Kriminální drama režiséra Petra Schulhoffa zpracovává skutečný případ loupeže v poštovním muzeu. Jejím iniciátorem je bezskrupulózní pražský taxikář, který se podílí na krádežích starožitností a jejich pašování do ciziny. Tomáš (Jiří Klem) žije s oddanou milenkou, stále však myslí na svou osudovou lásku Kamilu, která emigrovala do Švýcarska. Právě kvůli ní naplánuje loupež vzácné známky, k níž přemluví své naivní bratry. Zdánlivě jednoduchá krádež se nepodaří a málem skončí smrtí nevinného člověka. Selže i plánovaný útěk přes hranice, v němž hraje klíčovou roli uhlazený švýcarský obchodník... Průhled do dobového podsvětí - zosobněného mafiánským starožitníkem (Zdeněk Ornest) a otrlou barmankou (Marie Drahokoupilová) - se prolíná s psychologickou sondou. Vypráví o vztahu cynického desperáta k jeho ustarané matce a důvěřivým bratrům...
Stárnoucí herec Theodor Bergner se v profesi chová jako primadona, v soukromí jako dokonalý hrubián a cholerik. Všichni lidé bez výjimky ho rozčilují, v lepším případě pro ně má podrážděné odseknutí, častěji ale přímé urážky. Navíc je obdařen velice zvláštním druhem humoru, vyžívá se v tom, že přivádí druhé do rozpaků. Jednoho dne potkává ve vlaku jakéhosi starého pána, z něhož se vyklube kouzelný dědeček. A od té chvíle se Theodor veze na klouzačce nepříjemných situací. Přesně podle přísloví Co sám nechceš, nečiň jinému si může vychutnat všemožné trapasy, jaké doposud zlomyslně připravoval nešťastníkům ve svém okolí...
Na počátku zahlédne Marta svatbu své kamarádky Aleny. Potom jde do blízkého železářství pro kroužky na záclony. Po prodavaččině tradičním "nemáme" si nechá zavolat vedoucího Viktora Tomáše. Ten se jí omluví, že zboží není na skladě a vzápětí jí vyzná lásku a požádá ji o ruku. Večer jej doma čeká nemilé překvapení. Všude je nepořádek a Marta, která místo večeře hledá svatební fotografie mu vyčte, že scénku s kroužky, kterou si rok co rok připomínají své seznámení, stále více odbývá. Viktor se marně domáhá večeře a pak se na nápad Marty vydají na návštěvu novomanželky Aleny, která je mimochodem skvělá kuchařka. Idylka, která u kamarádky vládne oba hosty překvapí.
Alena jim však prozradí, že si tentokrát (vdávala se již potřetí) nechala najít ideálního partnera pomocí počítače. Marta s Viktorem zapochybují, zda se k sobě vůbec hodí a navštíví proto kybernetický ústav, kde počítač zjistí, že jejich manželství se rovná hazardu. Nechají si pro sebe najít ideální partnery a přes důrazné varování tetičky Emilky se rozhodnou se svými "ideálními partnery" sejít. Jenže jak už to v českých komediích bývá, všechno se řádně zamotá, protože ani jeden z nich se napoprvé nesetká s tím pravým.
Hudební skladatel Petr Karát místo sebe poslal na schůzku s Martou instalatéra Frantu a Viktor navštíví ordinaci "své" doktorky Tuchlové právě v den, kdy ji zaskakuje energická Soňa Brčková. Jak už to končívá, sejdou se nakonec všichni aktéři, včetně tetičky Emilky, Aleny a jejího ideálního manžela, pravých i nepravých ideálních partnerů u Tomášů a vypukne ten pravý šťavnatý zmatek, který dělá komedii komedií...
Starý houbař najde v lese těžce raněnou ženu a téměř současně dojde nedaleko k autonehodě motocyklisty s nákladním autem. Řidič náklaďáku Honza Linhart je těžce raněn a zachránit ho může pouze transplantace ledviny. Vhodným dárcem by mohla být právě ona zraněná žena, pokud by zemřela. Případem je pověřen major Kalaš, který společně s poručíkem Martincem dojde k závěru, že šlo o loupežné přepadení. Velmi brzy se však osudy obou těžce raněných začnou podivně proplétat. Kateřina Marková, jak se zraněná žena jmenuje, sem přijížděla za svým milencem Ivanem Vajnerem. Ten se den před přepadením vrátil z montáže ve Varšavě, ale hned další den odjel na dovolenou neznámo kam. Podle dopisu Markové kriminalisté zjistí, že se s ním žena chtěla rozejít kvůli jinému.
Linhartova žena se doví o možnosti transplantace a zcela náhodou zjistí, že přepadená žena byla milenkou jejího manžela. O to víc se o osud Markové zajímá. Kriminalisté zjistí, že Vajner nemohl být pachatelem a vzápětí se z hledaného stává vrah, protože Marková zemřela. Podezření padne nejprve na zraněného Linharta, který se v nemocnici pokusí o sebevraždu, ale Kalaš vzápětí objeví další stopu, která ho zavede přímo k nečekanému pachateli...
