Píše se rok 1920, v Praze vzrůstají politické nepokoje a sociální demokraté se chystají zradit své dějinné poslání, když namísto dělnické třídy upřednostní vlastní sobecké zájmy. Na sociálně demokratického poslance Jandáka doléhá vyděračská aféra, která jej přiměje, aby zřekl svého přesvědčení. Za těchto okolností se v Praze ukrývá těžce nemocný maďarský revolucionář Kerekes, který musel uprchnout z vlasti... Tento proklamativní, ploše inscenovaný film natočil Antonín Kachlík podle vedlejšího motivu z Olbrachtovy Anny proletářky, na úsvitu normalizace posloužil jako třídně vzorný pohled na novodobé dějiny.
Podle námětu Jana Trefulky natočil Antonín Kachlík psychologickou studii ze života jedné ženy, zaměstnané matky dvou malých dětí. Snímek zachycuje malý výsek z jejího života, pouhý jeden den, během něhož hrdinka bilancuje, co dosud prožila a v čem uspěla či neuspěla. A bilancování to není optimistické, neboť marně hledá nějaký záchytný bod: její manželství ztroskotalo a poměr se ženatým mužem neskýtá valnou budoucnost...
Psychologický příběh o nespokojených jedincích, kteří pohrdají životními stereotypy těch druhých, vytvářejí si však své vlastní. Tulák životem Kazan a Viola, která se vždy spokojí jen s ideálem, vytváří nesourodou dvojici, která ale nakonec nachází to pravé.
Věra Řeháková se připravuje na svou svatbu. Venku prší a mladé ženě se do mysli vkrádají vzpomínky na různé situace, které prožila se svým nastávajícím Zdeňkem Procházkou. Jen jedna je příjemná, ty ostatní ji stále zraňují. Vzpomíná na Zdeňkovu hrubou reakci, když mu oznámila, že čeká dítě. Jak ji nepodpořil, když upozornila na podvody některých pracovníků jejich traktorové stanice a žádala o povolání revizní komise. Jak cynicky se k ní choval, když se jednou zastavila před svatebními fotografiemi místního ateliéru. Konečně je oblečená a ředitel Votava, otec a kamarád Lojza ji odvezou na radnici. Ženich tam však není. Celou noc popíjel s kamarády ve skladišti a patrně tam usnul. Rychle pro něho jedou a přivezou ho ve špinavých montérkách. Jeho matka mu se studem pomáhá do obleku a všem se nakonec podaří Zdeňka dostat před oddávajícího úředníka. Věřiny ošklivé vzpomínky jsou stále dotěrnější, až se nakonec otočí a beze slova opustí radniční síň. Doma se s úsměvem i slzami pustí do úklidu. Rozhodla se pro samostatný a důstojnější život.
Hrdinou populární pohádky je mladý princ, který se po smrti rodičů vydává do světa. Při svém putování se seznámí s kouzelným mluvícím koněm a zamiluje se do krásné princezny Slavěny. Na radu svého koně si zaváže jedno oko, předstírá němotu a vstoupí do služeb zámeckého zahradníka. Podle zvuků, které vydává, mu začnou přezdívat Bajaja. Když se však objeví drak a žádá princeznu, jinak zničí celé království, oblékne Bajaja zbroj a na svém koni princeznu zachrání. Splní však slib, který koni dal a odjíždí z místa boje nepoznán. Toho využije podlý Černý rytíř a pod hrozbou si vynutí princezninu přísahu, že to byl on, kdo ji zachránil...
Antonín Kachlík chtěl vytvářet angažované filmy o mravních dilematech pracující třídy, avšak v éře normalizace mohl jedině hlásat, jak kolísající jedinci posléze dospějí k žádoucímu myšlení. Platí to rovněž pro adaptaci knihy Jiřího Švejdy o rozkolísané kariéře mladého cihlářského technologa - vadí zjednodušená kresba postav i dějových zápletek, plakátovitě neživotná mluva i čítankové rozebírání společenských neduhů, ideálem se stává kodex budovatele socialismu.
Princezna Jůlinka se má podle přání svého královského otce vdávat, ale radši se vydá z rodné Královské Lhoty do světa. Na svých potulkách se spřátelí se strašidlem Mulisákem a s vodníkem Brčálem. Spolu s nimi se rozhodne zachránit život mladého artisty Františka Kuldana, který si získal její srdce. Mezi cirkusanty se totiž princezna cítí nejlépe.
Důvod natočení tohoto filmu je jasný: měl zakrýt slavnou kroniku Vojtěcha Jasného "Všichni dobří rodáci", výpověď o tragických důsledcích násilné kolektivizace. Prorežimní režisér Antonín Kachlík se též věnuje združstevňování moravské vesnice, provázenému omyly a donucováním, avšak ve svém optimistickém pohledu zdůrazňuje nadějné vyhlídky vedoucí ke šťastné budoucnosti. Scelené vesnické lány se sice rodily v bolestech, avšak budou sloužit k užitku všemu dělnému lidu... Stejně jako u Jasného i tady ztělesnil Radek Brzobohatý tvrdohlavého sedláka, jenž si jen pozvolna přiznává výhody společného hospodaření. Narozdíl od poetického rozšafnosti i jadrnosti Jasného kroniky tu však narážíme na hlomozné pozérství.
Příběh filmu NÁŠ DĚDEK JOSEF je situován do moravské vsi vinařského kraje počátku 50.let, vrací se však i do starších životních období hlavního hrdiny. DĚDEK JOSEF si přes své vysoké stáří zachovává svéráznou životní filozofii a osobitý humor, který mu vždy pomáhal překonat obtížné chvíle jeho života a spolu s ostatním, staříky ve vsi nezůstává stranou žádných událostí, kterými obec žije. Dějovou osu filmu tvoří devět na sebe navazujících příběhů, které zahrnují všechny roční období, folklórní ráz i poetickou tvář jižní Moravy.
Aktuální politicky exponované drama, zabývající se problematikou současného stavebnictví a poukazující na nejrůznější vztahy uvnitř stranického aparátu. Prostřednictvím jednotlivých postav charakterizují tvůrci pozitivní i negativní postoje současných lidí. Záliba ve výrobní tématice, jakkoli již dávno vyšumělá, se v normalizačním období znovu vrátila. Angažované pracovní přístupy jsou pro věřícího komunistu jediné možné, avšak sklácen vážnou nemocí může o nich jen do hloubi přemýšlet. Zvláště o tom, co by ještě bylo možné zlepšit. Jedná se o film tak groteskně nemohoucí, až hraničí s nechtěnou sebeparodií.
