Hlavní hrdina Beto je reálná postava. Je správcem již mnoho let opuštěného domu a žije rutinním a pravidelným životem, obklopen zdmi prázdné budovy a ignorující ruch velkoměsta. Tento způsob existence mu zcela vyhovuje. Jediné dvě osoby, jež občas vídá, jsou majitelka domu, kterou hluboce respektuje, a prostitutka Lup, jeho přítelkyně. Odloučení od domu v něm vyvolává paniku. Jednoho dne je dům prodán a Betovi hrozí vystěhování... Riverův zručně natočený a originální debut diváka nenásilně vtáhne do Betova života, který plyne v pomalém tempu, založeném na každodenních rituálech. O co více překvapující a nečekaný se může závěr filmu zdát, o to je pochopitelnější. Režisér ke vzniku snímku dodává: „Příběh filmu je inspirován mými pobyty v Mexico City během posledních dvou let. Když žijete na tak neobyčejném místě, velmi snadno se stane, že mnoho věcí přehlédnete, a když je uvidíte znovu s určitým odstupem, vybaví se vám zcela jiné pocity, barvy, ale především jejich zcela odlišný smysl.“ [44. MFFKV 2009]
Jude, původem z Jamajky, je sama s dvanáctiletým synem Cielem a pracuje jako zdravotní sestra v nemocnici. Jude a Ciel žijí jeden pro druhého, Ciel ví, kdy se jeho matka necítí dobře, a našel si vlastní způsob, kterým se snaží odvrátit od ní vše zlé. Bývalý boxer Silence má dobu své slávy za sebou a nyní už jen soupeří a bojuje v nelegálních zápasech, aby si vydělal na živobytí. Jednoho večera je zraněn a v nemocnici ho ošetří Jude. I když při jejich setkání téměř nepadne ani slovo, pouto mezi nimi je již navázáno a jediný týden na konci léta změní život všem třem. V tomto zdařilém a nenápadném autorském debutu se režisérovi podařilo zachytit pocity lásky, zklamání, smutku, ale i naděje, kterou život přináší, ne slovy, jež nejsou důležitá, ale obrazem a hudbou. Na té se podíleli jeho přátelé i členové vlastní rodiny. [44. MFFKV 2009]
Antonio, starý tak, že „šedesát dní působí jako věčnost“, očekává v útulné vesnické usedlosti návštěvu svého syna, který ví, že otec nemusí už dlouho pobývat mezi živými. To však nebrání vzájemným drobným neshodám ani staříkově svérázné umanutosti, s jakou dělá vše, po čem zatouží. Proč by měl bilancovat, když mu okolí nabízí tolik možností vyžití? Neblahé vyhlídky zde přirozeně koexistují se slunečnou, ale nikoli naivně optimistickou náladou. Snímek, podobně jako Podzimní velryby (The Whales of August, 1987) Lindsaye Andersona, ukazuje, že stáří může navzdory všem neduhům představovat plnohodnotnou životní etapu, i když pro mladší hrdiny a diváky je to možná nepochopitelné. A ačkoli to může vypadat banálně, každý hrdinův krok zde zavdává důvod k radosti a stejně jako vrzání dveří či přirozená uctivost mužových blízkých dotváří útulnou náladu díla. [44. MFFKV 2009]
Nesmělý muezzin Musa se v Istanbulu už tak necítí ve své kůži, a co teprve když spatří svou mlčenlivou sousedku Claru, kterou začne nenápadně pozorovat a tiše pronásledovat. Může se sousedství nerozhodného muže a introvertní ženy vychované jeptiškami rozvinout ve vztah? A dospěje shovívavé dílo do šťastného konce, anebo zůstane v srdcích postav prázdné místo, protože propásly příležitost k jeho zaplnění? Snímek v nenápadných detailech ukazuje krásu lidské pospolitosti, ale dokáže upozornit i na chyby, jichž se dopouštíme. Abychom si udělali představu o malém, ale o to kompaktnějším okruhu postav, nemusí se toho dít mnoho. Každý detail má své místo a naznačuje, že nebýt drobných nejistot z nevyřčených tajemství, mohlo by být soužití hrdinů ideální. Ač obě postavy pojí náboženská výchova, vrací snímek víře její obřadnost, kterou chápe jako pro jedince důležitou a přímo nesvázanou s církevními dogmaty. [44. MFFKV 2009]
Richard je doslova posedlý světem dávných Vikingů. Trpělivost jeho manželky Cath však jednoho
dne přeteče a vyhodí ho z domu. Richardova čest je pak ještě více ohrožena, když se Cath začne
vídat s učitelem jejich syna Garym. Richard si rychle uvědomí, že se ze svých fantazií musí probudit
a postavit se čelem k výzvám dnešního světa, a také se naučit otcovské zodpovědnosti. Rozhodne
se o svou rodinu bojovat a získat zpět Cathino srdce. Richard musí sebrat veškerou severskou
odvahu, odhalit v sobě skutečného bojovníka a zvítězit v největší bitvě svého života.
