Hlavní postavou je čtyřicetiletý architekt Jan Kolvara, který sice zapomněl tašku se sportovním oblečením v telefonní budce, ale přesto se z jakéhosi trucu pustí do dálkového pochodu, společně se svým mladším kolegou Robertem, jeho dívkou Eliškou a také svým bývalým kamarádem a současným nadřízeným Crhou a jeho milenkou Vaňkovou. S přibývajícími kilometry se však blíží nejen cíl, kterým je sto ušlapaných kilometrů, ale také řada osobních rozhodnutí a vyřešení Janových pracovních i osobních vztahů nejen k Crhovi, který jemu a Robertovi nabídl vypracování projektu rehabilitačního sanatoria, aby je pak podrazil a prosadil zcela nevyhovující návrh své milenky, ale také k Elišce, která ho nepřestává svádět a manželce Madle, jejichž vztah má daleko do někdejší idylky.
Režisér Karel Kachyňa, jenž v 60. letech vytvořil řadu závažných společenských dramat (i o válečných událostech), se v éře normalizace musel kát a vinu vykupoval primitivními prorežimními historkami. V tomto filmu se uvědomělý antifašista zapojí do Slovenského národního povstání, aby pomohl tamnímu lidu vykročit ke šťastné budoucnosti...
Baladický příběh podle jedné z nejkrásnějších milostných novel Ivana Olbrachta "O smutných očích Hany Karadžičové". V malé židovské osadě na Podkarpatské Rusi žije dospívající dívka Hana Šafarová, zvaná Hanele. Vlivem nepřízně osudu a především kvůli vlastní naivitě příjde rodina prakticky o veškeré jmění. Hanele se rozhodne odejít spolu s dalšími mladými Židy do průmyslové Ostravy a tam se připravovat na cestu do země zaslíbené - Palestiny. Zamiluje se tu do zámožného obchodního cestujícího Ivo Karadžiče. Ten vystupuje jako bezvěrec a volnomyšlenkář. Nabízí Hanele sňatek, který však pro nábožensky přísně vedenou dívku nepřichází v úvahu. Pro svou lásku se dokáže Hanele odpoutat od víry svých předků a rozejít se s rodinou. Avšak nejen s ní, ale také s celou obcí, která jí dá pocítit hrůzu zatracení.
Již potřetí v krátké době se na filmovém plátně objevuje látka známého dramatika a TV scenáristy Jiřího Hubače. Snímek FANY následuje po filmech JEDNA KOČKA ZA DRUHOU a UČITEL TANCE. I v něm najdeme charakteristické rysy Hubačova rukopisu: propracované charaktery, pochopení pro lidské osudy, melodramatický nádech a hořkosmutný humor. Titulní hrdinka je slaboduchá padesátiletá žena, která se po letech, strávených v bezpečí u svých starších příbuzných, dostává do péče své starší sestry, energické a nepřístupné primářky. Soužití obou osamělých žen provázejí četné drobné rozmíšky, ale také chvíle vzájemného porozumění a prostého lidského štěstí. Lékařka pod vlivem sestry ztrácí svou ochrannou vrstvu a stává se citlivější k událostem i lidem okolo sebe. Fany zase žije ve svém vlastním světě, v němž jí ke spokojenosti stačí televizní reklamy, práce v domácnosti a blízkém kostele a velká láska ke zvířatům.
Malé děti, malé starosti, velké děti, velké starosti, povzdechne si často mnohý rodič. Nejinak je na tom i matka osmnáctiletého Františka, který právě složil bez velké slávy maturitu a má nastoupit do svého prvního zaměstnání. Fandy má ještě plno klukovských snů, touží po kariéře veslařského reprezentanta, s kamarádem soupeří o přízeň obdivované dívky a vůbec se zarputile brání brát život vážně...
Začíná docela všedně: Zaneprázdnění rodiče vezou svého syna k příbuzným do jižních Čech. Milan je zvědavý na dědečka, o němž doma hodně slyšel, nejčastěji to, že se chová jako "malej". Pokud jde o první dojem, určitě ho nezklamal: Přijede s rodiči do nejlepšího, právě když strýc Václav s tetou honí po dvorku čuníka. Ferda totiž není jen obyčejné prase na vykrmení, je to i dědův kamarád a proto ho děda občas pustí proběhnout. Tady se začínají odvíjet nitky příběhu o tom, jak stáří, které "chodí špatně, ale radí dobře" pomáhá mládí učit se radosti ze života z každého dne, učit vidět a rozpoznávat krásy (třeba s pomocí duhové kuličky), co jiní nevidí nebo vidí jinak...
Karel Kachyňa se zahleděl na tragikomické osudy architekta - fotografa Viktora, jemuž se rozpadá po dvaceti letech rodinné zázemí, hledá nové životní zakotvení a navíc naráží na pokrytectví maloměstské honorace, když hodlá veřejně představit odvážné ženské akty. Mladičká cikánská dívka, s níž se náhodně setká, v něm probudí touhu po svobodě a nezávislosti. Režisér natočil kritickou výpověď tak říkajíc v dovolených mezích.
Režisér Karel Kachyňa několikrát osvědčil citlivost vůči komorně pojatým válečným příběhům. I když se tento filmu odehrává těsně po skončení bojů, jejich důsledky stále zasahují do života lidí. Příběh se vyznačuje jemným poetickým ozvláštněním i přítomností dětí. Líčí, jak se do téměř opuštěné horské vsi nastěhuje mladá vdova se dvěma synky, z koncentráku tam přispěje i německý antifašista. Vzájemné porozumění však čeká těžká prověrka, protože skrývající se nacističtí fanatici zákeřně střílejí...
Karel Kachyňa dokázal věrohodně vylíčit trudná 50. léta i v době normalizace, aniž by se uchýlil k výraznější idylizaci. I když se musel vzdát jakýchkoli politických kontextů, postihl tehdejší leckdy bizarní reálie. V tomto filmu se vypravil na pitoreskní Žižkov, který do jisté míry nahlíží očima dospívajícího, první lásku hledajícího chlapce (jeho představitel Radim Špaček se později stal filmovým režisérem). Ve vyprávění poznáme řadu svérázných figurek, podivínů a vůbec lidí, kteří se nedokázali vyrovnat s náhlými společenskými změnami. Režisérův náhled je ovšem laskavý a dobrotivý, ani celoživotním smolařům, ani mentálně postiženým nešťastníkům se nevysmívá.
Trpká mozaika líčí konec druhé světové války na moravském venkově očima malého kluka. Olin má od svého otce za úkol převést do bezpečí jejich kobylu. Tu mu seberou ustupující němečtí vojáci a hrdina se začne obávat otcova hněvu. Potká se i s přicházejícími Rusy... Jednoduchou zápletku obestírá předivo vzpomínek, představ a snů. Lyrické i syrové obrazy ukazují ústrky, jež Olin zažívá od svých vrstevníků, jeho nevraživost vůči surovému otci i jeho lásku k matce. Úvaha o pokřivené české mentalitě se objevuje hlavně ve finále, kde venkované doženou k sebevraždě údajného kolaboranta. V jiné přízračné scéně Olin uvidí své rodiče s nakradeným majetkem... Film byl také uváděn jako "Já a Julina a konec veliké války".
