Filmy online ke shlédnutí zdarma

Závěrečná část Allégretovy poválečné trilogie tvoří páteř tradice kvality a právě tomuto režisérovi se také podrobně věnuje François Truffaut ve své stati Jistá tendence francouzského filmu. Hlavní výtkou je spolupráce se špatnými scenáristy. Truffaut píše: „Jacques Sigurd, jeden z nejnovějších příchozích do oblasti ´scénářů a dialogů´, tvoří dvojici s Yvesem Allégretem. Společně obohatili francouzskou kinematografii o pár nejpochmurnějších děl: Dédée z Antverp, Manéže, Taková hezká malá pláž, Zázraky se dějí jen jednou. Jacques Sigurd si velmi rychle osvojil svůj recept; určitě je nadán obdivuhodnou schopností syntézy, neboť jeho scénáře kolísají mezi Aurenchem a Bostem, Prévertem a Clouzotem, ovšem ve slabě omlazené podobě. Nikdy v nich nejde o náboženství, ale pokaždé se tam nesměle objeví rouhání zásluhou nějakých novicek či jeptišek, které projdou záběrem ve chvíli, kdy je jejich přítomnost co nejnečekanější (Manéže, Taková hezká malá pláž). V replikách, správně nastrojených na efekt, nalézá své místo krutost, kterou se autor snaží ´vydráždit měšťáka´ - například v Manéžích: ,Byl starej, tak holt zhebnul.´" Právě tyto filmy zavádějí do kinematografie psychologický realismus, který podle Truffauta není ani reálný, ani psychologický: „Tato škola, která usiluje o realismus, ho pokaždé zničí přímo v okamžiku, kdy ho konečně postihne, protože věnuje více péče tomu, jak uzavřít bytosti do bezvýchodného prostředí, zabarikádovat je recepty, slovními hříčkami a průpovídkami, než jak jim umožnit, aby se před námi projevovaly takové, jaké jsou. (…) Ve Francii se už nenatočí ani jeden film, jehož autoři by se nedomnívali, že přepracovávají Paní Bovaryovou." Odhlédneme-li od dobové disputace, možná zjistíme, že jde o první projev nového způsobu vyprávění, který se zásadně oprostil od literárních dialogů poetického realismu a přímočarého přístupu k postavám. Herecké výkony Simone Signoretové, Bernarda Bliera a Jane Markenové se významně podílely na úspěchu filmu a přispěly k celistvosti příběhu, který je skutečně postavený na psychologismu hlavních postav. K většině Allégretových filmů se lze obtížně vracet s potěšením, nicméně právě zmíněná trilogie patří mezi výjimky v jeho filmografii. - David Čeněk

Elisabeth Laferrière podezřívá svého manžela z nevěry. Na oko proto odjede z Francie, ve skutečnosti ale zůstává a v hotelu, kde se její manžel ubytovává na obchodních cestách, se s ním setkává, přičemž se vydává za jinou ženou, Irène. Elisabeth trpí tím, že manžel s ní ochotně navazuje vztah, i když vystupuje jako Irène. Zatímco François postupně odhaluje pravdu, Elisabeth se začne dvořit další nápadník... Režisér Henry Decoin se v počátcích své tvorby uvedl několika zdařilými tituly, film JE SUIS AVEC TOI (Jsem s tebou) byl však produktem únikové žánrové a značně průměrné produkce v době okupace. Film navíc nebyl zcela původní, o dva roky dříve vznikl v USA na stejné téma snímek ŽENA DVOU TVÁŘÍ s Gretou Garbo v hlavní roli. Odborníci později ne zcela spravedlivě porovnávali film JE SUIS AVEC TOI s ostatní Decoinovou tvorbou a vyčetli mu naprostou ignoraci tehdejšího dění. Pravda je, že jiní režiséři i v této těžké době dokázali do svých filmů zakomponovat alegorické odkazy na tragické historické období, v němž pracovali, ale je nutno přiznat, že i nenáročná komedie, která typově odpovídala bezstarostné dekádě třicátých let, měla smysl. Představitel hlavní mužské role, Pierre Fresnay, navíc v témže roce předvedl bravurní herecký výkon v temném dramatu HAVRAN, u jeho ženského protějšku (a partnerky ve skutečném životě), Yvonne Printemps, je nutno ocenit její okouzlující a mladistvý vzhled, přestože již byla na prahu padesátky. Film měl premiéru 22. prosince 1943.

