Filmy online ke shlédnutí zdarma

Mladý muž a jeho přítelkyně objeví v podzemní pasáži autodrom.

Theo byl léta internován v psychiatrické léčebně. Jeho panický strach z žen se totiž transformoval v nebezpečně agresivní chování – přepadá ženy, a než dojde k sexuálnímu ukojení, zvyšuje trauma obětí brutálním fyzickým ublížením. Film se otevírá právě takovou scénou, takže divák nemá ve svých emocích vůči Theovi na vybranou. Jenže další sledování jeho osudu má uvažování o něm posunout málem k opačnému pólu. Tento mladý muž totiž při pohledu zblízka přestává být zvrhlým násilníkem, připomíná spíše politováníhodného zoufalce, který se marně snaží zapojit vůli do přemožení svých ničivých pudů. Upřímně mu v tom chce pomoci sedmadvacetiletá Nettie, jež má rovněž své zkušenosti s pocity vyděděnosti, ale ukazuje se, že všemi vzývaná vůle na takový úkol nestačí. Předností filmu je syrově dokumentaristický styl a herecká kreace Jürgena Vogela, jehož Theo si překvapivě vynucuje citovou účast publika. Právě on byl oceněn Stříbrným medvědem v Berlíně 2006 za mimořádný umělecký přínos.

Život nočního hlídače Koistinena se odvíjí v nudném koloběhu, který díky jeho čestnosti, dobrotě a soucitu občas naruší snad jen předem prohraná rvačka v zájmu spravedlnosti. Jednotvárná práce, osamělý domov a pivo u stánku po návratu ze služby jsou jeho každodenní rutinou. Jednoho dne ale Koistinen potkává ženu, která vplyne do jeho života s takovou přirozeností jako by jim setkání bylo souzené a vše náhle vypadá nadějněji. Dlouho ale netuší, že se mu stane osudnější, než by si sám dokázal představit. Namísto osudové lásky ho však čekají jen zločinecké intriky. Přes všechnu nespravedlnost si však Koistinen zachovává svou čest i naději.

Ahmad byl kdysi ve své vlasti, Pákistánu, slavným popovým zpěvákem. Teď prodává v ulicích New Yorku koblihy a kávu v pojízdném stánku a snaží se získat zpět svou důstojnost a lásku svého malého syna. Na krátkou chvíli získá pocit, že má naději změnit svůj život k lepšímu, a že dokonce dokáže ve svém srdci opět najít lásku. Není to však pouze další iluze? Přesvědčivý portrét emigrace, nenaplněných snů, osamění, zoufalství a ztráty naděje, natočený s minimálními prostředky, ale s maximální autenticitou. Skutečně nezávislý film.

V roce 2000 se scházejí odborníci, aby zvolili nizozemského sportovce století. Sake Wiarda jmenuje sportovce jménem Taeke Jongsma, kterého nikdo z přítomných nezná a který prý vynikl v nezvyklém sportu – sezení na kůlu. Vypráví jeho příběh... Taeke je synem chudého venkovana a v lidovém sportu, oblíbeném v jeho rodném Frísku, hledá odstup od neutěšené skutečnosti. I do navenek idylického světa jeho dětství ve 30. letech a mládí ve 40. letech proniká realita nezaměstnanosti a války. Zkouška trpělivosti a rovnováhy, v níž se v průběhu času naučil s přehledem porážet své soupeře, se pro Taekeho stává osudem. Nachází smysl života v poklidném sledování klidné vodní hladiny obklopující jeho kůl, tahu ptáků, proměn počasí i ročních dob... V okamžiku, kdy jde o něžný cit k půvabné Tjitske a nenávist k bohatému konkurentovi v lásce Rintjemu, se však Taeke musí rozhodnout, zda zůstane jen pouhým pasivním pozorovatelem světa... Poetická tragikomedie o jednom lidském osudu přerůstá v originální úvahu debutujícího režiséra.

„Hraný film, který chce vypadat jako dokumentární“ – tak sami tvůrci charakterizují svůj celovečerní snímek o siamských dvojčatech, bratrech Howeových. Tvůrci vyšli z románu Briana Aldisse, jenž vylíčil nešťastný osud Toma a Barryho, kteří se narodili v roce 1956 a zemřeli na konci 70. let. Dětství strávené v domě na samotě, pak ve věku osmnácti let šok v podobě vstupu do světa rockové hudby (jako hvězdné duo skupiny Bang Bang) a divokých klubů, kde se šňupe kokain a pěstuje volná láska – to jsou vedle mnohých jiných uzlové body příběhu, který lze chápat jako vyhroceně expresivní podobenství o zneužité a zničené nevinnosti. Na plátně se mísí nápadná stylizace s postupy napodobujícími chladně věcný záznam, přičemž výsledkem je tvar, jímž autoři chtějí fascinovat a také podnítit „úvahy o mravní zodpovědnosti filmařů“.

