Filmy online ke shlédnutí zdarma

Príbeh mladej Parížanky, ktorá sa kvôli finančným problémom dá na prostitúciu. Film je zložený z 12 kapitol, ktoré spolu v podstate nesúvisia.

Film je výpovědí o specifické kultuře konce 60. let dvacátého století. Drogy, beatlemánie, boje za lidská práva, za svobodu, za mír. Bouřlivé intelektuálské diskuse, nekompromisní politické proudy a hlavně rock'n'roll. Godard míchá autentické obrazy s uměleckými výjevy a fikce se prolíná s realitou jako droga s krví. Rolling Stones natáčejí své album. Jejich hudba je strhující, běsnící a ďábelská.

Pěstuj si pravačku, jeden z Godardových filmově nejanarchističtějších a nejvtipnějších filmů, v sobě skrývá tři poměrně nezávislé narativní linie: v první z nich se postava filmového tvůrce nazývaná okolními lidmi občas Princ a občas Idiot (hraná značně sebeironicky samotným Godardem) snaží dopravit kotouče s filmem během dvaceti čtyř hodin producentovi; v druhé sledujeme dokumentaristicky zaznamenávané zkoušení písní skupiny Les Rita Mitsouko v hudebním studiu; v poslední linii se pak odehrávají bizarní setkání mezi Individuem a Mužem. Jedním z témat, jež propojují tyto linie, je zkoumání samotného procesu tvorby, který explicitně zobrazují scény se skupinou Les Rita Mitsouko a méně explicitně celý film svou vlastní rozbitou formou, umožňující divákovi, aby si dílo do značné míry skládal dohromady jaksi sám.Pěstuj si pravačku se nesnaží působit jako dokonale vyhotovený a už dávno zakončený výtvor - spíše je čímsi, co se jakoby teprve utváří před našima očima, chaotickým děním smyslu, osvobodivým nabízením všech možných potencialit významů, emocí, filmu. Godard v tomto svém fragmentárním snímku využívá s mistrnou lehkostí typické prvky své nenapodobitelné poetiky (montáž bez ustání vytvářející nečekaná spojení obrazů, zvuků, hudby a slov; statickou, nicméně s kompozicí obrazu a světlem nesmírně jemně a precizně pracující kameru; používání citací z literatury namísto konvenčních dialogů atd.), aby stvořil dech vyrážející dílo plné humoru, myšlenek a poezie.

Francouzský povídkový film představuje sedm, víceméně úsměvných, příběhů inspirovaných lidskými slabostmi. "Hněv" ukáže, co vše může způsobit moucha v nedělní polévce. "Závist" vypovídá o vnitřních mukách všech závistivců - totiž o věčné nespokojenosti se sebou samým. "Obžerství" líčí vskutku nezvykle dlouhou cestu na rodinný pohřeb. "Smilstvo" se nechává inspirovat obrazem Hieronyma Bosche a zároveň je vzpomínkou na hodinu katechismu, která způsobila mírný zmatek a nedorozumění nejen v dětské hlavince. "Lenost" představuje poněkud zdrženlivého muže, který se zdráhá zavázat si rozvázanou tkaničku. Jak asi dopadne jeho schůzka s mladou a atraktivní blondýnou? "Pýcha" nahlíží do poměrně dramatického večera manželského páru, kterým zmítá oboustranná nevěra a vzájemné pokrytectví. "Lakota" je veselou historkou o skupině mladých mužů, kteří touží po noci s velmi krásnou, ale poněkud odtažitou "dámou velkého světa". I když jejich finanční možnosti zdaleka neodpovídají nárokům a představám skoupé krásky, pomůže jim vtipný nápad...

Carmen dnes známe především jako operu Georgese Bizeta. Skladatele inspirovala stejnojmenná novela, kterou napsal francouzský spisovatel 19. století Prosper Mérimée. Z ní vychází ve zcela osobitém, aktualizovaném duchu Jean-Luc Godard.

Děj tohoto Godardova „politického filmu“ se odehrává na pozadí francouzských dějin 50. a 60. let dvacátého století, kdy se začala pomalu ale jistě hroutit francouzská koloniální nadvláda nad asijskými a africkými státy. Vojáčkem je zde mládenec Bruno Forrestier (Michel Subor), který pro nezájem o účast ve válečných šarvátkách zběhl z francouzské armády a uprchl před vojenským soudem do neutrální Ženevy. Bruno by zde rád žil nový život se svými dvěma láskami – s fotografováním (odtud Godardův citát "fotografie je pravda a film je pravda čtyřiadvacetkrát za vteřinu") a nahodilou známostí Veronikou. Jenže právě pro minulost profesionáloního vojáka je coby vhodný kandidát kontaktován alžírskými povstalci, připravujícími revoluci za setřesení francouzské diktatury a za nezávislost své země, aby spáchal atentát na francouzského šéfa protipovstalecké komise Palivodu. Bruno pochopitelně odmítá a militantním povstalcům tak nezbývá, než „svého muže“ o nutnosti splnění úkolu přesvědčit donucovacími prostředky. "Vojáček" se dotýká tématu násilného prosakování vysokých politických zájmů do životů obyčejných jednotlivců, kteří nechtějí mít s politikou nic společného, kteří by se spíše rádi věnovali svému neangažovanému bytí.