Slavný komik Fernandel v roli pečlivého klarinetisty pana Alberta, který vede strohý až nudný život a má stálé angažmá v jednom divadle. Když je po patnácti letech manželství jeden večer náhodou sám doma, přijme pozvání navštívit jednu sboristku v jejím bytě. Touto návštěvou se mu úplně změní jeho fádní život. Zažívá dobrodružství, kde je hodně mrtvol, spousta podezřelých a zločinci na útěku. Tento film se začátkem šedesátých let minulého století promítal v kinech pod názvem Muž v nepromokavém plášti.

Camille Morestan je vážený muž z bohaté podnikatelské rodiny, který zároveň působí jako poradní hlas z lidu u soudu. Zúčastní se soudního přelíčení s mladou dívkou Natalií Roguin, která je obviněná z vraždy. Přestože dívku prakticky nezná, nabídne jí po dobu soudu azyl ve svém domě. Morestanův syn se domnívá, že otec má s dívkou nějaký bližší vztah, což mu ovšem nebrání, aby se o Natalii nezačal sám zajímat. Natalie si uvědomí, že svým pobytem způsobila rozbroj v rodině, a rozhodne se odejít. Před odchodem ale v domě odcizí několik šperků... Film GRIBOUILLE (Janek) natočil režisér Marc Allégret podle stejnojmenné předlohy Marcela Acharda, který byl také spoluautorem scénáře. Film je především jednou z nejvýznamnějších ukázek herectví Jeana Raimu, jemuž zdatně sekundovala vycházející hvězda Michéle Morgan. O tři roky později byl upravený příběh natočen v Americe pod názvem THE LADY OF QUESTION (1940) s Ritou Hayworth v hlavní roli; na rozdíl od francouzského originálu se americká verze nevyhnula typickému happy endu. Ve Francii měl film premiéru 10. září 1937.

Film Veľká vojna zavedie divákov doprostred prvej svetovej vojny na taliansko-rakúsky front na Piave. Film zachytáva miestami takmer dokumentárnym spôsobom to, čo býva niekedy vážne, niekedy s troškou posmechu nazývané „veľká vojna“. Je to film naplnený hlbokou humanitou, film ukazujúci nezmyselnosť vojnového ničenia a vraždenia. Jeho „hrdinami“ sú Oreste a Giovanni snažiaci sa vyhnúť všetkému, čomu sa vyhnúť dá. Podobne ako Švejk Jaroslava Haška, ani oni v tých najťažších chvíľach nestrácajú humor. Film získal Zlatého leva na MFF v Benátkach 1959, bol nominovaný na Oscara za najlepší cudzojazyčný film a Vittorio Gassman spolu s Albertom Sordim získali Donatellovho Davida pre najlepšieho herca. V roku 1999 zaradili kritici talianskeho filmového časopisu Ciak Veľkú vojnu medzi 100 najdôležitejších filmov všetkých čias.

Vynálezce plynu blaženosti středem zájmu gangsterů i tajných služeb. Francouzská komedie (1967). - Evžen Ballanchon žije v domku na předměstí Paříže společně se svými rodiči. Otec s matkou se hádají snad každý den a snad úplně o všechno. Raději vytopí celé podlaží, než aby se dohodli, kdo z nich nechal otevřený kohoutek. Oč je Evžen geniálnější, o to víc žije skromnějším životem. Do práce jezdí na mopedu, o ženy se příliš nestará. To, co se děje doma, mu úplně stačí. Skromný Evžen pracuje ve významné vědecké laboratoři, kde se pokouší vynalézt jakýsi "plyn pravdy". Bylo to dílo náhody a Evženovy geniality, že vznikl "plyn blaženosti", při kterém mizí jakákoliv protivenství, lidé jsou mnohem upřímnější a vstřícnější. Ale kdyby tak Evžen věděl, kolik popela z jeho cigarety mu do právě připravovaného roztoku vlastně spadlo? O neznámý plyn, který existuje zatím jen v malém množství, má zájem vláda, tajné služby i cizí špióni. Po více než pětatřiceti letech si tak připomínáme vynikající komedii, která kdysi sklízela velké úspěchy i v našich kinech.

