Filmy online ke shlédnutí zdarma

Název "Frigo pod šibenicí" už leccos napovídá. Frigo hraje golf a nešťastnou náhodou upadne do bezvědomí. Uprchlý trestanec ho převlékne do trestaneckého oděvu. Frigovi pak nezbývá nic jiného, než prchat před policií a ukrýt se za pevnou bránou. Bohužel za bránou věznice, kde šibenice čeká na odsouzeného č. 13.

Buster Keaton konečně dokončí svoji podomácky vyráběnou loď The Damfino. Hned však vyvstane velký problém jak dostat příliš velkou loď na čerstvý vzduch. Nakonec se to podaří, dům však příjde k pořádné úhoně. Trable pokračují i při spouštění lodi na vodu. A co se teprve bude dít na volném moři! Když James Mason koupil roku 1952 starý Keatonův dům, nalezl zde ve sklepě "The Boat" a pár dalších ztracených Busterových krátkých snímků. Čas a vlhkost zapracovaly, proto si jich můžeme užít v poněkud horší kvalitě.

Poté, co se díky Frigovu přičinění dostal kovář k šerifovi do vazby, zbývá všechna práce právě na klaunovi s kamennou tváří... Frigo ková koně a opravuje auta, ale ne vždy se kýžený výsledek dostaví...

Majetný Frigo se vydává společně se svým sluhou na výlet do přírody. Jako správný boháč cestuje s téměř kompletním vybavením svého domu. Po pár dnech zahálení se setkává se sympatickou horalkou. Touží po svatbě, ale jejímu otci se nezdá Frigo dostatečně dobrým kandidátem na manžela své dcery. Jeho sluha však vymyslí lest - namluví otci, že jeho pán je slavný boxer Battling Butler. Frigo se potom bez překážek ožení, leč noviny informují o boxerově novém zápase. Z důvodu utajení odjede na místo, kde má skutečný boxer trénovat. Problém vznikne až ve chvíli, když za ním přijede jeho manželka na návštěvu. Frigo vše boxerovi vysvětlí a ten mu je ochoten v jeho podvodu pomáhat. Podaří se Frigovi sehrát roli boxera?

Mladý Richard zdědil pohřební ústav po svém otci ve Skotsku. Zanedlouho by se měl oženit s Joy, dceru bohatého místního obchodníka, tajně však touží po něčem jiném. Poznává krásnou herečku Barbaru z Los Angeles, opouští jistotu a vybere se přes Atlantik do L.A. Již nápis v taxíku z letiště Vítejte v Kalifornii, přizpůsobte tomu Vaše chování ho varuje, že nemusí být všechno tak, jak by si to představoval on. Podaří se mu dosáhnout svůj cíl a získat lásku svého života?

Tragikomedie s mírně sociální tématikou Mika Kaurismäkiho, mladšího bratra proslulého finského reřiséra Akiho. Helsinský bezdomovec Matti (Matti Pellonpää) může dostat od tetičky z Ameriky miliónové děditství. Musí však přistoupit na zvláštní podmínku - přestat s pitím a změnit se ve spořádaného člověka. S tímto mu za poloviční podíl z děditství ochotně pomáhá jeho kamarád, obchodník s auty Kari (Kari Väänänen) se svou ženou Sannou (Sanna Fransman). Matti je tak donucen vylézt z pod mostu, nezapře však svoji nezničitelnou svéráznost, jeho "napravování" tak není vůbec jednoduché.

