Film je inspirován životem geniálního korejského malíře Jang Seung-up Ohwona (1843 1897). Píše se rok 1850. Věhlasný učenec Kim Byung-moon náhodně zachrání malého žebrajícího kluka Jang Seung-upa před partou násilníků, kteří se ho pokusili zbít. Jang Seung-up se mu snaží kresbou vysvětlit, proč ho lidé napadli. Kim je jeho malířským talentem nadšen, ale chlapec mu na dlouhých pět let zmizí ze života. Pak se oba opět náhodně setkají a navážou celoživotní přátelství. Ze Seung-upa se mezitím stane známý malíř, který ale v rozkastované společnosti trpí svým nízkým původem, který mu zabrání navázat milostný poměr se sestrou jednoho vznešeného úředníka. Svá zklamání a úzkosti utápí Seung-up v alkoholu, přesto - a nebo právě proto - vytváří stále krásnější díla. Cestu mu zkříží další žena - krásná kurtizána Mae-hyang, jež se postupně stává jakousi stále unikající a stále se vracející múzou. Do jeho života zasahují i převratné politické události a nástup korejského reformistického hnutí, k němuž se hlásí i Seung-upův mecenáš a přítel Kim.
Herec Choi Min-sik ztvárnil geniálního malíře s neobyčejnou bravurou a podařilo se mu jedinečně zachytit jemné odstíny malířovy složité osobnosti. Legenda moderní korejské kinematografie režisér Im Kwon-taek získal na MFF v Cannes 2002 za tento snímek Cenu za nejlepší režii ex-aequo.
Příběh královny Johany Kastilské, které dějiny daly ne zrovna lichotivý přídomek Šílená, se začíná odehrávat ve Španělsku na konci 15. století. Roku 1496 byla provdána za Habsburka Filipa I. Sličného, ke kterému téměř okamžitě vzplanula vášní, která neměla už nikdy pohasnout. Jejich vztah, z počátku rovnocenný se postupem času stával stále jednostrannějším, přičemž Johanina láska se čím dál více podobala spíše posedlosti, projevující se bouřlivými záchvaty vzteku a žárlivosti, které se nesnažila nijak utlumit. Ještě za Filipova života byla její přepjatá vášnivost a nezkrotitelný temperament nazván šílenstvím. Johanina duševní rovnováha byla bezpochyby výrazně křehká, její takzvané šílenství však vycházelo z ohromného citového bohatství, které naneštěstí celé investovala do vytvoření jedné monstrózní iluze o věčné a nepomíjející lásce.
Z takové představy vyšel i známý režisér Vicente Aranda, kterého tato nanejvýš zajímavá postava španělské historie zaujala natolik, že roku 2001 natočil snímek inspirovaný jejím životním příběhem. Známý tvůrce se i tentokrát zaměřil na žánr, který je mu nejvlastnější a ve kterém je opravdovým mistrem - milostné psychologické drama. Tentokrát však jeho dějiště umístil do atraktivního prostředí renesančního panovnického dvora, přičemž vedle sugestivního vyprávění Johanina příběhu věnoval mnoho pozornosti i výpravě a věrnosti dobovým reáliím. Snímek v roce uvedení do kin zaznamenal ve Španělsku nebývalý divácký ohlas a doslova zlomil rekordy v návštěvnosti. Představitelka hlavní role, mladá herečka Pilar López de Ayalaová získala za svůj přesvědčivý, emocionálně vypjatý výkon v titulní roli prestižní španělskou výroční cenu Goya a cenu Stříbrnou mušli na MFF v San Sebastianu.
Fascinující příběh z 1. poloviny 19. století o posledních dnech velkého vojevůdce Napoleona Bonaparte. Na sklonku života je Napoleon ( v podání strhujícího P. Torretona) spolu s několika svými přívrženci uvězněn na ostrově Svatá Helena, kde roku 1821 za poněkud záhadných okolností umírá. Film A. de Caunese kombinuje známá i překvapivá fakta s mýty, obestírajícími tuto kapitolu našich dějin. Odhaluje lidskou tvář i slabost kdysi velmi vlivného muže, čelícího posledním okamžikům svého života v nepřátelském zajetí...
Snímek režiséra Gérarda Corbiaua Farinelli je nevšední biografií jedné z významných osobností evropské operní scény 18. století. Carlo Broschi, zvaný Farinelli (1705-1782), patřil mezi nejobdivovanější zpěváky své doby; sopranista, vrcholný představitel slohu bel canto, díky svému zmrzačení (byl kastrát) zvládl tři a půl oktávy, a dokázal udržet tón celou minutu. Fascinující a nejednoznačná postava je pro autory průvodcem dobou baroka s jeho pompézností a smyslem pro efekty; hrdina si však zároveň zachovává tajemství, jež tkví v neuchopitelném umění dojímat krásou zpěvu. Právě Farinelliho "božské" umění je ústředním prvkem vyprávění, jež zobecňuje osud skutečné osobnosti v historické době na pozadí vztahů mezi protagonisty a jejich zvláštních "rolí". Souputníkem kastráta, jemuž je dáno okouzlovat a milovat ženy, avšak bez očekávaného naplnění, je jeho starší bratr Riccardo. Muž, který zpěváka v dětství zmrzačil, aby uchoval jeho hlas, je pouze průměrným skladatelem; o to zoufaleji se drží geniálního sourozence, jemuž dělá manažera, společníka i skladatele. Utajovaná žárlivost spolu s neschopností dostát dávnému slibu, že pro zpěváka složí vysněnou operu o Orfeovi, se nakonec postaví mezi bratry, kteří byli nerozluční nejen v práci, ale i v soukromí (Carlo se s Riccardem dělí o ženy, jež dobyl).
