Mladej židovskej žene chce zo zajatia pomôcť utiecť nemecký dôstojník, ktorý velí transportu židov do koncentračného tábora. Snahu mu prekazia partizáni, ktorý parník na ktorom sa vezie ,prepadnú a transportovaných oslobodia, nechajúc ich napospas osudu. Nemecký dôstojník jediný preživší z ostrahy transportu, zásluhou židovskej dievčiny, sa rozhodne ju nájsť pri prenasledovaní partizánov. Ona sa oddelí od ostatných židov a pomáha v boji spoločne s partizánmi, kde sa zaľúbi do jedného z veliteľov.
Milostný příběh, vyprávějící o lásce, která pomůže překonat hlavní hrdince nespočet překážek na cestě ke štěstí. Jmenuje se Samantha Taylor, je to talentovaná fotografka a citlivá žena, která má vše, co si od života přála. Ale jen do okamžiku, kdy se její manžel rozhodne odejít. To je zlom, kterým začíná velmi dramatické období. Krátce poté ji totiž další ránu zasadí její šéf, který ji donutí opustit dobře placené místo. Samantha odjede do Kalifornie na ranč své přítelkyně Caroline Lordové, kde se brzy po svém příchodu seznámí s přitažlivým Tate Jordanem a zamiluje se do něj.
Tate však odmítá připustit, že někdo tak úspěšný jako Samantha by mohl opravdu milovat obyčejného dělníka na ranči a tak ji odmítne. Samantha se vrátí do New Yorku a je na tom hůř než kdy dřív. Ponoří se do práce, aby zapomněla na své trápení, jenže při jedné zakázce se vlastní neopatrností zraní, když ji shodí divoký kůň. V důsledku nehody žena částečně ochrne a odkázána na kolečkové křeslo vrátí se na Carolinin ranč. Jakoby osud již vyčerpal rány, který by Samanthu zasáhl, vrací se do jejího života Tate.
Životopisný film o bývalej prvej dáme, manželke prezidenta Kennedyho, ktorý sa sústredí na detstvo a obdobie, keď bola Jacqueline žurnalistkou, zoznámila sa s Johnom a neskôr sa spoločne presťahovali do Bieleho domu...
Keď bola Jacqueline malá, jej rodičia sa rozviedli. Kým matka chcela, aby bola ako ostatné dievčatá, otec Jack Bouvier (Rod Taylor) prízvukoval, aby bola sama sebou. Zároveň jej vštepoval myšlienku, aby svetu ukázala, že sa nedá. Že keď si rozbije ústa, vždy znovu vstane. Keď sa zoznámila s Johnom Kennedym (James Franciscus) a ten ju predstavil ako svoju budúcu manželku rodičom, Jacqueline (Jaclyn Smithová) Johnovmu otcovi otvorene povedala, že to s ňou nebudú mať ľahké mieni si totiž zachovať svoju identitu a samostatnosť. A i keď vie, že John ako sám pripúšťa bude mizerný manžel, manželstvo s ním iste bude stáť za tie trable. Johnov otec si jej ostré slová pokojne vypočuje a vie, že Jacqueline mu bude dobrou ženou. A čo je dôležitejšie bude ešte lepšou prvou dámou Spojených štátov. Od začiatku tomu veril a dočkal sa. Otec svojej dcére Jacqueline opäť radí: buď hrdá, smelá, záhadná a vytvor si okolo seba auru...
