Slavné filmové drama se hned po svém uvedení v amerických a následně i ve světových kinech zařadilo mezi komerčně nejúspěšnější tituly 70. let.
Příběh úspěšného reklamního pracovníka Teda Kramera, který po nečekaném odchodu manželky zůstává sám se svým sedmiletým synem, vzniklo podle stejnojmenného románu Averyho Cormana (přeloženého i do češtiny) a svojí tematikou se přesně strefilo do ožehavých problémů neúplné rodiny a ženské emancipace, jež se v té době řešily snad ve všech médiích.
Působivě realizovaný film je postaven na bezchybných hereckých výkonech protagonistů titulních úloh, tehdy už zavedené herecké hvězdy Dustina Hoffmana a pomalu ale jistě se prosazující Meryl Streepové. Jim velmi zdařile sekundují i herci v epizodních rolích (zejména Jane Alexanderová v roli rodinné přítelkyně Margaret a Howard Duff jako advokát Shaunessy). Zvláštní zmínku si zaslouží představitel sedmiletého Billyho Justin Henry. Jeho výkon je mimořádně přesvědčivý, k čemuž nepochybně přispělo i režisérovo moudré rozhodnutí natáčet celý film v chronologickém sledu.
Za pozornost stojí i promyšlená výtvarná stránka filmu, na níž měl lví podíl francouzský kameraman kubánského původu Nestor Almendros, a využití klasických hudebních motivů z děl Henryho Purcella a Antonia Vivaldiho.
Kromě diváckého úspěchu film Kramerová versus Kramer posbíral i desítky nejrůznějších ocenění, mezi nimiž vyniká pět Oscarů (nejlepší film, režie, scénář podle předlohy, mužský herecký výkon v hlavní roli - D. Hoffman, ženský herecký výkon ve vedlejší roli - M. Streepová).
Rozhodnutí hollywoodského studia Columbia klasifikovat kvůli lepším oscarovým šancím roli Joanny Kramerové jako vedlejší nakonec paradoxně zabránilo filmu v zisku všech pěti hlavních Oscarů, k čemuž do té doby došlo pouze dvakrát (Stalo se jedné noci - 1934, Přelet nad kukaččím hnízdem - 1975) a potom zatím jen jednou (Mlčení jehňátek - 1991).
LIDSKÁ SKVRNA je příběh váženého univerzitního profesora Colemana Silka (Anthony Hopkins), jenž si celým svým životem nesl jedno obrovské skličující tajemství. Tajemství, které se mu podařilo skrývat před svými dětmi, manželkou a přáteli celých 50.let až do doby, kdy do jeho života vstoupil spisovatel Nathan Zuckerman (Gary Sinise). Vypravěč tohoto příběhu, který se zatnul do Silkova tajemství, aby znovu oživil životopis skutečného Colemana Silka. Pravda o jeho identitě exploduje do spalujících a devastujících souvislostí. Divoký intimní cit k mladičké živelné bytosti Faunii (Nicole Kidman) už jen završil velikou tragédii jeho života.
V polovině třicátých let minulého století, kdy se Amerikou přehnala velká hospodářská krize, každé dítě z východního Bronxu snilo o lepším životě. Patřil k nim i nebojácný Billy z Bathgate Avenue. Kluk z ulice se zostřenými instinkty je přesvědčen, že gang mafiána Dutche Schultzse se stane jeho jízdenkou do lepší budoucnosti. Ve snaze, aby si ho povšimli a přijali mezi sebe, Billy rychle zapadne mezi otrlé kriminálníky, mezi nimiž jsou i neblaze proslulí gangsteři Bo Weinberg a Otto Berman. Chlapec záhy pochopí, kudy vede cesta k úspěchu a pod Schultzsovým dohledem se stává jeho důvěrníkem. Jenže život mimo zákon je plný lží a podezírání a jak Dutschova moc slábne, Billy musí využít všeho, co se od něho naučil, aby si zachránil vlastní kůži.
