Barevný dobrodružný film z vojenského výcvikového střediska na hranicích republiky, v němž se mladí chlapci z různých útvarů učí rozumět a pracovat s věrnými pomocníky pohraničníků - cvičenými služebními psy. Film vypráví příběh vojína Pavla Kříže, jemuž se podaří získat ztracenou důvěru psa Bojara, postřeleného nepřítelem na hranicích, a jeho pomocí dopadnout rozvratníka. Exteriéry tohoto druhého celovečerního filmu Čs. armádního filmu byly natáčeny v okolí Zelené Lhotky na Šumavě.
(FILMOVÝ PŘEHLED 21 / 1956)
Hranice se musí střežit před zákeřnými narušiteli, o tom statečný pohraničník nepochybuje. Ujme se postřeleného psa, získá jeho důvěru a posléze díky němu dopadne i nepřátelského agenta, který chtěl narušit mírový život pokrokového našeho lidu. I takovéto historky kdysi natáčel Karel Kachyňa.
Karel Kachyňa, jeden z velkých českých režisérů, vytvořil mnoho mimořádně působivých filmů nejen pro plátna, ale i pro obrazovku. Ve všech jeho dílech se setkáváme s nevšední citovou i obrazovou kulturou, s pochopením pro velká i malá lidská trápení, s laskavým humorem.
K vrcholům televizní dramatické tvorby bezesporu patří jeho film Zlatí úhoři, inspirovaný povídkami Oty Pavla, o malém chlapci, který spolu s tatínkem podléhá kouzlu řeky Berounky, ale zároveň také prožívá krutou válečnou realitu. "Zlatí úhoři" získali v roce 1979 hlavní cenu na mezinárodním festivalu Prix Italia.
Jedenáctiletá dívka Jitka tajně chodí k nemocniční zdi, kde se setkává s neznámým mladým mužem. Ten při autonehodě utrpěl úraz páteře, teď je upoután na kolečkové křeslo a nevěří, že by mohl znova chodit. Jitka ho den za dnem při svých tajných výletech přesvědčuje o opaku. Oba spolu prožijí několik těžkých chvil, odehrají se mezi nimi hádky i opětovná sblížení. Jitka si přitom neuvědomuje, že vlastně prožívá první, zatím nevinný milostný vztah...
Během poslední válečné zimy přivezla starostlivá maminka svou malou dcerku z Prahy ohrožované nálety do horské vesničky v Beskydech. Dívenku okouzlí tamější úzkokolejná lesní železnice, kterou děti jezdí do školy... Režisér Karel Kachyňa se tu pokosil spojit válečné reálie s poetickým světem dětských her a fantazie. Snímek patří k tomu nejlepšímu, co Kachyňa směl v 70. letech vytvořit.
Alzbětu Tomajdesovou (21) propustili na podmínku z nápravného zařízení. Ihned nastoupila do zaměstnání jako závoznice. Padesátiletý řidič, s nímř rozváží potravinářské zboží po venkovských prodejnách, dlouho hledá k uzavřené dívce osobnější vztah... Snímek vznikl jako náhrada za odložený společensky ožehavější projekt a nepatří ve filmografii režiséra Karla Kachyni k těm zásadním dílům.
Moravské městečko Tlumačov na přelomu století: Syn zaměstnance proslulého hřebčína sní o tom, že i on bude umět krotit ušlechtilé jezdecké koně. Ani po onemocnění obrnou není ochoten se své touhy vzdát. Působivá adaptace románu australského spisovatele Alana Marshala přenesla příběh do jiné doby a zcela jiného prostředí, ale zachovala jeho silné humanistické poslání... Skutečný autor scénáře Jan Procházka nesměl být v titulcích uveden (byl kryt Otou Hofmanem).
Film Jana Procházky a Karla Kachyni z roku 1970 patřil k těm zapovězeným titulům, které ležely na dně pomyslného trezoru vůbec nejhlouběji. Jednak proto, že jméno spisovatele Jana Procházky se nesmělo veřejně vyslovit, jednak proto, že film s přibývajícím časem kupodivu stále nabíral na aktuálnosti. Do distribuce se dostal až po listopadu 1989, premiéru v kinech měl v červnu 1990. Jde o komorní psychologické drama, v němž se objevují prvky satiry, frašky, grotesky, kriminálního filmu a dokonce i momenty hitchcockovského ladění. I mezi prominenty v padesátých a šedesátých letech platilo heslo "Důvěřuj, ale prověřuj". Proto i ve vilách ministrů a dalších vysokých funkcionářů byla montována "ucha" - odposlouchávací přístroje, kterými mohla Státní bezpečnost kontrolovat tyto lidi i v jejich intimním soukromí. Výsledkem byla nejistota, bezvýchodnost, strach. To vše ve vrchovaté míře prožívají ministerský náměstek Ludvík a jeho žena Anna, které výborně zahráli Radoslav Brzobohatý a Jiřina Bohdalová.
Lyrické vyprávění o citově se probouzejícím dvanáctiletém děvčátku, které se jako jediný člověk dokáže spřátelit s nezkrotným černým koněm... Příběh je zasazen do krásné jihočeské přírody a byl realizován ve spolupráci se Státním plemenářským ústavem v Písku. Vedle několika domácích cen získal několik mezinárodních uznání, zejména na festivalech věnovaných filmům pro děti a mládež (Benátky, Cannes, Mar del Plata).
Československý prapor, vedený kapitánem Hlouškem, dobude slovenskou podhorskou vesnici dva dny před Štědrým večerem roku 1944. Z nedalekých německých pozic se ozývá vánoční a klasická hudba. Vojáci získají od svých velitelů souhlas k vánočním oslavám. Proti je jen strohý podporučík Jílek, o jehož minulosti se vyprávějí různé fámy a kterému vojáci nedůvěřují. Kapitán Hloušek se rozhodne pro průzkum nepřátelských pozic, který navzdory menšímu incidentu proběhne bez potíží. Svátky klidu a míru mohou začít jak u našich, tak u nepřátel.
Režisér Karel Kachyňa se ve svých prvních samostatných filmech (po spolupráci s Vojtěchem Jasným) věnoval vojenské tematice. Drama Tenkrát o vánocích natočil s řemeslnou zručností, projevil však velký cit pro vnitřní život a složitou psychologii svých hrdinů. Mohl se ostatně opřít o kvalitní herecký ansámbl, v čele s Otomarem Korbeláře, který ztvárnil kapitána Hlouška.
Život slavného francouzského spisovatele Alexandra Dumase staršího byl naplněn stejně jako příběhy jeho proslulých historických románů.
Scénárista Jaroslav Dietl se neskrýval svým obdivem k tomuto literárnímu velikánovia vedle filmového scénáře napsal také o Dumasovi třídílnou TV hru (v hlavní roli s Vladimírem Menšíkem). V Kachynově filmu hráli Dumase otce a syna bratří Štěpánkové, a byl to pro mladé herce velmi nesnadný a náročný úkol.