Yves Allégret vytvořil po válce filmovou trilogii (Dédée z Antverp, Taková hezká malá pláž a Manéže), která je všeobecně považována za doznívání poetického realismu ve francouzské kinematografii. Hlavními hrdiny jsou lidé na okraji společnosti, zatížení tragickým osudem bez naděje na únik. Režisér Yves Allégret a scenárista Jacques Sigurd své hrdiny nechávají trpět a jejich příběhy jsou prodchnuté francouzským poetickým pesimismem. I přes výrazně truchlivou dějovou linii jsou tyto tři zmiňované filmy považovány za to nejlepší, co ve druhé polovině 40. let ve francouzské kinematografii vzniklo. Již snímek Dédée z Antverp se při premiéře v roce 1948 setkal s triumfálním úspěchem u diváků i kritiky. Proto tvůrčí duo Allégret-Sigurd dostalo od producenta volnou ruku pro další filmy. Taková situace je pochopitelná, když si uvědomíme, že čtyřicátá a padesátá léta jsou obdobím, kdy francouzská kinematografie prochází poměrně hlubokou ekonomickou i tvůrčí krizí. Většině režisérů chybí umělecké ambice a bojí se porušit vyprávěcí stereotypy zděděné z poetického realismu třicátých let. V případě filmu Taková hezká malá pláž došlo k prolnutí této tradice se sociálním verismem. Poetika sociálního postavení obyčejných nemajetných lidí se snoubí s vyprávěním plným drobných detailů, které oživují děj, a nad vším se klene chmurnost nezvratitelného lidského údělu. V těchto intencích se rozvíjí smutný příběh Pierra, který se vrací na místo svého dětství do hotelu, kde pracoval stejně jako mnoho jiných sirotků. Avšak přináší si s sebou strašlivé tajemství, jehož odhalení může dokonce ohrozit jeho život. Výrazná kamera Henriho Alekana, dialogy Jacquese Sigurda a výjimečné herectví Gérarda Philipa a Madeleine Robinsonové vytváří film, v němž atmosféra (hluky, barva, výrazy obličeje, dekorace) hraje prvořadou úlohu pro pochopení příběhu, kde je víc naznačeno než vysvětleno. Ačkoliv je film jedním z prvních snímků, předznamenávajících odklon od předválečné tradice, francouzská nová vlna tvorbu Allégret-Sigurd nevzala na milost. Vadila jim těžkopádnost a nepravděpodobnost příběhů, studiová atmosféra, výrazné líčení či kamerové efekty (všimněme si už působivé úvodní jízdy). -
David Čeněk
V povídkovém filmu francouzského režiséra Christiana-Jaqua se setkáme celou řadou hvězd francouzského filmu v době kdy, až na Gérarda Philipa, stáli na počátku své umělecké kariéry.V povídce Soška Usirida si Pierre Brasseur zahrál roli notorického hochštaplera, který sice dokáže milovat, ale nikdy by se nedokázal přiznat k tomu, jaký život ve skutečnosti vede. Svou pravou tvář raději skryje za roli úspěšného egyptologa ženatého s velmi bohatou dámou. Yves Montand jako vytáhlý hubený mladík si právě v tomto filmu zazpíval slavnou píseň na slova Jacquese Préverta Spadané listí.V povídce Housle si ho přivede městský strážník Raoul, Bernard Blier, mladé vdově, které se chce zalíbit, aby posoudil talent jejího chlapce, který už dávno mučí celé své okolí hrou na housle. Nařídí mu, že musí synka pochválit za každou cenu. Ale mladý zpěvák je tak pohledný? Gérard Philipe jako Gérard de Narcay byl kvůli své rozhazovačnosti a excesům zavřený rodinou do blázince. Podařilo se mu však uprchnout a mstí se na všech, kteří se na jeho internaci podíleli. Při posledním zločinu je však málem chycen. Z policejního obklíčení ho zachrání dívka, která se právě chystá skočit do Seiny. Ale co když i ona udělala osudovou chybu?Hlavní roli v poslední povídce vaudevillového ražení si Francois Périer zahrál bohatého nenapravitelného sukničkáře a lháře, který žije se svým sluhou Armandem a rozhodně se nechce vázat. Všechny své známosti opustí dřív, než by na něho mohly vznést jakýkoliv nárok. Právě se s jednou dívkou rozešel a odpoledne musí stihnout pohřeb svého strýce. Ještě že věrný sluha Armand vše zařídí. Černý oblek i věnec. A zrovna v ten den si jistá dáma přijela s Jeanem-Pierrem vyříkat jejich vztah. Když mává před Aramandem revolverem, zrovna přinesou objednaný věnec. Zoufalý Armand namluví Florence, že pán zemřel.
