Děj filmu nás přivádí do malého mexického městečka, kam přichází Nellie (Michele Morgan) se svým nemocným manželem. Přes péči doktora muž umírá. O mladou vdovu, kterou v hostinci okradou o všechny peníze, okamžitě projevují nepatřičný zájem místní hodnostáři. Nellie s postupně seznamuje s okolím i místním opilcem a povalečem Georgem (Gérard Philips), který tu kdysi byl doktorem. Události naberou spád ve chvíli, kdy se v městě prokáže nebezpečná epidemie. Doktor s pomocí Nellie donutí George k abstinenci, protože jeden lékař nestačí. Kdo může uteče. Nellie a Georges zůstávají…
Rok před svou smrtí vytvořil Gérard Philipe tragickou roli slavného malíře Modiglianiho ve filmu Milenci z Montparnassu režiséra Jacquese Beckera, klasika francouzské kinematografie. Na hlavním titulku filmu je uveden v závorce ještě jeden název Montparnasse 19, což byla Modiglianiho pařížská adresa. Film byl volně inspirovaný životem slavného malíře a zachycuje poslední období jeho života. V roce 1917 potkává Modigliani devatenáctiletou malířku Jeanne Hébuternovou, kterou zpodobnil na mnoha svých obrazech. Tak začíná příběh romantické lásky s tragickým koncem. Obětavá Jeanne následuje Amédea na každém kroku. I tak chatrné zdraví ničí soustavně Modigliani nezřízeným pitím alkoholu. Modi, jak se tomuto malíři, který stál stranou všech tehdejších směrů, říkalo, zůstává, na rozdíl od řady svých současníků, zneuznán a na pokraji existenčního strádání až do konce svého života.
Barevný francouzsko-italský širokoúhlý film s plastickým zvukem. Film byl natočen podle románu Philippa Saint-Gila a vypráví o budovatelích horské přehrady, kteří každý den nasazují znovu a znovu své životy aby dokončili stavbu velkého technického díla. Když se snaží prosadit zvýšení mezd, hrozí stávka, protože vedení stavby v Paříži váhá s rozhodnutím až do poslední minuty. Vedoucí inženýr stavby Perrin je donucen pro těžkou srdeční chorobu opustit stavbu. Při svém odjezdu slyší radostnou zprávu, že požadavky dělníků byly uznány. Film „Nejlepší část" byl promítán na IX. mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech. Režisér Yves Allégret získal Cenu za režii za realisační odvahu a tvůrčí užití nových technických a výrazových prostředků. Ve Francii získal na podzim 1956 Pelmanovu cenu.
(FILMOVÝ PŘEHLED 47 / 1956)
Diplomat a syn velkoprůmyslníka žije se svou družkou velice amorálně. Pohybují se spolu ve vysoké společnosti a s ďábelskou rafinovaností lákají nevinné a nezkušené mladé lidi do svých osidel, kde je přes různé intriky nutí k neřesti a hříchu. Později budou za to oba dva osudem po zásluze potrestáni. Tento film vzbudil ve své době ve Francii skandál. Filmová cenzura ho chtěla stáhnout z francouzských kin, a když se jí to nepodařilo, prosadila alespoň zákaz jeho vývozu do ciziny. Naštěstí i pro české diváky byl tento zákaz za čas odvolán.
Román Hráč (1867) od F. M. Dostojevského patří k nejlepším dílům ruského realismu. Příběh mladého učitele Alexeje Ivanoviče, který se pohybuje v lepší společnosti a nakonec podlehne svodům rulety, již dříve odmítal jako společenské vyžití, a nakonec skončí ve vězení pro dlužníky, byl napsán s použitím autobiografických prvků (sám Dostojevskij se krátce po vydání Hráče skrýval před věřiteli v zahraničí). Hráč se nedočkal tolika filmových verzí jako jiná Dostojevského díla, nicméně ani on neušel pozornosti filmařů a konkrétně ve Francii byl natočen poprvé již v roce 1938. Zrežírování této verze z roku 1958 se ujal renomovaný tvůrce Claude Autant-Lara a pro filmový scénář ji upravil jeden z nejlepších francouzských scénáristů Jean Aurenche. Film Hráč nepatří k nejlepším Autant-Larovým dílům a na rozdíl od jiných režisérových děl nedosáhl mezinárodního uznání; dle mínění některých mohl být příčinou fakt, že Autant-Lara se práci na Hráči nevěnoval se stoprocentním nasazením, protože v té době již v hlavě nosil plány na další, umělecky významnější filmy. Dokonce ani Gérard Philippe v hlavní roli nedokázal do kin přitáhnout očekávaný nápor diváků. Ve Francii měl Hráč premiéru 26. října 1958.
