Filmy online ke shlédnutí zdarma

Film je Bergmanovou reakciou na kritiku jeho divadelnej tvorby. Traja herci sú odsúdení za obscénnosť po tom, čo uvedú svoju novú hru s názvom "Obrad". V absurdnom vypočúvaní sú potom konfrontovaní so svojimi vnútornými démonmi, motiváciami a vychádzajú na povrch rôzne fakty. Napokon sa právnik rozhodne kontroverznú hru zhliadnuť v privátnom predstavení určenom iba pre neho.

V tomto filmu, jenž vznikl v době Bergmanovy těžké nemoci provázené tvůrčí krizí, se projevila jeho mimořádná citlivost vůči složitosti ženské psyché, kterou podrobil soustředěnému niternému průzkumu. Dotkl se přitom závažné otázky pravdy v umění a s tím související identity umělce - konkrétně herečky odmítající dál hrát umělé role na jevišti. Její únik od veřejné masky - "persony" se však stane jen dočasným přijetím jiné role. Ve filmovém ději se rozvíjí zvláštní vztah dvou rozdílných a zároveň v něčem podobných žen - herečky Elisabeth, která se rozhodla protestně mlčet, a její ošetřovatelky Almy, která naopak mluví ráda a svěřuje se jí. Obě představitelky režisér důvěrně znal - jednu jako svoji bývalou, druhou jako současnou partnerku. Tento fakt pronikl do pojetí rolí i do jejich zproblematizovaného ženství. Bergmanův osobní vztah k ženám vycházel z ambivalentního vztahu k vlastní matce, kterou obdivně uctíval jako nedostupný zbožňovaný idol, a zároveň marně prahl po jejím přiblížení a hřejivé náruči. U většiny svých filmových hrdinek spatřoval toto rozdvojení na ženu-idolu a ženu-matku. V Personě se pokusil oba typy v jejich dvojjedinosti konfrontovat a v závěrečném metaforickém záběru nechal jejich tváře prolnout do jediné podoby. Elisabeth Voglerová je slávna herečka, ktorá počas svojho výstupu v predstavení Elektry náhle prestala rozprávať a zaryto odmieta prerušiť mlčanie. Podľa všetkého je fyzicky zdravá, no nekomunikuje s okolím. Keď si už ani lekári nevedia rady, zdravotná sestra Alma je poverená jej domácou opaterou. Dve ženy sa spoločne vyberú do odľahlého domu na ostrove, kde sa má Elisabeth s Alminou pomocou zotaviť. V snahe získať si dôveru herečky reaguje Alma na Elisabethino mlčanie prívalom slov. Alma zveruje Elisabeth svoje najhlbšie tajomstvá, túžby a sny. Ani si neuvedomí, že z jej vlastnej osobnosti sa postupne stal iba tieň. Elisabeth mlčaním pred seba postavila bielu stenu, na ktorú Alma premieta svoje vlastné ja a ktorá jej s ľahostajnosťou prináša iba tichú ozvenu vlastných slov. Táto zvláštna konfrontácia skúša vnútornú silu oboch žien, ktoré sú síce veľmi odlišné, ale vo svojej podstate i veľmi podobné. Persona je zložitou úvahou o najvnútornejších zákutiach ženskej duše, ktorá sa musí vyrovnávať s úlohou matky, partnerky i ľudskej bytosti. Zároveň je meditáciou o pravde úloh, ktoré ženy hrajú v umení i živote. Film režiséra Ingmara Bergmana bol ocenený švédskymi národnými cenami Guldbagge za najlepšiu herečku (Bibi Andersonová) a najlepší film. Americká filmová kritika mu okrem ceny za najlepší film a herečku udelila aj cenu za réžiu.

