Spořádané soužití Ivy Janžurové a Petra Nárožného je vážně otřeseno, když se objeví zpráva o nemanželském dítěti hlavy rodiny. Puntičkářský otec Novák je vyslán do lázní, což velice těžce nese. Denně volá domů a kontroluje chod své rodiny. Mezitím dostane jeho žena dopis o nemanželském dítěti, které se nachází v dětském domově. To zapříčiní narušení řádného chodu rodiny, která se domnívá, že jejich otec se prohřešil. Ten zase, když mu o dopise zmateně vypráví manželka, má za to, že jejich dcera Míša je v jiném stavu. Vznikne tím spousta nedorozumění, komických situací, rodiče paní Novákové plánují vystěhování nehodného zetě z bytu, ten zase v lázních protelefonuje nejen spoustu peněz, ale prošvihne několikrát i večerku. Když je jeho spolubydlící navíc nachytán na pokoji s jinou pacientkou, jsou oba předčasně z lázeňské péče propuštěni. Navíc se provalí i to, že sedmnáctiletá Míša má známost... Iva Janžurová, Zuzana Bydžovská, Karolina Slunéčková a František Hanus hráli své role už v divadelním představení "Domov v havárii", které mělo premiéru v sezóně 1978 - 1979 v Divadle na Vinohradech.
Ľudová komédia z dedinského prostredia 70. rokov rozpráva príbeh mimoriadne činorodého údržbára poľnohospodárskych strojov Vavřinca (JOSEF BLÁHA). Okrem svojej práce na družstve, kde si dokonale vie zorganizovať prácu t. j. zamestnať všetkých okolo seba veľmi rád sa pletie aj do záležitostí ostatných členov svojej rodiny manželky (LIBUŠE HAVLEKOVÁ), svojhlavého starého otca (VLASTIMIL BRODSKÝ) i babičky (VALERIE KAPLANOVÁ). K jeho posledným výčinom patrí aj organizácia svadby, o ktorej netuší, že už nie je potrebná...
Dr. Lorenc vybírá ukázky ze starších českých filmů pro sympozium o smíchu. Do nastavovaného děje jsou vsunuty nepříliš důvtipně vybrané ukázky z filmů "Chyťte ho!" (němá groteska Karla Lamače z roku 1924), "Kristián", "Život je pes", "Právě začínáme", "Císařův pekař - Pekařův císař", "Eva tropí hlouposti", "Přednosta stanice", "Hrátky s čertem", "Kam čert nemůže" a "U pokladny stál..."
Velkým zklamáním pro příznivce Antonína Máši byl ambiciózní snímek Skřivánčí ticho, který měl premiéru v květnu 1990. Režisér si v něm předsevzal postihnout osobní i uměleckou krizi jednoho umělce, skladatele vážné hudby, který odchází na venkov, aby si tam uspořádal myšlenky i načerpal inspiraci. Společenská moralita však vyznívá falešně, stěží dokáže přesvědčit jak o životnosti jednotlivých hrdinů, tak o uvěřitelnosti událostí, jimiž procházejí. Autorský Mášův projekt byl s rozpaky přijat již v době svého vzniku a časový odstup jeho nedostatky, zvláště samolibou sebevzhlíživost, ještě umocnil.
Nadějný motokrosový jezdec Imrich Křepinský (Vítězslav Jandák) si umí řádně komplikovat život. Na tratích mu chybí nutná kázeň a tím pádem i pořádný výsledek, je vyhozen od maturity a ani citový život se nevyvíjí podle jeho představ. Teprve po několika řádných kopancích a seznámení s dcerou svého třídního profesora (Libuše Šafránková) se pokusí ne přímo změnit, ale korigovat svoje jednání.Snímek z prostředí pro film ne zcela obvyklého je zajímavý i tím, že v rolích motokrosových jezdců se objevují kromě nadějných juniorů i esa tehdejší naší reprezentační špičky jako například Oldřich Hamršmíd.
Válečné události z pohledu dítěte byly za minulého režimu oblíbeným tématem - zde je to dvanáctiletý vesnický chlapec, jenž v malebných jižních Čechách prožívá nebezpečné situace s ustupujícími nacistickými vojsky... Jakoukoli snahu dospět k věrohodnějšímu zpodobnění ničí inscenační velikášství, nakonec vzniklo neobratné dílko, vhodné nanejvýš k oslavám příslušných státních svátků. V NFA je uložena delší kopie s tragickým koncem děje. Mildu zastřelí nepozorovaně major SS. Pro distribuci byl film režisérem zkrácen.