Dílo jednoho z hlavních představitelů ruské klasické literatury, Fjodora Michajloviče Dostojevského, se od počátku filmu těšilo velké oblibě u režisérů. Vedle Zločinu a trestu a Bratrů Karamazových filmoví tvůrci nejčastěji sahali po neméně slavném románu Idiot. Poprvé byl román zfilmován již v roce 1910 v Rusku. Ve Francii byl Idiot na filmové plátno převeden poprvé až po druhé světové válce, realizace se ujal Georges Lampin, režisér ruského původu. Ten se ve francouzském filmu od počátku třicátých let uplatňoval jako producent, IDIOT (L'Idiot) byl jeho režijním debutem, přičemž do podoby filmového scénáře upravil román renomovaný Charles Spaak. Film disponuje hvězdným hereckým obsazením, vedle přítomnosti osobností typu Gérarda Philipa tu našli uplatnění i významní herci francouzského divadla, kteří jinak s filmem vůbec nespolupracovali. Například v roli generála Jepančina se objevil Maurice Chambreuil, slavný herec divadla Comédie Française, pro nějž to byla jediná role ve zvukovém filmu. Film měl premiéru 7. června 1946; Georges Lampin se k Dostojevskému vrátil o deset let později se Zločinem a trestem.
Francouzský film vypráví vtipnou satirickou formou o dobrodružstvích odvážného Fanfána Tulipána, který dá přednost nedobrovolnému vstupu do vojska před sňatkem s venkovskou dívkou a ochotně uvěří žertovné předpovědi verbířovy dcery Adeliny, že se ožení s dcerou krále. Ve snaze po splnění této předpovědi se však dostane do konfliktu nejen s vojenskými zákony, ale i se samým králem Ludvíkem XV. ...
Řekne-li se Fanfán Tulipán, vybaví se okamžitě i jméno Gérard Philipe. A naopak. Protože i přes mimořádné úspěchy v jiných filmech - stal se Fanfán pro Philipa tím nejslavnějším. Stal se triumfem romantického hrdiny, jaký snad nebyl dodnes překonán, neboť Philipe jej ztělesnil s typicky francouzskou duchaplností a šarmem jen sobě vlastním.
Tento snímek není zajímavý ani tak epizodní rolí vojáka, kterou zde vytvořil Jacques Tati, jako spíše tím, že jde přímo o kultovní dílo, jež se stalo symbolem rozkolu ve francouzské kinematografii. Ďábel v těle je původně útlý román ve dvaceti letech zesnulého Raymonda Radigueta (1903-1923) z roku 1923, v němž pozoruhodným způsobem obnovil tradici psychologického románu ve francouzské literatuře. O zhruba pětadvacet let později se Claude Autant-Lara pokusil o jeho filmovou adaptaci. Na celé záležitosti by nebylo nic pozoruhodného, kdyby v roce 1954 François Truffaut ve své slavné stati Jistá tendence francouzského filmu nepoužil právě tento film jako příklad toho nejhoršího, co ve francouzské poválečné kinematografii vzniklo. Claude Autant-Lara je jedním z nejtypičtějších představitelů tzv. francouzského filmu kvality. Tak byla nazývána převažující filmová produkce zhruba v období 1945-1959, která se vyznačovala těžkopádnými literárními adaptacemi. Scenáristé Jean Aurenche a Pierre Bost jsou autory řady divácky velmi úspěšných snímků tohoto období. Zároveň byla tato dvojice nejvíce nenáviděna režiséry francouzské nové vlny. Právě Truffaut jim vyčítá svévolné nakládání s literární předlohou. Skutečnost byla taková, že pasáže, které považovali za nezfilmovatelné, vypouštěli nebo zcela přepisovali. Kvůli tomu se původně poměrně provokativní román stal ve filmové podobě dosti konvenčním příběhem. Děj začíná 11. 11. 1918 v městečku Nogent-sur-Marne, kdy jednak končí 1. světová válka a zároveň François Jaubert vzpomíná na právě zesnulou Marthu. Vracíme se s ním do roku 1917. Tehdy byl sedmnáctiletým studentem, jenž prožíval vášnivý milostný vztah s vdanou ženou. Úspěch snímku zaručil hlavně Gérard Philipe, jehož herecká hvězda po válce strmě stoupala vzhůru.
Film je adaptací části Stendhalova románu. Mladý Fabrice del Dongo (Gérard Philipe) přijíždí do Parmy za svou tetou vévodkyní San Severinou. Čímž se roztočí kolo intrik, které spřádá kníže Arnošt v marné snaže o vévodkyninu přízeň. Zakrátko se Fabricio zaplete s herečkou a je napaden jejím milencem, kterého ho v sebeobraně zabije. Je odsouzen a skrz škvíry vězeňského okénka pozoruje Clelii (Renée Faure), dceru správce vězení. Zamilují se. Mezitím jeho teta spřádá plány na jeho útěk. S pomocí Clelie se útěk podaří, ale ta se provdá za jiného, protože to slíbila Bohu za záchranu Fabricia. V exilu Fabricio dlouho nevydrží a vrací se do Parmy, kde je zatčen a hrozí mu smrt. San Severina pro záchranu jeho života obětuje knížeti svou čest. Kníže je zavražděn vévodkyniným ctitelem a v Parmě vypuká revoluce. Platoničtí milenci se mohou konečně setkat.
Francouzská veselohra známého režiséra René Claira o podivuhodných osudech mladého učitele hudby Clauda, který z nesnází svého života utíká do snů, v nichž lehce získává slávu i lásku krásných žen. Nakonec se však i ve snech dostane do takových nesnází, že si znovu zamiluje život, obzvlášť když získá srdce skutečné Zuzany i umělecký úspěch jako skladatel opery. (FILMOVÝ PŘEHLED 27 / 1955)