Píše se rok 1939. Italský číšník Guido Orefice, překypující energií a hýřící bláznivými nápady, přijíždí z venkova do velkého města. Na první pohled se tu zamiluje do půvabné učitelky Dory. Ta už sice nápadníka má, on však udělá vše, aby ji zachránil od sňatku s nemilovaným byrokratem. Získá její lásku a vezmou se. Narodí se jim syn Giosué. Po pěti letech šťastného manželství je Guido kvůli svému židovskému původu odvlečen spolu se synem do koncentračního tábora. Aby před malým chlapcem zatajil šokující okolnosti a uchránil ho před hrůzami nacismu, předstírá, že všechno kolem je pouhá hra, připravená k synovým narozeninám. Hra, na jejímž konci na oba čeká velká odměna...
Píše se rok 1976 a na malé francouzské město přijíždí vnadná, provokativní a záhadná dívka Eliane se svými rodiči. Ve městě okamžitě začne poutat pozornost místních obyvatel, zejména mladých mužů a jeden z nich, automechanik Florimondo přezdívaný Pin-Pon, naváže s Eliane vážný vztah. Záhy Eliane objeví u Florimonda starý orchestrion, který kdysi patřil její matce a který je pozůstatkem záhadné minulosti její rodiny a jí samotné, jež začne postupně vyplouvat na povrch a měnit běh doposud slibně se vyvíjejících událostí.
Francouzské psychologické drama režiséra Jeana Beckera ELISA pojednává "banální" téma sblížení dospělé dcery a jejího neznámého otce zajímavým, nevšedním způsobem. Vyprávění se opírá o postavu dcery, která je obtížena těžkým traumatem z dětství a která se rozhodne je radikálně řešit. Dospívající dívka Marie je sirotek: otce nikdy nepoznala, a když jí byly tři, pokusila se ji její zoufalá matka Elisa zabít, a sama pak spáchala sebevraždu. Dítě však přežilo a dětství prožilo ve výchovných ústavech. Teď se potlouká pařížskými ulicemi ve společnosti kamarádky Solange a arabského kluka Ahmeda, a střechu nad hlavou i obživu si zajišťuje drobnými krádežemi a podvody. Život ze dne na den však dívku neuspokojuje, a když náhodou narazí na stopu svého neznámého otce, rozhodne se dát svému osudu smysl: chce otce najít a pomstít matčin (a snad i svůj) zmarněný život vraždou. Jediným vodítkem je dívce pohlednice s majákem, již otec poslal matce a na niž místo vzkazu načmáral pár taktů ze své kdysi populární písničky o Elise. Marie se rozloučí s přáteli a s nabitou pistolí se vypraví na skalnatý ostrůvek Ile de Seine v Bretani. Nejdřív to vypadá, že nebude těžké zmáčknout spoušť: Jacques Lebovitch je odpudivý hrubec a místní opilec. Marie však nevystřelí - a mezi otcem a dcerou se začne pomalu rodit zvláštní citové i tělesné pouto...Snímek vyniká přesnou kresbou charakterů a prostředí; především jeho "pařížská" část představuje přirozenou a autentickou výpověď o životě mladých lidí "bez střechy a bez zákona", kteří zoufale hledají své místo ve světě a svou vlastní identitu. Vynikající představitelku hlavní role našel režisér ve francouzské pop hvězdě Vanesse Paradisové, která hraje Marii s velkou dávkou přirozenosti a naléhavosti. Hrdinčin otec, který většinu vyprávěcího času existuje jen jako abstraktní viník a objekt dceřiny nenávisti, se nakonec ukazuje být vnitřně složitou osobností, "padlým" umělcem, ve kterém dívka probouzí naději na lepší život. Pro tuto roli si režisér vybral vynikajícího Gérarda Depardieua, který na malé ploše stvořil dalšího ze svých hrubců s citlivým srdcem. V zájmu zmírnění ostrých disproporcí mezi "Kráskou a Zvířetem" však tvůrce Lebovitche postupně "polidšťuje". I přes jistou násilnou artistnost, patrnou především v závěru, je ELISA zajímavým snímkem, který nabízí divákům jinou alternativu, než četné hollywoodské komerční snímky. Film je věnován Sergi Gainsbourgovi, ve skutečnosti autorovi titulní písně o Elise i druhého písničkového alba Vanessy Paradisové.