Ve snímku Stíny v ráji přivádí autor poprvé na scénu svého typického hrdinu, respektive ústřední milostný pár. Samozřejmě pokud si stanovíme jako určující kritérium, že se musí jednat o Kaurismäkiho autorský projekt, tj. že se výrazně podílel na vzniku scénáře. Ani debut Zločin a trest, kde se jedná o osobitou adaptaci románu Fjodora Michajloviče Dostojevského, ani druhý celovečerní film Calamari Union, v němž nacházíme skupinu ústředních postav načrtnutých spíš formou karikatury, není možné do takto stanoveného okruhu zařadit, ačkoli některé z konstant režisérova tvůrčího stylu se výrazně projevují již zde. Není náhodou, že ústřední milostný pár hrají Matti Pellonpää a Kati Outinenová, režisérem nejčastěji obsazovaní herci. Pellonpääho Nikander pracuje v Helsinkách jako popelář. Bydlí v nepříliš zachovalém bytě a jezdí ve starším autě. O moc víc se o něm nedozvíme. Upoutá snad jen jeho netečnost, z níž ho částečně vyvede seznámení s prodavačkou Ilonou, životem notně otřískanou ženou, která umí najít východisko z každé situace. Tím se pro ni dočasně stávají Nikanderem osobitě projevované city. Některými filmovými kritiky a historiky bývá upozorňováno na blízkost Kaurismäkiho filmů, jejichž osu tvoří milostný příběh, se specifickými melodramaty kontroverzního německého režiséra Rainera Wernera Fassbindera. Určitě jde o zajímavý postřeh, i když je třeba zdůraznit, že finský režisér ani zdaleka neakcentuje ve svých filmech politickou výpověď a kritiku daného stavu. Politická situace tvoří spíše určitý (determinující) reliéf pro úvahy o povaze mezilidských vztahů v dnešní době a o možnostech vzájemného porozumění či pochopení. Ve filmu Stíny v ráji autor snad ještě výrazněji než v jiných filmech tematizuje milostný vztah dvou lidí. Zcela antiiluzivně vnímá možnost sblížení dvou lidí za účelem společného života jako nepřetržitý proces. Nedopouští se ovšem prvoplánového moralizování. Velmi dobře si totiž uvědomuje komplikovanost a mnohovrstevnatost lidské osobnosti, především když vstupuje v interakci s jinými osobnostmi. Jedinec se někdy může cítit sám, ale vlastně nejsme nikdy sami. - Petr Pláteník

Už Hans Christian Andersen, k jehož pohádce Kaurismäki v tomto filmu odkazuje nejen názvem, ale i některými konstitutivními prvky díla, reprezentuje v oblasti literatury pro děti a mládež dosti výjimečnou osobnost. Jeho pohádkové příběhy, vyznačující se netradiční volbou postav, prostředí, ale např. i nekompromisností dějových point, v mnohém předznamenaly nástup tzv. moderní pohádky, u níž je jednou z určujících charakteristik schopnost oslovovat i dospělé publikum. Z Andersenova pohádkového anekdotického vyprávění o chudé malé prodavačce sirek, která se poslední den v roce osvobodí od bolestí světa a dostane se k Bohu, Kaurismäki převzal především postavu dívky, jejímž údělem jsou sirky. Hlavní představitelka tohoto filmu Iiris pracuje, jak naznačuje titul, v sirkárně. Jinak se ale charakteristika její postavy nijak neodlišuje od kaurismäkiovského typu. Ačkoli je už dospělá, stále bydlí u rodičů. Monotónnosti života uniká čtením dívčích románů a příležitostnou návštěvou tanečních zařízení. Jednoho dne však potká vysněného muže, ale bohužel velmi brzy zjistí, že se ani minimálně nepodobá idolu objevenému v únikové literatuře pro ženy a dívky. A tak velké zklamání Iiris odpustit nemůže… To už Andersena nepřipomíná ani zdaleka. Oproti děvčátku z jeho pohádky, jež končí svůj život v takřka úplné nehybnosti a jisté agonické apatičnosti, se filmová Iiris rozhodne jednat. A ačkoli pomsta iniciovaná zklamanými iluzemi působí nejen pateticky, ale vlastně i nepatřičně, je to samo odhodlání hlavní představitelky, vytrhující ji z umrtvujícího poklidu, co dodává filmu opravdu dramatický rozměr. O tom, že mezilidské a především milostné vztahy jsou opravdu velmi komplikované, nás Kaurismäki přesvědčuje i v jiných filmech. V Děvčeti ze sirkárny tvoří jeden z ústředních hybných momentů nenaplněnost lásky, takřka nedosažitelnost jejího naplnění. Tento prvek bezútěšnosti vyvažuje finský režisér tím, že výrazněji akcentuje jiné než jen milostné vztahy a osobitý humor, zakládající se mnohdy na kontrastu mezi vážností přednesu a mírnou absurditou řečeného a celé situace. Někdo se směje i proto, že je to tak nepatřičné. - Petr Pláteník