Dalším aktérem dramatu je Georg Friedrich Händel, léta toužící, aby kastrát zpíval jeho skladby. To je i Farinelliho stále trýznivějším tajným snem (zpěvák dokonce ukradne skladateli jeden jeho opus); Carlo však zůstává věrný bratrovi a londýnskému souboru italského mistra Porpory. Ničivé spory nakonec ochromují tvůrčí schopnosti všech aktérů, svazovaných závistí, strachem ze ztráty tvůrčí potence a touhou po dokonalosti. Pouta lásky a důvěry se však nakonec ukazují být stejně důležitá, jako věčné, a přece tak pomíjivé umění tónů. Corbiau své téma pojednává v přitažlivých, vizuálně dynamických obrazech, v nichž dominuje na jevišti zpívající, androgynní a magický "král tónů" (zpěv tenoristy Dereka Leeho Ragina a sopranistky Ewy Mallas Godlewské byl pro potřeby filmu digitálně upravován). Zřejmá je paralela mezi dobovými zpěváky a moderními hvězdami pop music, které jsou na jedné straně hýčkané a obdivované davem, na straně druhé však trpí osamělostí a pocity nejistoty. Farinelli navíc strádá svou neplodností, jež je v příkrém kontrastu s uvolněnou, požitkářskou atmosférou doby i s jeho tvůrčí potencí. Atraktivitu myšlenkově i vizuálně pozoruhodného snímku umocňují herecké výkony hlavních představitelů, Stefana Dionisiho (Farinelli) a Enrica Lo Versa (Riccardo).
Film vznikol podľa rovnomennej novely E. M. Gudmundssona z roku 1995, ktorá vyšla v českom preklade v roku 2000 v nakladateľstve Arista, Praha. I vo filme je hlavnou postavou príbehu Paul, ktorý trpí schizofréniou a my sledujeme jeho počínanie i spôsob, akým na neho ľudia reagujú. Najskôr sa s Paulom stretávame v rodinnom kruhu, poznávame jeho priateľov a dievča, ktoré miluje. Potom ho nasledujeme do nemocnice. Na psychiatrickom oddelení sa stretávame s pestrofarebnou spoločnosťou: Óli Beatle verí, že zložil všetky piesne Beatles a poslal im ich pomocou telepatie (dodnes nedostal žiadny honorár), kultivovaný a vzdelaný Viktor, ktorý sa niekedy mení na Hitlera a Peter, Paulov spolubývajúci, závislý toxikoman, žije pod dojmom, že obhájil, na čínskej univerzite, doktorát o Schillerovi.
Skutečná událost, která vešla do dějin jako velká vlaková loupež se odehrála v noci 8. srpna 1963. Královský poštovní vlak na trase z Londýna do Glasgowa tehdy přepadlo patnáct lupičů a zmizel beze stopy s 2,6 milióny liber. Film zachycuje podrobnosti plánování nejznámější loupeže prostřednictvím životního příběhu jednoho z nejmladších zlodějů - Bustera Edwardse, ale především vykresluje jeho vztah ke své rodině a jeho oddanost manželce June. Edwardsovi jsou klasickou britskou rodinou, která se snaží vymanit ze stereotypního života v pronajatém bytu. Z řidiče autobusu Bustera se najednou stává šťastný zloděj s největším úlovkem, jakého kdy někdo dosáhl. Po loupeži sa Buster s June skrývají a připravují se na útěk do Mexika. Když ve vysněném ráji utratí všechny uloupené peníze zjistí, že sa neumí přizpůsobit mexickému způsobu života. June touží po domově, a tak se Buster, vždy připravený udělat ji šťastnou, rozhodne pro neuvěřitelné gesto vrátit se do Anglie a přihlásit se na policii.
John vyrostl na americké farmě, ale rozhodl se pro misijní činnost na vzdálených ostrovech Tonga v Polynésii. Doma nechal rodinu a milovanou dívku a vydal se za svým mormonským posláním. Tři roky Johnovy dobrodružné odysey zásadně změnily jejich život.
Skutečný příběh dívky Phoolan Devi, kterou chudí rodiče provdali ještě jako dítě. Protože se však se svým osudem nehodlala smířit, stala se družkou lokálního bandity Vikrama a po jeho smrti též hlavou jeho gangu.
Ivan Hrozný sa snaží upevniť moc tým, že založí svoju osobnú armádu. Jeho politickí súperi, ruskí bojari, stroja sprisahanie a chcú cára zavraždiť...
Ivan Hrozný je jedním z nejcitovanějších historických, respektive životopisných podobenství. Sergej Ejzenštejn ho natočil jako mohutné drama o prosazovaní progresivní státotvorné myšlenky nelidskými, násilnickými a totalitními prostředky a o postupné deformaci a diskreditaci nejen této myšlenky, ale i samotného jejího nositele. Film zobrazuje období vlády ruského cara Ivana Hrozného v 16. století, což byl v primitivním Rusku ještě temný středověk. První díl zachycuje období, kdy bylo Rusko rozděleno na knížectví. Tehdy se sedmnáctiletý Ivan Vasilievič, moskevský kníže, nechal korunovat na cara celého Ruska a tvrdě vyžadoval poslušnost bojarů. Ejzenštejn v tomto dramatu o morálních dilematech a moci usiluje o jakousi syntézu obrazu a zvuku. Vychází z historických faktů, ale podřizuje je své autorské představě. V centru pozornosti je postava cara a jeho vnitřní konflikty.
