Hrdinom kriminálneho seriálu z produkcie RTL a ORF je neúplatný, inteligentný a príťažlivý komisár Sinan Toprak, ktorého stvárnil populárny EROL SANDER.
Ako naznačuje jeho meno, atraktívny tridsiatnik Sinan Toprak je tureckého pôvodu. Napriek tomu sú preňho typické skôr nemecké vlastnosti zmysel pre spravodlivosť, zodpovednosť a zásadovosť. Autori vytvorili vzor ideálneho prisťahovalca dokonale spätého s nemeckým prostredím. Posolstvo je jasné nezáleží na tom, odkiaľ prichádzate, rozhoduje iba práca a vôľa. Šance sú pre všetkých rovnaké. Hoci sa Sinan Toprak pre svoj pôvod dostáva do neobvyklých situácií, nič mu nemôže zabrániť v úspešnom boji proti zločincom a vo svojej práci je často svedomitejší ako jeho nemeckí kolegovia. Najväčšmi miluje svoju ženu Karin a deti Ilke a Talipa.
Neúplatný Sinan Toprak je vynikajúci policajt a bystrý vyšetrovateľ. Či už vyšetruje prípady s mŕtvolou v saune, telom prostitútky v bazéne alebo s hudobníkom, ktorý sa predávkoval heroínom v zvukovom štúdiu, vždy si dokáže poradiť. Spolu s ním nazrieme do života najvyšších spoločenských vrstiev, ale aj do prostredia čistokrvných kriminálnych živlov a odhalíme motívy záhadného ľudského konania...
Kultovní prvotina režiséra Jeana-Clauda Lauzona. „Krasavec“ Marcel vychází z vězení, kde byl krutě znásilněn, a dva sadističtí „cestovní agenti“ chtějí získat drogy, které zpronevěřil, nebo peníze za ně. Marcel se uchyluje k svému otci Albertovi. Oba k sobě znovu nacházejí cestu a přítom se stavují v noční zoo. (LFŠ 2006)
Psychologický příběh ženy, která se musí vyrovnat s nečekanou životní zkušeností: zjištění manželovy nevěry. Odhalení přichází v okamžiku, kdy se jí jako novinářce velmi daří, a kdy se zdá, že štěstí má na dosah. Její vzpomínky a názory jsou konfrontovány s výpověďmi žen pro časopis, což filmu dává zvláštní publicistický rozměr.
Skladateľ Nikuša zbiera v horských oblastiach porevolučného (1905) Gruzínska ľudové piesne. Zostrený policajný režim dusí v mene všeobecného fenoménu strachu akúkoľvek činnosť. Nikova nevinná aktivita pritiahne nervného Leka, ktorý zamení želanie za utkvelú myšlienku, že Niko je spojka novej pripravovanej vzbury. V tomto duchu ho aj predstavuje po usadlostiach, kde tlejú a uhasínajú pramienky protestov proti režimu. Leko je nadšený prejavujúcou sa pospolitosťou (súzvuk kruhu spievajúcich na trhovisku). Po očistnom vyspovedaní sa polícii z pripravovanej vzbury sa z mystifikácie stáva tragická dráma, plynúca k mrazivému finále, v ktorom sa zachráni len ten, ktorý to všetko tak nevinne a osudovo uviedol do chodu - mladý skladateľ. Za záverečným putovaním na popravu autor vo fotografiách rekapituluje predchádzajúce zastavenia. Sugestívnu atmosféru dotvára dômyselná štylizácia (pochmúrnosť scenérie, sošné herecké prejavy, statické objektivizujúce zábery celkov...).
Filozoficky ladená filmová balada o neľahkom životnom údele maliara-naivistu Nika Pirosmanišviliho. Neobyčajne emotívne sa tu prejavuje jeden zo základných motívov Šengelajovej tvorby - motív samoty, tu prezentovaný ako pocit odcudzenosti čestného umelca v spoločnosti. Svojrázna poetika filmu pramení aj z premyslenej výtvarnej štylizácie záberov a sekvencií. Film, ktorý chce priblížiť tajomný proces umeleckej tvorby a naučiť vidieť krásu v najvšednejších životných prejavoch, je komponovaný do štyroch noviel: Žirafa (symbol plachosti a mlčania, príchod Pirosmaniho do mesta), Biela krava (symbol pokoja a optimizmu, Pirosmani ešte nie je profesionálny maliar), Knieža (takú prezývku získal v bohémskom období svojho života; ľúbostný románik, priateľstvo s tromi kumpánmi, krúžok maliarov ho neprijíma medzi seba) a Žltý lev (symbol múdrosti; opustený a chorý maliar umiera).