Nepremožiteľná Leontína je postrachom celého francúzskeho podsvetia, aj keď už má sedemdesiatku za sebou.Marl?ne Jobertová ako mladá a pôvabná gangsterská milenka Rita sa obráti na svoju tetu Leontínu, aby jej pomohla získať späť podiel z lúpeže zlata, o ktorý ju pripravil vlastný strýko Charles. Čulá a energická sedemdesiatročná starenka má totiž bohaté skúsenosti so zločinom - keď riadila parížske podsvetie, triasli sa pred ňou aj tí najväčší darebáci! Podarí sa milej, cnostnej a distingvovanej starej dáme vybojovať zlato v hodnote miliardy starých frankov v súboji s bandou neobratných darebákov?

François, Isabelle a Coecilia jsou tři studenti herectví na pařížské konzervatoři. Coecilia je bláznivě zamilovaná do Françoise, ale ten má naopak zájem o Isabelle. Coecilia je zoufalá, zároveň však touží po pomstě, spáchá tedy sebevraždu, kterou ale zinscenuje tak, aby to vypadalo, že ji zabil François... Film ENTRÉE DES ARTISTES je ukázkovým příkladem francouzské meziválečné kinematografie, který vznikl v režii slavného režiséra Marca Allégreta. Scénář napsal již zavedený Henri Jeanson, spoluautorem byl ale také později významný režisér André Cayatte. Film je postaven především na výkonu významného francouzského divadelního herce Louise Jouveta, za zmínku ale stojí i participace vycházející hvězdy Odette Joyeux. Francouzská premiéra proběhla 6. října 1938.

Mladý Jean se vrací z vězení a přes nepřízeň osudu a ztíženou možnost při hledání práce je odhodlán začít nový život. V zanedbané pařížské čtvrti se setkává s mladou Lucette, která žije bez domova s Lucienem, který po konfliktech s otcem alkoholikem utekl z domova. Lucette a Lucien jsou součástí dětského gangu pod vedením tyranského Maxe, který je nutí k obchodu s drogami. Když se Lucien zaplete do přepadení, Lucette se odvažuje okrást Maxe, aby s pomocí peněz Lucienovi pomohla. Zatímco francouzské kinematografii v roce 1941 dominovaly nenáročné veselohry nebo dramata mírně odtržená od reality, režisér Christian-Jaque stvořil filmem PEKLO ANDĚLŮ (L'enfer des anges) emocionálně působivé sociální drama z pařížské periferie. Pro nás pak není bez zajímavosti, že za kamerou stál český kameraman Otto Heller. Pozornost si zaslouží i herecké obsazení. V hlavních rolích Christian-Jaque vsadil na již osvědčené osobnosti dospívající generace jako byli Jean Claudio, Louise Carletti nebo později známý zpěvák Marcel Mouloudji. V roli šéfa dětského gangu podal jeden ze svých nejlepších výkonů Jean Tissier, matku jednoho z mladých hrdinů ztvárnila slavná šansoniérka Fréhel. Film měl premiéru 14. února 1941.

Dédé (Simone Signoret) bydlí v penziónu „Velký měsíc“ s vrátným Marcem (Marcel Dalio). Jejím úkolem je nejen bavit zákazníky v kavárně, ale hlavně jim poskytnout sexuální služby. Monsieur René (Bernard Blier), vedoucí provozu, miluje krásnou a milou dívku otcovskou láskou a přejí jí hodně štěstí. Když se na scéně objeví správný muž, starý přítel Reného, kapitán Fracesco (Marcello Pagliero), vyžene René Marca ode dveří a pomůže Dédé uniknout. Ale štěstí jim nebylo přáno.