Třicetiletý filmový scenárista František má pro natáčení zpracovat novelu spisovatelky Olgy. Proto se s ní začne pracovně setkávat. Oba si zpočátku vůbec nerozumějí: Olga je skoro o deset let starší a má za sebou pohnutou minulost. Otce jí zabilo gestapo, ji samotnou nacisté věznili a mučili. Právě tyto své zážitky zpracovala ve své novele. František naproti tomu prožívá pracovní i osobní krizi a vybíjí si nenaplněné ambice v různých výtržnostech. Olžina optimistická a vyrovnaná povaha ho však pozvolna mění...
Český film HOTEL PRO CIZINCE natočil režisér Antonín Máša podle vlastního námětu a scénáře, na němž s ním spolupracoval kameraman Ivan Šlapeta a jako dramaturg se podílel Sergej Machonin. Podtitulkem scénáře "Mumraj o lásce a smrti" se autoři pokusili naznačit, oč jim ve filmu jde. Ovšem skutečně jen naznačit. Tajemný příběh lásky a vraždy mladého básníka v hotelu pro cizince je zasazen do secesního prostředí, které mu dodává zcela zvláštní atmosféru, v českém filmu téměř ojedinělou. Na druhé straně je nesporné, že film těží hojně z několika literárních i filmových vzorů. Mezi prvními nacházíme četné ozvuky Franze Kafky, druhé jsou pak dány především tradicí filmové veselohry němé éry. Příběh sám má však i symbolický podtext, který jej spojuje s dneškem. Hotel Svět je obrazem světa s malým "es". V tomto světě, prolezlém lhostejností, přetvářkou, lží a zločinem, hledá básník čistou a skutečnou lásku.
60. leta přinesla české kinematografii nejen vzedmutí kritického pohledu na sociální i politickou situaci, nejen zájem o mistrně postiženou všední existemnci úplně obyčejných lidiček, ale také experimentující hledání nového tvaru, nových vypravěčských metod. Jeden z nejvýraznějších pokusů podnikl Antonín Máša filmem Hotel pro cizince. V stísněných prostorách kdysi nepochybně honosného pensionu se odehrává příběh mladého nadějného básníka, jenž byl nalezen zavražděný. Sledujeme tak jakousi rekonstrukci jeho osudů, jak je zachycuje dochovaný deník, spleť snově podivných událostí, k nimž se jen obtížně hledá výkladový klíč. Máša natočil jakousi svéráznou tragikomedii, v obrazové složce hojně inspirovanou secesí, ale také odkazem Franze Kafky. Sc odstupem času však snadno postřehneme neživotnou spekulativnost. Pojetí, které zpochybňuje hodnověrnost lidského vnímání i plnou poznatelnost dění kolem nás, prozrazuje módní vliv některých filmů francouzské nové vlny, zejména Loni v Marienbadu. Výsledkem je však pouhé epigonství.
Divadelní režisér naráží na nezájem a nezodpovědnost hereckého souboru, jehož členové intrikují a shánějí se po vedlejších příjmech. Unavený a nemocný umělec chce svou práci dokončit za každou cenu. Aktualizovaný přepis divadelní hry, kterou na počátku 80. let inscenoval Evald Schorm. V autorské interpretaci A. M. se z působivé výpovědi o mravním úpadku v letech normalizace stala plochá postrevoluční agitka. Tvůrci se dostalo poct na festivalu v Karlových Varech, kvůli jehož termínu byly uspěchány dokončovací práce. Kritika ráda předvedla svoji nezaujatost a byla jednohlasně nemilosrdná.
Poklidný život maloměsta rozvíří svým příjezdem herečka Erna di Garmo, představitelka Červené ještěrky ve stejnojmenné operetě, která způsobí v místním divadle v Pěnicích senzaci. Její jméno je spojováno se záhadným zmizením váženého středoškolského profesora Bláhy, s nímž byla viděna před představením. Po Bláhovi zůstal jen klobouk na vodě a v něm milostný lístek adresovaný Červené ještěrce...