Ediční řada Kolekce 666, nabízející výjimečná umělecká díla světové kinematografie (mj. Metropolis, Stvořeni pro lásku či Dvojí život Veroniky), poprvé představí na DVD s českou podporou film jedné z nejoriginálnějších osobností filmové režie, Sergeje Paradžanova. Feéricky laděný film Ašik-Kerib, závěrečný snímek jeho "kavkazské trilogie" (Barva granátového jablka, Legenda o Suramské pevnosti, Ašik-Kerib), vychází z Lermontovovy prózy a je v něm s hravou rozkoší převyprávěn typický syžet islámského východu: Ašik-Kerib, chudý pohledný mládenec, místní trubadúr, musí projít strastiplnou cestu za bohatstvím, aby získal ruku milované dívky. Prochází celým muslimským orientem i pravoslavnou Gruzií, osud ho pronásleduje i hýčká, projde všemi druhy strázní, aby po návratu získal milovanou Maguli. Tento happyendový syžet umožňuje Paradžanovovi střídat kulisy i rekvizity a vytvořit hýřivou audiovizuální antologii orientu. Záběry se od sebe liší barevným pojednáním; dominantou kostýmů jsou syté barvy, modrá, červená, epizody jsou černé i oslnivě bílé. Rekvizity jsou přirozeně zase pravé, je využito autentických kulis ze starého Baku - pevnost Ičeri-Šecher, palác širvánšáchů apod. Mnohé záběry prozrazují Paradžanovovu posedlost výtvarným uměním. Paradžanov používá pravé rekvizity - kostýmy, šperky, zbrojířské a hrnčířské výrobky, staré knihy, komponuje zátiší, točí v historických areálech. Vše na plátně nese pečeť dotyku lidských rukou, které věci buď vyrobily, nebo používaly, cítíme v nich "stíny zapomenutých předků". Tato okolnost je možná hlavní pohnutkou Paradžanovovy tvorby - znovu oživit mizející kulturu, největší národní a všelidské bohatství, v níž jediné je záruka humanismu a mravnosti, hodnot v současnosti mizejících. Toto je hlavní vzorec Paradžanovovy tvorby, pro jehož důslednou realizaci byl na sklonku života, kdy mu byly konečně povoleny zahraniční cesty, oslavován na festivalech a označován za génia. Snímek Ašik-Kerib jeho tvůrce věnoval památce Andreje Tarkovského.
Sergej Parajanov natočil tento film po po několikaletém pobytu v komunistickém lágru a v nepřízni sovětské státní moci. Jako předloha posloužila gruzínská lidová pověst o mladíkovi zazděném ve zdech pevnosti. Parajanov toto téma využívá k záplavě poetických obrazů, značně ovlivněn orientálními koberci a byzantskými mozaikami. Příběhu také dodává hlubší morální poselství o lidu věčně vzdorujícímu utlačovatelům.
Natočit pokračování seriálu Nemocnice na kraji města po dvaceti letech vyžadovalo získat souhlas hlavních 13 protagonistů, kteří hráli v předcházejících sériích.
Iniciátorem pokračování Nemocnice byl dr. Borek Severa ze společnosti MediaConsulting, který získal souhlas Magdaleny Dietlové jako dědičky práv na seriálové postavy Jaroslava Dietla. Ta si ve smlouvě vymínila, že bude předem seznámena se scénáři a odsouhlasí hlavní tvůrce seriálu: scenáristu, dramaturga, režiséra a hudebního skladatele. Jejím zástupcem se stal někdejší producent seriálu Ivo Mathé.
Pokračování původně měla realizovat TV NOVA (prvních několik dílů bylo napsáno pro ČNTS), dramaturgem byl režisér Jaroslav Dudek. Po rozchodu ČNTS a TV NOVA odkoupila Česká televize prostřednictvím společnosti dr. B. Severy práva.
V České televizi se pokračování Nemocnice začalo realizovat v tvůrčí skupině Alice Nemanské a Heleny Slavíkové, dokončeno bylo v Centru dramatické tvorby. Dramaturgy seriálu za ČT jsou Ivo Pelant a Helena Slavíková.
Scenárista Jan Míka zvolil ve své dosavadní televizní seriálové tvorbě novou formu. Jde o sérii povídek s komediálními i dramatickými zápletkami, které jsou jemnou drobnokresbou postaviček malého města a zároveň poutavou mozaikou osudů, propojenou prostředím jednoho náměstí a zejména svéráznou dvojící trafikantky a bývalého kontrolora. Míkovy příběhy o docela všedních i nevšedních radostech a starostech několika pozoruhodných obyvatel malého městečka nepostrádají humor, lehkost a nadhled, ale ani kritické aspekty našeho současného života. Mnohé role byly zajímavou hereckou příležitostí, takže výkony skvělých českých herců určitě potěší televizní diváky. Stejně jako hudba Petra Hapky a závěrečná píseň Petra Hapky a Michala Horáčka "Kdo by se díval nazpátek?", kterou pro seriál nazpívala jedinečná Hana Hegerová.
Původní český desetidílný seriál vznikl pod režijním vedením Jaroslava Hanuše v koprodukci České televize s Bull filmem; dramaturgii zajišťovali Marča Arichteva a Miloš Smetana; hlavním kameramanem seriálu byl Petr Polák.
Po sedmi letech reprízování úspěšného divadelního představení se stejnojmenným názvem režisér Václav Marhoul převádí do filmové podoby vlastní scénář inspirovaný povídkami amerického spisovatele Raymonda Chandlera. Tomáš Hanák v něm představuje soukromého detektiva Phila Marlowa, tedy klasického hrdinu, romantického kovboje, který bere zákon do svých rukou v drsné prérii velkoměst. Je to poctivý a skeptický dříč, který se plahočí za svými případy, které řeší po mnoha omylech, často ztýraný, zmlácený zločinci, nezřídka i policií. V tomto světě násilí, nedůvěry a korupce je všechno prodejné. Všechno kromě jeho samého. Příběh je zasazen do prostředí města Los Angeles v roce 1937. Základní dějovou osou, tohoto jinak pro diváky vděčného komediálního a parodického žánru, je zprvu banální a chandlerovsky typické vyhledání pohřešované osoby. Celý případ je však samozřejmě daleko složitější a Marlowe postupně rozplétá celé zamotané klubko vztahů a motivů a to až ke zdárnému konci.
