Filmy online ke shlédnutí zdarma

V prvej polovici 20. storočia sa mladý Li Tianlu (hrá sám seba) pripája k putovnému bábkovému divadlu a následne robí kariéru ako jeden z popredných taiwanských bábkárov. Počas druhej svetovej vojny japonskí vládcovia Taiwanu použijú tradičné čínske bábkové divadlo pre svoju propagandu. Až po vojne môže pouličné divadlo začať hrať znova...

Americký film režiséra Michaela Watkinse je fiktivní příběh vycházející ze skutečných událostí. Vypráví o tom, co se odehrálo po smrti princezny Diany, matky Jeho královské výsosti prince Wiliama z Windsoru. Mladík přichází studovat na St. Andrew's College, musí vyřešit vztah k otci, princi Charlesovi, smířit se s jeho láskou ke Camille Parker Bowlesové, sblížit se s jejími dětmi a přitom si uchovat vzpomínky na svou milovanou matku.

Barva granátového jablka se svým pojetím nepodobala ničemu, co bylo do té doby v zemích bývalého Sovětského svazu natočeno. Film o arménském básníkovi osmnáctého století jménem Sajat-Nova se radikálně rozešel s tradicí životopisných filmů. Ve statických, plošných obrazech se po vzoru perských miniatur a křesťanských ikon odvíjí básníkův život od jeho narození až po smrt v klášteře. Snímek je rozdělen do osmi kapitol. V úvodu vidíme básníka coby chlapce obklopeného bezpočtem knih a rukopisů, jejichž stránky obrací vítr. Básník se dostává ke dvoru, potkává múzu poezie, jež se stane jeho milenkou. Jako mnich v kostele vyzdobeném freskami prosí svou múzu o rozhřešení. Dále ho vidíme v rodinném kruhu a konečně vizi jeho smrti. Závěr se vztahuje k zavraždění básníka perskými dobyvateli před tbiliskou katedrálou roku 1795. U oficiálních kruhů vyvolala Barva granátového jablka značnou nevoli. Prominentní režisér Sergej Jutkevič provedl v rámci větší srozumitelnosti některé úpravy, ale i tato druhá verze byla sovětskou distribucí sabotována. V příštích letech byl Sergej Paradžanov opakovaně vězněn, sedmnáct let mu nebylo dovoleno režírovat filmy.

Působivý příběh Evangelium podle Jana přináší režisér Philips Seville. Doslova drastická filmová adaptace Nového Zákona přeloženého společností The American Bible Society. Produkce Garth H. Drabinsky a Chris Chrisafis za Visual Bible International, Inc. Evangelium podle Jana proniká do podstaty Bible a přesně odpovídá jejímu textu, úchvatné drama, Janovo znázornění života, duchovního řádu, smrti a vzkříšení našeho pána, Ježíše Krista.

Květen 1996. Diana, princezna z Walesu, se rozvedla s korunním princem Charlesem. Rozhodně se však nedá říci, že by se tím její situace zlepšila. Citlivá žena trpí především neustálým tlakem médií, které nenechají bez povšimnutí jediný její pohyb. Obtěžují tím nejen ji, ale také její děti, které se pokouší chránit. Přesto pomalu nalézá novou chuť do života a nabírá novou energii, se kterou se věnuje především celé řadě humanitárních projektů. Cestuje mimo jiné do Sarajeva trpícího vinou občanské války, do Angoly, kde se s velkým nasazením snaží pomoci obětem zákeřných nášlapných min. Také v soukromém životě se snaží začít znovu. Po krátké milostné aféře s pakistánským kardiochirurgem, se seznámí s bohatým světákem Dodim al Fayedem. A zdá se, že Dodi je pro ni konečně ten pravý. Jenže právě ve chvíli, kdy chtěla přijmout jeho žádost o ruku, došlo 31. srpna 1997 v podjezdu v centru Paříže k tragické nehodě.

