Doktor Lefebvre je volán k pacientovi, který však není při jeho příchodu doma. V bytě hraje televize. Doktor nechá u souseda vzkaz, když nasedá do vozu, soused ho volá, že se nějaké paní udělalo na chodbě špatně. Doktor se vrátí a ženu ošetří, pak se dozví, že žena zvonila u stejného bytu. Až do této chvíle by to byla jen banální záležitost jedné návštěvy u nemocného. Žena však lékaře požádá o pomoc a od tohoto okamžiku se za ním rozejdou stíny, které se brzy zhmotní v kafkovské postavy kontrašpionážní sítě. Hlavní roli manipulovaného lékaře hraje režisérův otec Bernard Blier.
Bohatý nakladatel Fausto Di Salvio (A. Sordi) a jeho účetní Palmarini (B. Blier) opouštějí únavný ruch velkoměsta a odjíždějí do Angoly hledat švagra Oresta (N. Manfredo), který před léty záhadně zmizel. Později ho najdou v pořádku - Oreste žije mezi domorodci a je kmenovým šamanem. Oba muži Oresta přemlouvají k návratu do civilizace. Oreste se nechá přesvědčit a jednoho dne z vesnice utečou. Když se domorodci shromáždí na břehu řeky a sborově volají na odjíždějící loď, Oreste je vyslyší a vrátí se k nim.
Příběh ze Sardinie, kde čest je víc než život. Efisio Mulas (Ugo Tognazzi) je nucen do ženitby s Domenicangelou Piras (Nicoletta Machiavelli). Ta je ve vězení, protože ho napadla nožem, a falešně obvinila ze svedení. Její bratři chtějí, aby se s ní oženil, hned jak ji propustí. Efisio to odmítá, neb je šeredná. Ale Domenicangela ve vězení dospěla a zkrásněla. Na svatbu musí Efisio donést ovci. Při kradení ovce mu pes urve kus nohavice. Mezitím mezi dvěma nepřátelskými rody probíhá vendeta, stařešina rodu je zabit, ale jeho syn chce zastavit krveprolívání, a tak otcovu mrtvolu položí do ovčince, ze kterého byla právě ukradena ovce.
Po obřadu novomanželé vyhazují z bytu staré věci, mezi nimi i roztrhané kalhoty. Ty dopadnou přímo do četnického vozu, který se vrací z vyšetřování vraždy. Efisio prchá do Itálie. Jednou se tajně vrátí, s pověřením někoho zabít, což nemá ani v úmyslu, ale někdo ho předejde. Jde domů, kde se pomiluje se svou ženou. Za půl roku dostane amnestii. Mezitím vyšlo najevo, že je jeho žena těhotná. Pro okolí je cizoložnicí. Nikdo mu nedá práci. Opouští městečko. Příbuzní se od něj odvrací. Když přizná, že byl na ostrově, bude pravděpodobně obviněn z vraždy. Snaží se pomoci četníkovi vypátrat vraha, ale ten je mezitím zabit. Nikdo nemůže prokázat jeho nevinu. Tak Efisiovi zbývají dvě možnosti a na konci každé čeká smrt.
Marguerite Martineau vystupuje jako zpěvačka pod uměleckým jménem Jenny Lamour. Má talent a předpoklady k lepší kariéře, než zpívat v kabaretu. Přijme nabídku starého bohatého podnikatele Brignona, že se od něj nechá vydržovat a on jí za to pomůže k lepší práci. Když se to dozví Jennin manžel Maurice, vyhrožuje Brignonovi zabitím a manželce zakáže stýkat se s ním. Jenny se ale s Brignonem znovu setkává a Maurice hodlá uskutečnit svůj plán. Když k němu dorazí, nalezne jej již zavražděného. Prchá a snaží se opatřit si alibi, vzápětí se ale logicky stává hlavním podezřelým.
Henri-Georges Clouzot pronikl mezi významné francouzské režiséry svými dvěma prvními filmy v období druhé světové války, protože ale pracoval pro kolaborantskou společnost Continental Film, po osvobození měl dočasný zákaz činnosti. Když se mohl po dvou letech vrátit k práci, učinil tak velkolepým způsobem a vytvořil jeden z milníků poválečné francouzské kinematografie. Jako již dříve sáhl po literární předloze S. A. Steemana, jehož detektivní román Légitime Défense upravil po filmový scénář (název NÁBŘEŽÍ ZLATNÍKŮ vychází ze jména ulice, kde sídlí pařížská policejní prefektura). V hereckém obsazení se spolehnul na umělce, s nimiž pracoval již dříve a na jejich výkonech spolu s bravurní práci kamery byl postaven celkový výsledek filmu, významný byl i podíl samotného režiséra, který se díky svému inovačnímu přístupu ke kriminálnímu žánru řadí po bok takových mistrů jako byl například Alfred Hitchcock. Natáčelo se od února do května 1947 v pařížských studiích a také v ulicích Paříže. Premiéra filmu proběhla 3. října 1947, ještě předtím byl ale titul uveden na festivalu v Benátkách, odkud si Clouzot odnesl mezinárodní cenu za nejlepší režii. Film měl mimořádný ohlas i v kinech a s počtem návštěvníků více než pět a půl miliónu se zařadil mezi nejúspěšnější snímky čtyřicátých let.