Francouzský celovečerní umělecký barevný film byl natočen podle stejnojmenného románu vynikajícího francouzského realistického spisovatele 19.století Stendhala (Henri Beyla). Ústřední postava filmu Julien Sorel je typ mladého muže své doby (román vyšel r. 1830), který pochopil, že cesta k bohatství a moci již nevede vojenskou kariérou jako za Napoleona, ale že spíše závisí na černé kněžské sutaně, než na červené vojenské uniformě. Stendhal vytvořil v Julienovi Sorelovi typ vypočítavého ctižádostivce, který jde záludně a pokrytecky za cílem svého vzestupu na společenském žebříčku, využívaje přitom obratně především přetvářky a milostného poblouznění urozených žen. Filmový přepis Claude Autant-Lary tlumočí rozsáhlý dějový proud románu v neobyčejně přesné kostře. (FILMOVÝ PŘEHLED 9 / 1956)
Rej je adaptací dramatu Arthura Schnitlera, která se dodnes objevuje na našich jevištích. Vídeň na přelomu devatenáctého a dvacátého století, ve které autor roztáčí kolo setkání, lásek, touhy, erotiky a samozřejmě nekonečného zklamání. Ve filmu se objevuje řada věhlasných herců jako Gérard Philipe, Simone Signoretová, Danielle Darrieuxová, Jean-Louis Barrault a Serge Reggiani. A Ophüls kouzlí kamerou, světlem a stínem, gesty a hereckým uměním ty nezapomenutelné chvíle, ve kterých každý člověk na okamžit ztratí hlavu.
Adaptace stejnojmenného románu Emila Zoly nás přivádí do Paříže druhé poloviny 19. století. Z venkova přichází ambiciózní mladík Octave Mouret (Gérard Philipe), který je rozhodnut udělat ve městě štěstí. Je ubytován v činžovním domě a začne pracovat v galanterii. Jeho výmluvnost zaujme jak jeho mladé sousedky, tak zákaznice. Ale Octave nehodlá svou svobodu jen tak obětovat. Neopětuje city mladičké Marie, která je pak rodiči provdána za seriózního obchodníka s látkami. Jediná, kdo snad nepodléhá jeho šarmu, je manželka majitele galanterie, paní Caroline Hédouin (Danielle Darrieux). Po roztržce s paní Hédouin odchází Octave ke konkurenci, manželu Marie, jehož obchod je přímo v domě, kde všichni žijí. Novými nápady postaví Octave obchod na nohy a Marie se stane jeho milenkou. To neunikne paní Hédouin a na pohřbu svého muže to jemně naznačí Mariinu muži. Zakrátko jsou milenci přistihnuti in flagranti, vypadá to na souboj. Ale zasedne sousedská rada a rozhodne se vše ututlat. Zoufalá paní Hédouin zapřísahá Octava, ať od souboje ustoupí. Ten ji to slíbí, pod podmínkou, že se za něj provdá a nechá ho vést obchod.
Frédéric Grimaud vlastní knihkupectví na Květinovém nábřeží, před časem opustil svou ženu a sám se stará o čtyři dospívající dcery. Každá z nich prožívá své radosti i trápení. Rosine se zamiluje do snoubence své sestry, ten ji ale odmítá, načež dívka odejde z domova a plánuje sebevraždu. Před osudovým krokem ji zachrání její ctitel doktor Bernard. Rosine se pak po jeho boku vrací domů, kde mezitím sestry před otcem složitě tajily její odchod z domova...
Zatímco jiní režiséři (například Henri-Georges Clouzot nebo Maurice Tourneur) se i v těžkých dobách okupace pouštěli do uměleckých nadčasových počinů s ponurou atmosférou, Marc Allégret volil únikovější žánr romantického melodramatu s komediálním nádechem, což se týká právě filmu HOLČIČKY Z KVĚTINOVÉHO NÁBŘEŽÍ (Les petits des Quai aux fleurs), přesto je mu nutno přiznat pečlivou realizaci. Film byl především sólovým vystoupením tehdejší hvězdy francouzské kinematografie, Odette Joyeux. V menších rolích milovníků můžeme zaznamenat mladé herce, později známé především z komedií (Bernard Blier, Jacques Dynam). Film byl natočen v roce 1943 v Nice a premiéru měl 27. května 1944.
Mladý právník je ve svých vizích pronásledován nejasnými představami o neznámé krajině a dávných událostech. Na pracovní cestě do Španělska náhle v jižní Francii poznává místa, kde nikdy nebyl a přesto je důvěrně zná. Zamiluje se do místní dívky Catherine a začne se před ním odvíjet jasný příběh dávné rodinné tragédie...
Námět k filmu ZEMĚ BEZ HVĚZD (Le pays sans étoiles) pochází ze stejnojmenného románu, který v roce 1945 vydal francouzský spisovatel Pierre Véry (1900-1960). Převodu na filmové plátno se ještě v témže roce ujal vyhledávaný režisér Georges Lacombe, který se zpracování literárních předloh věnoval častěji. Film patří k počátkům kariéry později slavného Gérarda Philipa, po jehož boku zde stála již proslulá Jany Holt. Ve Francii měl film premiéru 3. dubna 1946.