Komedie vypráví o vztahu bohaté dědičky tabákového impéria Doris Dukeové a jejího irského komorníka Bernarda Laffertyho. Po šesti letech služby si Bernard, nezastírající, že je homosexuál, získal Dorisinu naprostou důvěru. Stal se jejím společníkem doma i na cestách a ovládl chod celé domácnosti. Vzájemné pouto bylo tak silné, že vydrželo i mužovu závislost na alkoholu, z níž se musel léčit. A než Dukeová v roce 1993 zemřela, stál jí po boku jako nejdůvěryhodnější rádce, nejdražší přítel a po její smrti se dokonce stal správcem mnohamilionového jmění. Co se asi odehrávalo za zavřenými dveřmi a co umožnilo vznik tak silného pouta mezi „princeznou“, která měla vše, a „chuďasem“, jenž se stal jejím dědicem?

Herec Jim Caviezel (Umučení Krista) stojí v čele hvězdného obsazení filmu, který oslavuje život Roberta Bobbyho Jonese. Jones byl pravděpodobně jeden z nejtalentovanějších golfových hráčů v historii této hry. Překonal těžkou nemoc a vlastní prudkou povahu, aby nakonec dosáhl absolutního vrcholu, který v tomto sportu doprovází záplava vydělaných peněz. Jones ale díky tomu pochopil, že čest má větší hodnotu než peníze. BOBBY JONES je vynikající podívaná, která dokáže zaujmout kohokoliv.

Film Todda Haynese o životě a tvorbě Boba Dylana je velmi experimentální. Šest hlavních představitelů v něm ztvárňuje různé dekády a žánry tohoto oblíbeného folkového zpěváka. Boba Dylana nám tak odprezentuje Woody (Marcus Carl Franklin), černošský kluk posedlý folkem, zpěvák a rebel v jedné osobě, Jack Rollins (Christian Bale), lyrický poeta Arthur (Ben Whishaw), Robbie (Heath Ledger), populární herec, jehož soukromý život se ocitne díky slávě v troskách, Billy (Richard Gere), milovník starého folklóru a nakonec i Jude (Cate Blanchett), ztvárňující bouřlivá šedesátá léta plná drog a improvizace. Kromě těchto vynikajících herců ve filmu uvidíte i Julianne Moore, Charlotte Gainsbourg a Bruce Greenwood.

Porušil všechna tabu. Ve svých knihách i ve svém životě. Dva roky putoval lord George Gordon Noël, šestý baron Byron, se svým přítelem Hobhousem po světě. Navštívil Portugalsko a Španělsko, zmítané napoleonskými válkami, učarovaly mu země Středomoří, Malta, Albánie a Řecko, tehdy ještě pod tureckou nadvládou. Tam všude se něco dělo, tam pulzoval ten pravý život. Žádný div, že mu po návratu domů chladná, nevlídná, úzkoprsá Anglie, sešněrovaná předsudky a staletými tradicemi, připadá jako jeho vybledlá náhražka. Je mu třiadvacet a má pocit, že už všechno zažil i viděl. Pro co mu teď zbývá žít? Pro lásku k ženám a malým chlapečkům? Pro alkohol a flámy? Pro psaní? Ale proč, když mu jeho nakladatel odmítá vydat Horáciovy pokyny, které považuje za nejlepší plod své tvorby těch minulých dvou let? Vkus se prý za ty dva roky jeho nepřítomnosti změnil. Naštěstí je tu ještě Childe Haroldova pouť, báseň o místech, která navštívil. A ta způsobí zázrak. Jednoho rána se probudí a bude slavný. Každý se bude chtít seznámit s tím charismatickým, záhadným mladým mužem, ženy k němu budou přitahovány jako můry ke světlu... Ale je tohle ta pravá existence? Ten život, tak bolestně podobný tomu jepičímu? Dvoudílný film britské BBC přináší na obrazovku posledních třináct let života jednoho z největších, nejskvělejších - a nejkontroverznějších - duchů své doby. Básnika, dramatika, politika, muže, jenž za pouhých šestatřicet let, jež mu bylo dáno prožít na tomto světě, vytvořil dílo, které ovlivnilo nejen jeho současníky, ale i řadu dalších světových tvůrců. Od našeho K. H. Máchy přes Puškina, Mickiewicze až třeba po Baudelaira. Bouřliváka, který svým osobním životem porušil všechna tabu své doby. Mimořádně rozporuplnou osobnost, muže, který sám sebe označoval za špatného člověka, zároveň však neoplýval falešnou skromností a byl si dobře vědom své ceny. Který sám sebe popisoval jako "zpola prach, zpola božstvo". Který poté, co si vydobyl pověst největšího zvrhlíka své doby, odmítal promarnit zbytek života v bezcílných radovánkách, a byl ochoten položit život za svobodu malého, utlačovaného národa. Ideálního představitele našel režisér Julian Farino v Jonnym Lee Millerovi, jehož jsme na obrazovce ČT viděli naposled v jedné z Canterburských povídek, jinak jej ovšem známe z řady skvělých rolí - od Trainspottingu přes Mansfieldské sídlo, Spoluvinu až po Uprchlíky.