Hrdiny nezvyklé komediální road movie jsou typičtí Kaurismäkiho outsideři, na kterých se podepisují jak stopy "rázovitého buranství", tak i vlivy Východu a Západu. Krejčí Valto se doma rozčílí, že došla káva a vztekle zamkne matku v komoře. Vezme její peníze z kabelky a odejde z domova. Staví se u automechanika Reina, který opravuje jeho černou volhu. Nasednou a vydají se na cestu napříč Finskem. Cestou proti své vůli vezmou dvě ženy, které jsou na cestě do rodného Sovětského svazu. Jazyková bariéra i vrozená nesmělost neumožňují téměř žádnou komunikaci. Chvíle porozumění se odehrávají téměř beze slov a jsou jen těžko postřehnutelné. Přestože Kaurismäki redukuje charakteristiku svých hrdinů na pár základních rysů - jeden neustále pije vodku, druhý kávu, jeden nosí pouze oblek, druhý koženou bundu a kalhoty do zvonu - není výsledkem karikatura, nýbrž tragikomický portrét doby. Zásluhu na tom mají i vynikající režisérovi stálí herci. Automechanik Reino se stal jednou z posledních rolí předčasně zemřelého Mattiho Pellonpää.

Pokud byla jedním z hlavních impulzů pro natočení filmu Leningradští kovbojové dobývají Ameriku touha konfrontovat osobitý parodický projev finské kapely s místy a kulturou, reprezentujícími jeden z inspiračních zdrojů jejich tvorby, tak v případě tohoto snímku jde o víc než jen o hudbu. Aneb jak to může dopadnout, když se potká Mojžíš s Marxem, soše Svobody byl ukraden nos a do celé věci je zapojena CIA… Stejně jako v předcházejícím snímku je i v případě filmu Leningradští kovbojové potkávají Mojžíše zachován základní konstitutivní prvek cesty přes velké území. Tentokrát se značná část ovšem odehrává v Evropě. Vedeni Mojžíšem, v něhož se po prozření na poušti proměnil manažer kapely Vladimír, zakoušejí extravagantní hudebníci už pouze trudnost života potulných muzikantů. Zvláště když si Mojžíš nejen zachoval Vladimírův hrubý kapitalistický utilitarismus, ale ještě jej doplnil o účelně praktikovaný náboženský fanatismus. V ironickém, až fraškovitém podání Mattiho Pellonpää jsou touto cestou (v Kaurismäkiho filmografii snad nejpříměji) napadány dvě stěžejní ideologie udávající ráz západní společnosti. Jako u všech filmových projektů vzešlých ze spolupráce Akiho Kaurismäkiho s Leningradskými kovboji ani zde neočekávejme dodržování základních vyprávěcích konvencí. V tomto snímku se ještě intenzivněji vše odehrává buď proto, aby se odbylo jedno z nezbytných hudebních čísel titulní kapely, nebo aby se děj (rozuměj muzikanti na své vytyčené cestě) posunul dál. Navzdory tomu, že Kaurismäki zachovává při líčení prostředí a atmosféry barů či tanečních sálů v různých evropských zemích aspoň v obrysech národní esprit, vyznění předkládaných scén v celku ale podléhá pro finského režiséra příznačné stylizaci, vyznačující se statičností a melancholií. Leningradští kovbojové zavítají mimo jiné i do České republiky, a tak místní diváci dostanou příležitost zjistit, jak Aki Kaurismäki nahlíží na náš národ. Autor tohoto textu se setkal i s názorem, že Finové a Češi toho mají docela dost společného. Vstřícný vztah k alkoholu určitě. S přístupem k humoru to bude už komplikovanější… - Petr Pláteník