne predstavuje puška. Mozaikovité rozprávanie však okrem dychtivého poznávania mladých hrdinov sprevádzajú nestále stretnutia so smrťou alebo aspoň hrozba jej zjavenia. Film Keby som mal pušku patrí do Zlatého fondu Slovenskej kinematografie a zaslúžili sa o to okrem režiséra Štefana Uhra aj kameraman Stanislav Szomolányi, hudobný skladateľ Iľja Zeljenka, strihač Max Remeň a v neposlednom rade herecké obsadenie
Prolog filmu uvádí: "Ocelový kruh svírá Vídeň. Zvláštní postavy vystupují z prachu hroutící se rakouské říše. Jednou z nich je X - 27. Mohla být největším špionem všech dob, kdyby bývala nebyla žena." Film je založen na Sternbergově stejnojmenné povídce, pojednávající o vídeňské pouliční prostitutce, jejíž služby využije v rámci rakousko-ruského konfliktu špionážní služba. Paramount se rozhodl nazvat film Zostuzena navzdory jeho protestu, neboť ona dotyčná dáma nebyla zostuzena, ale postavena před popravčí četu. Tato scéna byla natáčena ve velkém hangáru pro balony, aby bylo dosaženo silné ozvěny. Technici za tento způsob nahrávky odmítli nést zodpovědnost. Sternberg i zde kultivovaně rozehrává melodramatický příběh silných jedinců postavených do krajních situací. Opět činí hlavní hrdinku citově i charakterově nejzajímavější postavou.
„Zneuctená“ je jeden z najlepších filmov Josefa von Sternberga. Rajner Verner Fasbinder zaradil „Zneuctenú“ do prvej desiatky najlepších filmov v histórii kinematografie. Špionážny film z obdobia 1. svetovej vojny vychádza zo skutočných udalostí a z postavy svetoznámej špiónky menom Mata Hari. Marie Kolverer, najzvodnejšia špiónka rakúskej monarchie, je vyslaná do Ruska, kde slúži svojej vlasti v prestrojení. Marlene Dietrich stvárnila vo filme svojho dvorného režiséra Josefa von Sternberga jednu z najcharizmatickejších rolí svojej hereckej kariéry.
Je jaro. V Praze kvetou stromy, válku připomínají jen památníky. V květnu 1945 vítali čeští obyvatelé sovětskou armádu. Rodiče malého Dušana pozvali do svého venkovského domku unaveného sovětského generála, aby si odpočinul. Dušan se s ním spřátelil a generál mu dal před odjezdem na památku svoji vojenskou kožešinovou čepici. Generálův automobil minul cestou ženisty, vedené poručíkem Rukavičkinem. Místo, kde zneškodnili minu, bylo nutné označit a Rukavičkin šel do blízké školy vypůjčit si křídu. V prázdné budově se seznámil s učitelkou Janou a mezi oběma mladými lidmi přeskočila jiskra sympatií. Poručík však musel pokračovat v cestě a proto Janě napsal na školní tabuli svoji adresu. Když se po rozloučení vrátila učitelka do třídy, adresu nenašla. Pečlivý ředitel školy tabuli umyl a Janě zbyla jen vzpomínka. Po silnici se vracel pěšky domů do Prahy pan Novák, bývalý vězeň koncentračního tábora. Rukavičkin zastavil nákladní auto, které pana Nováka do Prahy odvezlo. V domě na Malé Straně, kde pan Novák před válkou bydlel, se však skrýval německý ostřelovač. Jeden ze sovětských vojáků ho zneškodnil, ale svůj čin zaplatil životem. Zdrcený pan Novák bloudil Prahou a setkal se se starou paní, která toužila po tom, aby už jezdily tramvaje. Když se její přání konečně splnilo, přimluvila se stařenka za vojáka, který byl v civilu řidičem tramvaje v Kyjevě, a rád by alespoň na chvíli řídil tramvaj. Když pak společně vystoupili, stará paní se rozplakala při pomyšlení, kolik lidí ve válce zahynulo... Válka už je jen vzpomínkou, milenci se scházejí v parku a děti si hrají.
Gladys Aylward (Ingrid Bergman) má jen jeden sen – jet jako misionářka do Číny. Protože nemá kvalifikaci, je odmítnuta. Živí se jako služebná a střádá na cestu vlakem přes Rusko. Její sen se stane realitou a ona odjede na doporučení svého zaměstnavatele do městečka Yangchen ke staré paní Lawson. Znovu otevřou hostinec U šestého štěstí, kde vyprávějí Číňanům biblické příběhy. Místní mandarín ji jmenuje Kontrolorem nohou. Tak objíždí horské vesnice a přesvědčuje rodiče, aby svým dcerám nedeformovali nohy. Přes těžké začátky si časem si získá úctu a lásku místních. Její silná osobnost zaujme i plukovníka Lin (Curt Jurgens), který zpočátku jejím příjezdem nebyl vůbec nadšený. Vše změní útok Japonců na Mandžusko. Město je bombardováno a musí být vyklizeno. Gladys alias Jen-Ai se ujímá sirotků. Jak válka postupuje, dětí přibývá, a aby se mohly zachránit musí se dostat rychle do jiné provincie, než ji tamější misionáři opustí...
Scénář k filmu byl napsán podle knihy Alan Burgesse The Small Woman, který se nechal inspirovat skutečným příběhem Gladys Aylward.
DALEKÁ CESTA, prvotina Alfréda Radoka (1914 - 1976), se nutkavou expresí svých obrazů z terezínského ghetta a iritujícím skloubením hraného a dokumentárního filmu stala pro komunistický režim natolik neúnosnou, že byla nejprve nakrátko odsunuta do venkovských kin a posléze zcela vyřazena z distribuce. Měl na tom mj. svůj podíl i Radokův kolega Otakar Vávra (*1911), jemuž se Radokův styl zdál prý příliš křečovitý. Jak se Vávra přiznal ve svých vzpomínkách Podivný život režiséra (1996), když se ho přední stranický ideolog, ministr informací Václav Kopecký (1897 - 1961), na film dotázal, svůj názor nesmlčel a "Kopecký zakázal další promítání Daleké cesty v kinech"...
V pohanské době přijal kníže Bořivoj se ženou Ludmilou křest od věrozvěsta Metoděje. Jejich syn Vratislav se seznámil na lovu s temperamentní Drahomírou, kterou zanedlouho představil na hradě jako svou ženu. Po čase se jim narodil syn Václav. Po letech, když se Václav vrátil z Budče, kde byl vychováván, zamilovala se něho Skeřova dcera Radmila. Po náhlé Vratislavově smrti se Drahomíra ujala vlády a v touze po větší moci vyvolala válku s Radslavem, knížetem Zličanů. Začínající válku ukončil Václav tím, že vyzval Radslava na osobní souboj a v souboji vyhrál. Drahomíra se spikla se Skeřem proti Václavovi. Nejdříve odstranili zbožnou Ludmilu. Po její vraždě na Tetíně však Drahomíra musela opustit hrad. Skeř se proto v úkladech spojil s Václavovým bratrem Boleslavem. Po válce s Germány, která skončila nabídkou smíru, pozval Boleslav Václava na své sídlo k vysvěcení nové kaple. Tam za jitra bratra se svými kumpány zavraždil. Drahomíra prosila mrtvého Václava o odpuštění. Také Boleslav padl na kolena a uznal Václavovu velikost.