“Umění Ingmara Bergmana dosahuje svého vrcholu” (Life) v působivém portrétu čtyř ztracených duší, které hledají útěchu v sobě navzájem, byť jsou jejich životy rozvráceny klamem, izolací a psychologickým zmatkem. Andreas (Max von Sydow) žije na pustém, větrném ostrově v tichu a klidu. Po nějakém čase se ale zaplete s krásnou a tajemnou vdovou Annou (Liv Ullmann) a párem, který bydlí v sousedství (Bibi Andersson, Erland Josephson) a skrývá své vlastní trápení a sny. Tajemství Andreasovy a Anniny minulosti brzy začnou ohrožovat nejen jejich zoufalé pokusy o lásku, ale také jejich křehký vztah k realitě...

Tři ženy v různém stádiu těhotenství spolu sdílí nemocniční pokoj. První z nich díky různým komplikacím pomalu ztrácí ještě nenarozené dítě, jež ani ona, ani její manžel nechtěli. Druhá má za sebou už jeden potrat, ale po ani po budoucím novorozeněti netouží. Další potrat je ale cestou, po které by nerada vykročila. Poslední ženou je až neskutečně natěšená prvorodička s příkladným manželem. Bergman v paralelních příbězích zkoumá břemeno a zároveň i mystérium mateřství, jež vnímá jako dostatečně děsivou věc. Přestože má žena oporu muže, nakonec se musí s dítětem vyrovnat sama.

Drama se odehrává během tří hodin jednoho listopadového nedělního odpoledne. Začíná mší faráře Tomase Ericssona. Ten si uvědomuje tragicky nízký počet farníků. Farářovu pozornost si žádají zejména učitelka Märta, která je do Tomase zamilovaná a také rybář Jonas, jenž trpí fobií z atomových bomb. Tomas jim ovšem nedokáže poskytnout útěchu, neboť od smrti své ženy bojuje především s vlastními démony.

Pianista Bengt přijde při nehodě na vojně o zrak. Po marném pokusu dostat se na hudební akademii ve Stockholmu se musí protloukat jako pianista v laciné kavárně. Jeho život se obrátí k lepšímu, když si dívka, se kterou se znával, uvědomí, že ho miluje. Ve filmové adaptaci své vlastní knihy dokáže Dagmar Edqvist dovedně zdůraznit tento spodní romantický motiv. Birger Malmsten v roli nevidomého pianisty podává skvělý herecký výkon.

Davide je gynekolog a má poměr s jednou ze svých pacientek. Když se jeho žena o nevěře dozví, opustí jej s jeho nejlepším přítelem Carlem-Adamem. Oba jsou přesvědčeni, že se spolu rozvedou, ale po náhodném setkání obou manželů dojde k poznání, že vztah plný nezapomenutelných zážitků je natolik pevný, že jej hned tak nic nerozbije.

Čtyři ženy čtyř bratrů tráví dovolenou na pobřeží Stockholmu, kde čekají na manžely, kteří jsou na služební cestě. Čekání si krátí vzpomínkami na nejrůznější zážitky a momenty ze svého života. Ráchel vypráví o románku s bývalým spolužákem, kvůli kterému manžel vyhrožoval sebevraždou, Marta na svůj pobyt v Paříži a o poměru s tamním bohémem, jemuž později porodila dítě. Karin popisuje incident, kdy po nevydařeném firemním večírku uvízla s manželem ve výtahu, a čtvrtá žena se nesvěří s žádným zážitkem, za to jí zážitky ostatních nečekaně ovlivní.

Komorní film o dvou ženách rozdílného věku, které podnikají cestu vlakem do jiného města, čímž se odpoutávají od svého běžného prostředí. Obě se oddávají snům, které jsou ale konfrontovány s realitou a rozčarováním. Tento snímek je Bergmanovým experimentem. Pokusil se zde skloubit vizuální a zvukovou složku při vyprávění příběhu a navození atmosféry, při vyjádření podtextu a nálady - a to bez hledání opory v hudebním partu.

Nelly žije se svou nevlastní matkou. Její pravá matka Jenny přijíždí, aby svou dceru odvedla s sebou. Nelly svou nevlastní matku opouští a odchází pracovat do Stockholmu. Jedné noci ji svede Jack, přítel Jenny, která je však spolu najde. Následuje hádka, po které Jack spáchá sebevraždu.