Příběh filmu se odehrává ve Francii padesátých let. Devítiletý Pippo vyrůstal ve městě, v nefungující rodině, kde otec byl trvale připoután na lůžko a matka, která bez jakýchkoliv skrupulí neustále vysedávala ve vedlejší místnosti se svým milencem, neprojevovala o Pippa nejmenší zájem. Po násilném konfliktu v rodině je chlapec na čas umístěn do sirotčince, odkud si ho brzy odvážejí tiší, bezdětní manželé na svoji venkovskou farmu. Film je citlivým zobrazením obtížného období, během něhož se Pippo pomalu sžívá s cizím prostředím a svou adoptivní rodinou. Sbližuje se i s ostatními obyvateli svého nového světa a nastupuje dlouhou cestu k dospělosti. Pro režiséra, který na realizaci tohoto autorského snímku pomýšlel více než dvacet let, má příběh výjimečný význam, neboť se do značné míry zakládá na jeho vlastních prožitcích z dětství.

Geremia je starý, ohyzdný, ale bohatý. Jeho vztah k penězům je přímo chorobný. Geremia půjčuje nešťastníkům, kteří to nutně potřebují, a pak krutě, cynicky a s ironickou úlisností vymáhá půjčené peníze i s vysokými úroky. Moc, kterou má nad svými oběťmi, mu ale nepřináší štěstí, po němž prahne. Cítí se osamělý, navíc jeho matka, upoutaná na lůžko, není nikdy spokojená se synovými výsledky. Ještěže je tady Gino, který se stylizuje do kovboje a se kterým Geremia chodí občas na ryby, aniž ho považuje za přítele. Jednoho dne mu Gino přivede jako novou potenciální oběť Saveria, který si chce půjčit, aby mohl vystrojit svatbu své dceři. Ukáže se, že Rosalba je krásná, ale nikoliv sentimentální, a zdá se, že Geremia si s ní bude rozumět jako pravý rodinný přítel. Groteskně stylizovaný film, natočený s velkým důrazem na estetickou stránku, je teprve třetím celovečerním dílem Paola Sorrentina, ale už podruhé v krátkém rozpětí se tomuto neapolskému rodákovi podařilo dostat se do soutěže v Cannes. Postavu lichváře Geremii vytvořil s pozoruhodným smyslem pro autorův záměr Giacomo Rizzo, další rodák z Neapole, který vytvořil řadu filmových a televizních rolí, ale který se věnuje především divadlu.

Ariel Perelman je právník jako jeho otec. Je mezi nimi však jeden zásadní rozdíl. Zatímco jeho otec zastupuje nejrozmanitější barvité postavy kriminálníků, Ariel má co do činění spíše s duchy... Pracuje totiž pro právní oddělení, které zastupuje své klienty v jejich nepřítomnosti. Jeho život je dost šedivý. Pak se věci začnou měnit k lepšímu. Ožení se s krásnou ženou, která se zdála pro něho nedosažitelná. Má s ní dítě, jeho sebevědomí začíná růst... Uprostřed těchto změn se však na něho otec obrátí s naléhavou záležitostí. Ariel musí učinit rozhodnutí, které má zásadním způsobem změnit jeho život. Postaví se konečně na vlastní nohy, nebo setrvá ve stínu svého starého otce?

Černobílý animovaný film, který bývá po vizuální stránce přirovnáván ke snímku Sin City – město hříchu, se odehrává v Paříži roku 2054. Ilona Tasujevová, mladá a talentovaná odbornice na genetiku, je unesena a nadnárodní společnost Avalon, pro kterou pracovala, ji chce za každou cenu dostat zpět. Případ dostane na starost důstojník Karas, kontroverzní policista a specialista na vyhledávání rukojmích. Ten se vydává po stopách zmizelé dívky do labyrintu velkoměsta. V průběhu vyšetřování je špehován a zastrašován, postupně mu umírají svědci a někdo se ho snaží zabít. Karas si přestává být jistý, kdo je vlastně objektem jeho pátrání: oběť, anděl, nebo monstrum? Vypátrání Ilony se pro něj stává otázkou života a smrti… „Paříž nám od začátku přišla jako samozřejmé dějiště příběhu i jako hlavní postava filmu. Chtěli jsme vytvořit fantastický obraz Paříže, který by byl tak silný jako Los Angles ve snímku Blade Runner,“ říkají tvůrci.