Volné pokračování komedie Zítra to roztočíme drahoušku, začíná ve chvíli kdy, René Novák přiváží svým taxíkem neteř Bartáčkových Naďu. Obě rodiny jsou stále "na válečné noze" i když v poslední době intenzita vzájemných střetů poněkud polevila. René vnukne rodičům nápad jak dosáhnout toho o čem neustále mluví - rychlého a bezpracného bohatství. Rozhodnou se založit fiktivní klub Nováků, kde každý zájemce o členství musí zaslat jednateli 5 korun zápisného. Horečná aktivita Novákový samozřejmě Bartáčkovým neunikne, ale nemají příliš času zajímat se o co sousedům jde. Kájovi se totiž ozve jeho tetička Rosa z Ameriky a Bartáčkovi začnou přemýšlet jak z tety vymámit tučný šek plný dolarů. Zatímco Novákovi v dědečkově chatrném domku sypou do kufrů pětikoruny od Nováků z celé republiky, Bartáčkovi dostanou dopis oznamující příjezd tetičky. Také oni už mají svůj plán jak přijít k penězům. Jediní, kdo se honby za korunou, případě Bartáčkových za dolarem, neúčastní, je Naďa a René, kteří v sobě našli nečekané zalíbení a možná si dokonce zopakují fiktivní svatbu z prvního dílu, tentokrát ovšem naostro...
Správce horského hotýlku Alois Randa (Jiří Sovák) má starostí nad hlavu: očekává početný zájezd turistů, nestíhá vařit a jeho jediná zaměstnankyně, pokojská Miluška (Zdena Hadrbolcová), si balí kufry. S Bohoušem už tady nezůstane ani minutu. Bohouš je Randův obrovský bernardýn, který odmítá respektovat Miluščino soukromí. Pokojská je tedy pryč, zato přichází první host (Vladimír Menšík) a má hlad jako bernardýn. Hrdý majitel bernardýna s ním tedy uzavře bizarní sázku - jestliže host dokáže sníst na posezení víc chodů než Bohouš, bude mít zajištěn bezplatný týdenní pobyt. Pokud se mu to nepodaří, týden bude u Randy zastávat místo pokojské...
Náboráři Luděk Sobota a Petr Nárožný získávají pracovní síly sice vědecky, ale za jejich metody by se nemuseli stydět ani otrlí mafiáni a tajní agenti.
Hrdiny české komedie o takzvaném získávání pracovních sil jsou dva náboráři podniku Pragokov Láďa Pitras a Oto Vacák. Pečlivě si zjišťují vše o soukromém životě osob, které si vyhlédli jako použitelné oběti a těchto informací zneužívají k jejich přetahování do svého podniku. Vědecká metoda, postavená na využití spolehlivé páky, kterou je manželská žárlivost a hrozba prozrazení intimních tajemství se však nakonec obrátí proti jeho autorům.
Námět a scénář napsala lékařka z oddělení popálenin a plastické chirurgie MUDr. Jaroslava Moserová-Davidová přímo pro Janu Brejchovou a její dceru Terezu Brodskou. Jedná se o vztah poznamenaný přehnanou mateřskou péčí, ustavičně zdůvodňovanou pocitem viny za úraz dcery v dětství. Matka nedokáže připustit, že její dospělé dítě se se svým handicapem už dávno vyrovnalo a že chce - jí navzdory - žít vlastním životem. Problém intimních mezilidských vztahů je naznačen z mnoha úhlů, s citlivým přístupem. Odráží se v něm i morálka doby, různé přístupy k jejím hodnotám. Právě přístup člověka k člověku je jasně patrný zřejmě díky režisérovi Evaldu Schormovi. Tento vynikající umělec se vrátil k filmové režii po sedmnácti letech a i když tento film rozhodně není vrcholem jeho tvorby, je to snímek pro vnímavého diváka hodný zamyšlení. Evald Schorm se bohužel jeho premiéry nedožil, zemřel den před svými sedmapadesátými narozeninami (14.12.1988).
Přecitlivělá dospívající školačka má smůlu, že je dcerou důležitého funkcionáře. Snaží se kupovat přízeň svých spolužaček různými dárky a úsluhami, ale ty přesto využijí první příležitosti, aby zradily její důvěru a zesměšnily i první něžnou lásku. Jen zdánlivě dětský příběh se vyznačuje hlubokou znalostí lidských povah, v nichž se již od dětství tají budoucí charakterové vady... Je to výtečně napsaný, inscenovaný i zahraný příběh, dotýkající se celospolečenského mravního klimatu.
O člověku, který postupně začal v životě ztrácet sebezáchovnou imunitu proti všemu nepravému, nemravnému, polocharakternímu, co se tváří tak nevinně, samozřejmě a normálně; začal si to připouštět právě jako nepravé, nemravné a znehodnocující lidský život. Přestal to považovat za normální - a v tom okamžiku se ocitnul v konfliktu se sebou samým a se světem všech "normálních" lidí okolo sebe. Modelovost prostředí a situací, alegoričnost záměru i řada scén je zdánlivě popřena dokumentaristickou věrohodností obrazového zpracování. V rovině podobenství se pohybují stylizované postavy, pojmenované křestními jmény herců. Odloučení a uzavřenost zdůrazňují převažující interiéry, záběry pozorování světa přes sklo, symbolika oken. Z jemných náznaků gest a pohybu, často i z existenciálně křečovité herecké akce se dozvídáme o myšlenkách a duševním stavu hrdinů, o jejich osamocenosti a existenciální úzkosti, neschopnosti živé, upřímné mezilidské komunikace. Svět Evalda Schorma hledá dobro, lidskost, pochopení a toleranci. Ve filmu debutoval vynikající český kameraman František Uldrich.