Roberto La Rocca a Xavier Ade jsou přátelé, kteří jsou zapleteni do činnosti kriminálních gangů. Xavier je zatčen pro vraždu a uvězněn, což se Roberto později dovídá a po rvačce v baru je i on polapen a s Xavierem se setkávají v jednom vězení. Po propuštění jsou rozhodnuti začít nový život, ale jejich minulost je znovu dostihuje a vtahuje do víru nebezpečných událostí.
Film MUŽ JMÉNEM LA ROCCA byl režijním debutem později slavného tvůrce kriminálního žánru Jeana Beckera, který se již několik let pohyboval ve filmařském prostředí jako pomocný režisér. Pro svůj první film si zvolil literární předlohu slavného José Giovanniho, román L'Excommunié, podle kterého napsal vlastní scénář, jako tvůrce dialogů se na něm podílel i sám Giovanni. Film se v mnoha detailech od původního románu lišil, čímž došlo k některým nelogičnostem v ději i k vykonstruovanosti charakterů. Giovanni sám byl ostatně málokdy spokojen s filmovým přepisem svých knih a konkrétně v tomto případě o deset let později natočil svou vlastní verzi s názvem SMŮLA (La scoumoune, 1972). Film MUŽ JMÉNEM LA ROCCA vznikl ve francouzsko-italské koprodukci, exteriérové scény byly pořízeny v Marseille a v dalších lokalitách v jižní Francii. Francouzská premiéra filmu proběhla 17. listopadu 1961.
Garris a Riton žijí na břehu bahnitého rybníka. Riton má z druhého manželství tři neposedné děti. Čas od času utápí v červeném víně zármutek a snaží se zapomenout na svou Velkou lásku, svou první ženu Pamelu. Garris žije sám. Oba se živí paběrkováním, chytají žáby, sbírají hlemýždě, trhají konvalinky apod.
Objektivní portrét člověka, jehož idealismus byl silnější než zdravý rozum. Velkou roli ve filmu hraje ovšem jeho vztah k levicové aktivistce Louise Bryantové, mnohdy zastiňující historické události. Revoluce v Rusku se svými krvavými následky se stala prubířským kamenem pro rozštěpenou americkou levici, jejíž rozumnější část brzy poznala, že proklamované revoluční myšlenky a činy se čím dál víc rozcházejí. Její prohlédnutí symbolizuje postava zkušené anarchistky Emmy Goldmanové, která se marně snaží Reedovi vysvětlit, že tahle revoluce k ničemu dobrému nepovede.Film byl ve své době vysoce hodnocen odbornou i laickou veřejností, o čemž mj. svědčí i dvanáct oscarových nominací, z nichž snímek nakonec obdržel tři zlaté sošky - Warren Beatty za režii, Vittorio Storaro za kameru a Maureen Stapletonová za ženský herecký výkon ve vedlejší roli.
Senátor Jay Bulworth věří, že jeho kariéra je u konce a uzavře životní pojistku na nehorázně vysokou částku. Vědomí blížící se smrti jej přivede na naprosto šílenou myšlenku: poruší všechna pravidla politiky a začne říkat pravdu. O každém a o všem. To jej však překvapivě vynese na špičku žebříčku popularity a navíc se beznadějně zamiluje do jedné ze svých mladých obdivovatelek. Teď, když našel nový smysl života, musí ještě zastavit zabijáka, kterého si na sebe najal.