Před čtyřiačtyřiceti lety absolvoval své první veřejné vystoupení americký písničkář Bob Dylan. Velkolepý dvoudílný čtyřhodinový dokument No Direction Home mapuje Dylanovu dráhu od jeho dětství v americkém státě Minnesota až do jeho britského koncertního turné v roce 1966 a nehody na motocyklu, po které se na dlouhá léta stáhl z veřejného života. Význačný režisér Martin Scorsese strávil na projektu vyrobeném v koprodukci PBS a BBC čtyři roky a prostřednictvím Dylanova manažera měl otevřený přístup k Dylanovu archívu. Nejde o první dokumentární film o Bobu Dylanovi; v tomto případě jde o Dylana v plných souvislostech historie a vývoje společnosti. Režisér dokázal zasadit zpěvákovu kariéru do kontextu kvasící atmosféry první poloviny šedesátých let. Neopomenul probouzející se hnutí za lidská práva, úplnou rovnoprávnost černochů na jihu Spojených států a protiválečné hnutí proti válce ve Vietnamu. Částečně je to proto, že na Scorseseho projektu spolupracoval bezpočet Dylanových vrstevníků a přátel. Za všechny stačí uvést tehdejší Dylanovu přítelkyni a folkovou zpěvačku Joan Baez. Bob Dylan začal svou kariéru jako folkový zpěvák, v polovině šedesátých let pružně reagoval na nástup elektrických kytar a syntezátorů. V tomto dokumentárním filmu vystupuje spíše jako jemný a tichý glosátor, některé části z archivu musely být dokonce opatřeny titulky, aby jim bylo rozumět. Rozhodně ne jako filozof, který by odhaloval sám sebe. Poodhaluje a poopravuje některé mýty, které sám o sobě vytvořil: proč si změnil jméno, jak je to s jeho indiánskou krví a jak to bylo s jeho cestou z Minnesoty do New Yorku. Stylotvorný zpívající kytarista, skladatel a textař, vlastním jménem Robert Allen Zimmerman, (ročník 1941) počtvrté přijíždí 7. listopadu 2005 do Prahy. Jeden ze základních tvůrců popkultury druhé poloviny dvacátého století naposledy Českou republiku navštívil před dvěma lety, konkrétně 23. října 2003. Písně Boba Dylana odrážejí společnost v průběhu několika desetiletí a nesmazatelně se zapsaly do historie moderního světa. Člověk, který neslyšel původní verze, nebo další verze hitů "Knockin' On Heaven's Door", "Like A Rolling Stone", "Blowing in the Wind", "The Times They Are A-Changin'" atd., žil zřejmě na Měsíci. Nakřáplý Dylanův hlas je stejně nezaměnitelný jako způsob, jakým zbořil do té doby zažité představy o zpěvákovi. Dylan je pro dějiny poprocku nenahraditelný. Sám obohatil výrazový rejstřík a hudební formy o řadu nových stylů, které pak dál rozvíjeli jeho následovníci i další generace umělců.