Třicátník Tadas má zdánlivě všechny důvody ke spokojenosti. Jeho kariéra v pojišťovně se slibně rozvíjí, má hezkou ženu, luxusní auto a nový byt v moderní čtvrti. Životem však proplouvá bez vzrušení, pohlcen stereotypem. Náhodné setkání s Linasem, spolužákem ze školy, mu nečekaně otevře nový svět. Linas zasvětí Tadase do svého rituálu – nočních jízd městem s poloprázdnou nádrží. Během jedné ze zastávek u benzinové pumpy se k dvojici připojí okouzlující a tajemná Vita. Jízda prázdnými nočními ulicemi velkoměsta, světla pouličních lamp, lesknoucí se vozovka a setkávání se s dalšími řidiči jsou romantickou protiváhou šedi všedních dnů, únikem před vyčerpávající rutinou. Noční jezdci získávají alespoň na okamžik pocit něčeho nového, nepoznaného. Režisér Ignas Miškinis v této městské road movie vytváří obraz odcizení v moderním zrychleném světě, v němž jsou lidé podle jeho slov „opuštění, ztracení a vzdalují se lidem kolem sebe, často i těm nejbližším“. [44. MFFKV 2009]
Nezaměstnaní kamarádi Doka a Bonza, který se navíc brzy stane otcem, se v nové realitě neuchytili. Nečinnost si zpestřují infantilní zábavou… Prominenti bývalého režimu si mezitím na vlně privatizace vybudovali nové kariéry. S patřičným cynismem a využitím mafiánských praktik si navyšují konta a upevňují postavení. Zájmy Matanova a Cončeva se právě střetly v kauze železáren v Sinistře, o něž se zajímá řecký klient. Oba chtějí z této transakce vytěžit co nejvíc, i za cenu fyzické likvidace konkurenta. Zosnováním akce rivalové pověří věrné rádce a ti přesunou její provedení na zkompromitované služebníky… Nezávislá volba anonymních pěšáků padne na Doku a Bonzu. Za lukrativní odměnu se vydají do Sinistry, aniž tuší, na čem se podílejí... Konfrontace nesouměřitelných světů protagonistů je modelová, zatímco analýza jejich propojenosti se opírá o věcný popis prostředí a poměrů, v nichž zrají dnes už všední zločiny. [44. MFFKV 2009]
Tento barvitý surfařský dokument, v němž vystupují legendy tohoto svobodného sportu, zachycuje vlnění moře od Kalifornie až po Havaj a nekonečné surfařské hledání vysněné, nejdokonalejší vlny. Surfaři hovoří o své posedlosti tímto sportem, kolem něhož se točí celý jejich život. Jejich ekologické zaměření se snoubí s jasně vyjadřovanou nesnášenlivostí k nesurfařům, kteří překračují hranice jejich „teritoria“. Mezi nimi a nesurfaři jako by existovala neviditelná, leč neproniknutelná bariéra. Nezaměnitelný soundtrack tvoří skladby od mágů syntetizátorů Moog Paula Beavera a Bernieho Krause, dále pak od umělců jako Sky Oats, Colorado Purple Gang, Ashish Khan, Pranesh Kahn, Zakir Hussain či David Crosby.
Nejkrvavější bitva v Tichomoří - tak lze bez nadsázky charakterizovat boje o Iwo Jimu, ve kterých ke konci 2. světové války svedly boje americká námořní pěchota a japonská armáda.
Šestidílný dokument mapuje 36 dní, během nichž nakonec padlo téměř 30 tisíc vojáků. Relativně malý ostrov měl být původně snadnou kořistí pro Američany, kteří zde chtěli obsadit letiště a vytvořit si tak leteckou základnu pro útok na hlavní japonské cíle. Vynalézavost generála Kuribajašiho, který vytvořil z ostrova a zejména hory Suribači jednu z největších podzemních pevností celého Japonska, a odhodlání japonské posádky nakonec vedly k tomu, že se boj o ostrov zapsal do dějin tou nejkrvavější čárou.
Kapitoly:
1. Prolog
2. Tvář Iwo Jimy
3. Plán útoku
4. Přistání
5. Břehy Iwo Jimy
6. Hora Suribachi
7. Krok za krokem
8. Krvavá Iwo
9. Oheň a ocel
10. Pomoc z moře
11. Vysoká cena
12. Nepříjemné ticho
13. Stálo to za to?
Situace v Rusku 16. století není nijak růžová - hladomory a zrady ve vlastních řadách zemi vyčerpávají. Ivan Hrozný proto zavádí tuhý absolutismus a Rusko se brzy topí v krvi zrádců i nevinných.
Jediným člověkem, kterému car naslouchá je přítel z dětství, opat Filip. Zmůže však něco proti tyranovi, který věří, že koná svatou věc...