Charles Beaulieu je neúspěšným spisovatelem, kterého navíc zklamala válka v Alžírsku. Svým přítelem majorem Rhomem se nechá zlákat ke vstupu do francouzských tajných služeb a brzy se dostává k důležitým a nebezpečným úkolům. Po spojení se Sandrou Sphax má sledovat aktivity jejího manžela Aryse, o němž se kontrašpionáž domnívá, že má vazby na komunistický režim v Číně. Spolupráci se Sandrou ale začne komplikovat rodící se citový vztah mezi ní a Charlesem.
Zatímco na přelomu 50. a 60. let se Edouard Molinaro prosadil zdařilými kriminálkami i prozatím méně úspěšnými komediemi, v tomto případě realizoval špionážní příběh, které se tehdy ve Francii těšily značné oblibě. Hlavní roli spisovatele Charlese ztvárnil Louis Jourdan, jeho partnerkou v úloze Sandry byla rakouská herečka Senta Berger, v poměrně velké postavě se tu představil také osvědčený figurkář Bernard Blier. Film byl natočen v koprodukci s Itálií a Německem (exteriéry byly mimo jiné pořízeny v Heidelbergu). Ve Francii měl film premiéru 17. dubna 1967, ale nijak velký úspěch nezaznamenal.
Film „Cizí krví“ se odehrává v nejmenované francouzské provincii. Poklidný běh života místních obyvatel je přerušen násilnými incidenty. Z psychiatrické léčebny uprchne mladý muž. Uprchlý pacient nejdříve znásilní ženu, pak vezme ji i její dceru jako rukojmí a jako výkupné požaduje nejkrásnější dívku z okolí města.
Chudý student Denis si přivydělává po nocích na slavném tržišti Les Halles. Do jeho života vstupuje neznámá žena v bílém, po níž začne toužit. To těžce nese jeho přítelkyně Nina. Jedné noci Denis usne na ulici a je probuzen neznámým cizincem, znovu se objevuje neznámá žena. Denis věří, že stále jen sní, ale všechno kolem je příliš reálné.
Film BÁJEČNÁ NOC (La nuit fantastique) patří k umělecky hodnotným filmům slavného režiséra Marcela L'Herbiera, pod scénářem je podepsáno několik neméně významných tvůrců francouzského filmu. Snový a z reality vytržený snímek byl založený především na výrazném vizuálním pojetí a stylově se zcela vymykal ostatní dobové produkci. Přes jisté nedostatky je dnes řazen k vrcholům francouzské kinematografie čtyřicátých let. Slabší stránkou filmu je struktura příběhu a jeho reprodukce, stejně tak je poměrně málo výrazný Fernand Gravey v hlavní roli, zatímco v úloze vysněné neznámé ženy zazářila Micheline Presle. Ve Francii měl film premiéru 10. července 1942.
V roce 1750 za vlády Ludvíka XV. žil na francouzském venkově lékař chudých Benjamin Rathery. Svobodný tělem i duchem, volnomyšlenkář, sukničkář a neznaboh. Neměla ho ráda vrchnost, všichni ti, kterým nasadil parohy, ale nejvíc měl na něho spadeno hostinský, protože pil na dluh a sváděl jeho krásnou nevinnou dceru. Když ho jednou markýz de Cambyse zesměšnil a ponížil před celou společností, Benjamin se pomstil po svém.
Hlavní roli ve francouzském filmu Můj strýc Benjamin režiséra Édouarda Molinara vytvořil šansoniér a herec Jacques Brel, který je autorem hudby a jehož nezaměnitelný zpěv si tímto filmem znovu připomeneme.
Benoît Lepape (Jean Yanne) ztratí ze dne na den práci v elektronické firmě. Tehdy se mu hodí, že jeho strýček Onkel (Bernard Blier) je důležitým zvířetem v odborech. S pomocí odborářských peněz dá Lepage do pořádku poměry v jedné továrně na kola. Avšak ne tak, jak by si představoval jeho marxistický strýček... Inteligentní satira na socialismus i kapitalismus.
Corysande, zvaná Chiffon, je mladou atraktivní dívkou z bohaté aristokratické rodiny, je však pro ni těžké a svazující žít podle dobových konvencí vyšších vrstev. Její ovdovělá matka jí vyhlédla ženicha, bohatého vojáka, taktéž z řad šlechty. Corysande je ale zamilovaná do svého podstatně staršího strýce a netuší, jakou budoucnost pro ni plánuje matka...
Film SŇATEK Z LÁSKY (Le mariage de Chiffon) je prvním významnějším dílem slavného režiséra Claude Autant-Lary, který jím zahájil trojici úspěšných filmů v hlavní roli s Odette Joyeux (tzv. Joyeux trilogie). Autant-Lara v tomto filmu zpracoval stejnojmennou literární předlohu a nabourával jím konvence a nostalgii všech francouzských vrstev po starých dobrých časech se zkresleným pohledem na aristokracii. Z dnešního pohledu je SŇATEK Z LÁSKY poměrně zastaralou záležitostí a bývá považován jen za předstupeň k podstatně lepším režisérovým filmům z následujících let. Ve Francii měl film premiéru 6. srpna 1942.