Godardův zimní film Passion deklaruje absenci příběhu nahrazenou přítomností světla. Dvě ženské filmové hvězdy zde ve vrcholné formě hrají postavu „otevřené a uzavřené mrchy“. Huppert je šička v textilní továrně, která kvůli interview pro polského režiséra (J. Radziwilowicz), do něhož je zamilovaná, přijde o práci. Schygulla je manželka majitele této továrny (M. Piccoli) a s polským režisérem prožívají také vzájemné okouzlení. Polák natáčí film, který postupně ztrácí producenty a nebude dokončen. Passion – Pašije, ale též Utrpení (zde zejména utrpení pracující třídy) spojuje tradiční Godardova témata – zaprodanost filmovému (a jinému) establishmentu (Pohrdání), sociální tématiku traktovanou na základě zkušenosti západního levicového intelektuála (a skepsi z ní – dříve například Weekend) anebo film o filmu ve filmu (znovu Pohrdání), či vztahy muž-žena a muž-více žen (Žít svůj život, U konce s dechem atd…). Nové v Godardově poetice 80. let jsou nepřestávající hry s filmovou montáží (zvuk je nasazen záměrně mimo obraz, přes různorodé tematické úseky filmu znějí dlouhé nepřerušené pasáže klasických koncertů rušené reálnými zvuky, atp.). Zcela v rámci právě se zrodivší filmové postmoderny vyznívají scény, v nichž se polský filmový režisér snaží zachytit nakašírované živé obrazy podle Rembranta, Ingrese či Delacroixe. Ve filmu rovněž nalezneme odkazy na ritus katolické mše (Agnus Dei).

Do periferního bivaku dvou primitivních mladíků a jejich neméně negramotných slečen – jejichž tristní osobnosti Godard ještě ironicky zvýraznil mytologickými jmény – vtrhává trio karabiniérů, táhnoucí zemí a verbující mladé muže do čerstvě vyhlášené války domovské Francie se sousední Itálií. Lákadlem pro vstup do legií je Michelangelovi a Odysseovi přednáška o tom, co je dovoleno, co je vůbec možno ve válce dělat a zažít, korunovaná příslibem absurdní odměny: „budete si moci v zemi nepřítele vzít cokoli, co uvidíte, přisvojit si z pokořeného národa cokoli, co se vám bude líbit“. Vize povoleného "vraždění, zlodějen, rozbíjení výloh obchodníků, znásilňování žen a bití dětí a starců" mládence ohromí natolik, že se k legiím nadšeně přihlásí. Chladný film o naivní chamtivosti obyčejných pěšáků a jejich snaze dobýt svět připomíná svojí formální střízlivostí a statičností absurdní divadlo.

Francouzský režisér Jean-Luc Godard je i pro Českou televizi otevřenou kapitolou. Znovu se vracíme k tomuto velkému tvůrci třemi filmy, které doposud nebyly vysílány: Banda pro sebe, Zachraň si, kdo můžeš (život) a Pěstuj si pravačku. Ten, kdo si nedávno pustil Bertolucciho Snílky, uvidí tedy slavnou citovanou scénu: běh Louvrem v "originále". Louis Aragon o tomto filmu řekl: "Nikdo nedokáže vykreslit lépe řád zmatku než Godard. Zmatek našeho světa je jeho látkou, tam, kde končí velká města zářící neónem, v předměstských čtvrtích či v zastrčených dvorcích, to, co nikdy nikdo nevidí očima umění, zborcené trámy, rezaté mašiny, odpadky, plechovky od konzerv, ocelové dráty, brlohy našeho života, bez kterých bychom nemohli žít, jenže to vždycky nějak zařídíme, abychom je neviděli. A z toho všeho a také z vraždy jakoby náhodou udělá krásu."Franz a Arthur připravují na pařížském předměstí vloupání do vily, kde bydlí rodiče jejich přítelkyně Odily. Gangsteři - amatéři najdou jenom část z kýžené velké částky. Z banální loupeže je tragédie, která rozhodně nedopadne podle jejich představ.

Agent Lemmy Caution (alias Ivan Johnson) přijíždí do Alphaville, hlavního města galaxie, kde vše řídí superpočítač Alpha 60 vynálezce Leonarda von Brauna. Tomuto světu vládne diktatura logiky a veškeré lidské přesahy exaktního myšlení (city, poezie, umění) jsou tvrdě potlačovány ve jménu "vyššího zájmu". Caution se seznámí s Natashou von Braun, vynálezcovou dcerou, a vznikající citové pouto se stává jednou dějovou linií filmu. Druhou linií je snaha agenta Cautiona nelidský systém Alphaville zničit. Film je možné vnímat jako konfrontaci přetechnizovaného světa se skutečnými lidskými potřebami. Typicky Godardovská žánrová exploatace (sci-fi, špionážní, romance) s pořádnou dávkou filosofie, poesie a filmařské geniality.