Hrdinami filmu sú účastníci vidieckej svadby intelektuáli a mešťania z Krakova a prostí vidiečania. S pribúdajúcim časom a množstvom spotrebovaného alkoholu ich začínajú prenasledovať prízraky slávnych postáv poľských dejín a trauma z neschopnosti vymaniť krajinu z poroby. Pre filmový prepis tohto ironického portrétu poľskej spoločnosti na prelome 19-teho a 20-teho storočia, zachytávajúceho rozklad spoločenských a politických vzťahov v časoch, keď krajina bola rozdelená medzi cudzie mocnosti bol pôvodný veršovaný text zoškrtaný na minimum a hlavný dôraz bol na obrazovej symbolike.
Filmová adaptace nejdiskutovanějšího románu F. M. Dostojevského, který vyvolal pohoršení pro svůj kritický pohled na revoluční radikalismus. Wajda ztvárnil jen část předlohy, rekonstruoval pouze linii politické konspirace, aby demaskoval zhoubnost destruktivních revolučních aktivit nezralých, zakomplexovaných a mocichtivých jedinců. V poněkud akademicky pojatém snímku spočívá značná váha na dialozích a hereckém projevu především francouzských představitelů.
Historická dráma slávného poľského režiséra Andrzeja Wajdu podľa románu Štefana Žeromskieho z čias napoleonských vojen. Ústrednou postavou je mladý Rafael (D. Olbrychski), ktorý má zmysel jedine pre flirt, radovánky a zábavu. Až stretnutie s otrhaným žobrákom, v ktorom spozná jedného z legionárov, vracajúcich sa cez Taliansko do vlasti, mu otvára oči i srdce. Rozhodne sa zasvätiť život boju za slobodu svojej vlasti, vyberie sa vyhľadať roztratené a zdecimované oddiely poľských legionárov, sformuje ich a vedie do boja...
V malom byte sa tiesnia dve rodiny - Vlodka a Hanky spolu s jej rodičmi. Dusná atmosféra a nervozita nútia Vlodka často odísť z domu. Vo vinárni sa stretne s bývalým spolužiakom Ondrejom a študentkou Irenou, ktorá mu rozpráva o diplomovej práci a Vlodek sa jej zveruje s univerzitnými zážitkami z čias, keď prerušil štúdium ... (FILM A DIVADLO - 1977)
Příběh se odehrává koncem dvacátých let a začátkem třicátých v idylické scenérii venkovského statku ve východním Polsku, kde žije pět slečen. Na statek se vrátí po mnoha letech Viktor Ruben (Daniel Olbrychski) jemuž lékaři doporučili odpočinek. Tady dojde ke konfrontaci vzpomínek, snů a životních osudů, které se vzájemně retrospektivně prolínají v iluzích. Dvakrát do téže řeky nelze vstoupit...
Film sa odohráva v bývalom koncentračnom tábore na území Nemecka, ktorý oslobodili Američania. Medzi bývalými väzňami je i mladý básnik a intelektuál Tadeusz. Jedného dňa poznáva poľskú Židovku Ninu, ktorá ho nahovára na útek. On však váha. Roky táborového života spôsobili, že cíti strach z normálneho života... Wajda rozvinul príbeh lásky, ktorá je v poviedke chápaná len okrajovo. Vytvoril tak dojímavý portrét človeka, ktorého psychiku poznačila vojna a on sa teraz od začiatku učí základy ľudských citov.
Životný príbeh lekára a pedagóga Janusza Korczaka, ktorý zasvätil svoj život deťom z detského domova. I v ťažkých vojnových pomeroch zostal verný svojmu poslaniu a staral sa o siroty židovského pôvodu vo Varšavskom gete. Pokúša sa izolovať deti od každodennej hrôzy, no súčasne ich psychicky pripravuje na blížiacu sa smrť. Napriek možnosti osobnej záchrany sa do poslednej chvíli snaží uľahčiť život svojim chránencom. V auguste 1942 bol odvezený a zavraždený spolu s deťmi v koncentračnom tábore v Treblinke. Kameramanom bol spolupracovník Wendersa a Jarmuscha Robby Müller.
Legendární film (myšlenkově souznějící s generací "filmu morálního neklidu") nemohl být u nás dlouho uvedený pro svůj "protisocialistický" charakter: k deformacím 50. let hledá paralelu v 70. letech. Aktuální byl tedy právě v době svého vzniku. Studentka filmové školy se při sběru materiálu k diplomce - dokumentu o úderníkovi 50. let - seznamuje s jeho pohnutým osudem, zrcadlícím šílenství doby. Zpočátku se jí jeví jako mramorová socha, pro kterou stál v době své slávy jako model. Postupně se z kamene vymaňuje skutečný člověk: usilovnost a nadšení doby vynesli pologramotného zedníka do funkce, přičemž neztratil vědomí přirozené morálky a spravedlnosti, které ho v souvislosti s vykonstruovaným procesem přivede do vězení; po pozdější rehabilitaci zapomenutý předčasně umírá. Snaha energické a nekompromisní Anežky o zveřejnění pravdy o minulosti je stejně marná jako někdejší Birkutovo úsilí. Závěr připomíná záběrem gdaňské loděnice smrt tří dělníků v r. 1970 a téměř prorocky otevřel cestu pokračovaní filmu, Člověk ze železa (1981), dokumentujícímu události z července 1980. Film získal cenu FIPRESCI na MFF v Cannes roku 1978.
Film Andrzeje Wajdy Březový háj je filmovým přepisem stejnojmenné povídky klasika polské literatury Jaroslawa Iwaszkiewicze. Po pobytu ve švýcarském sanatoriu přijíždí Stanislaw na lesní samotu k staršímu bratrovi. Cítí, že nebude dlouho živ, v domě svého bratra však chce vzbudit dojem plného, zdravého života. Již také proto, že starší bratr je zlomen úmrtím své ženy, příliš podléhá smutku a přenáší jej na svou malou dcerku i celé okolí. Do napjaté atmosféry v domě a do dramatických střetnutí jsou postupně vtahováni i ostatní obyvatelé samoty. Film vyniká výbornou psychologickou kresbou jednotlivých postav, navozením atmosféry a v neposlední řadě i hereckým výkonem obou hlavních postav.
Anarchistický výlet do duše buržoázní společnosti. Manželský pár se chystá na podivný Week-end, na cestu z Paříže do Oinville, kde by měl dědit po umírajícím otci. Při podivné „road movie“ narážejí na množství literárních a filmových postav, levicových intelektuálů, venkovských levičáků a anarchistických guerrilových skupin. Ke guerrilám se žena nakonec přidá a sní svého manžela. Vše je zahaleno do typického, na první pohled zmateného a nekonzistentního Godardova střihu ve stylu francouzské „nové vlny“.
