Filmy online ke shlédnutí zdarma

Téměř zapomenutá komedie s lyrickými akcenty vypráví o družbě dvou vinařských oblastí téhož jména, slovenské a gruzínské, avšak je postavena na samých klišé, mezi něž patří i láska mezi Slovenkou a Gruzíncem. Než dojde svého naplnění, musí projít mnoha zkouškami a vyrovnat se s přívalem různých nedorozumění.

Film zachytáva život mladej generácie umelcov, formujúcej sa uprostred vojny. Anabella - mladé krásne dievča sa zoznámi so skupinou priateľov, rozochvieva v nich túžby, stane sa predmetom ich predstáv. Očarení jej "zázračnosťou" však nevidia Anabellin smútok, ktorý vyústi v jej tragický koniec. Podľa rovnomennej knihy Dominika Tatarku

Rakouská jazyková mutace slavného koprodukčního filmu Gustava Machatého. Současnou zrekonstruovanou podobu filmu na DVD vydal Film Archiv Austria.

Dávná pověst o muži s píšťalou nemá začátku ani konce. Krysař po staletí putuje od města k městu a jeho tvář má nesčetně podob. V tajemných ulicích starobylé Prahy ožil jeho příběh jen na jediný den a možná jen proto, aby se stal filmem. Objevil se na přelomu jednoho roku jako přízrak a stejně tak i zmizel. Hned při prvních krocích městem spatřil Agnes, Kristiána a budoucí svědky jejich manželského slibu, jak v otevřeném červeném kabrioletu objíždí kostely a prosí o svatební obřad. Dívka s věnečkem ve vlasech, nosí pod srdcem nový život. Ale všude jsou odmítáni. Muž s fujarou a v dlouhém plášti, nadaný podivuhodnou schopností přinést lidem očistu, až dosud lásku nepoznal. Pro něj i pro Agnes je jejich setkání jako blesk z čistého nebe. Marně Kristián volá jméno své milé, marně jim ďábel nastražuje léčky. V té zběsilé silvestrovské noci se zrodilo pouto, které je ale třeba vykoupit. Každý tu něco ztrácí, každý se musí něčeho vzdátKrysař, který nalezl inspiraci ve stejnojmenné předloze Viktora Dyka i v muzikálu Daniela Landy, je osobitou a originální filmařskou reflexí staré legendy. Na otázku, proč byl film točen vlastně "v přímém přenosu", v průběhu 24 hodin, F. A. Brabec - spoluscenárista, kameraman a režisér v jedné osobě - odpověděl. "Snažil jsem se najít klíč na zpracování Krysaře tak, aby zůstal silný emotivní příběh o lásce a zároveň abychom nevytvořili 'jen' klasickou 'dobovku'. Extrémní podmínky natáčení, kde musí všichni ze sebe dostat opravdu všechno, pomohly umocnit emotivní proniknutí pod kůži všech hrdinů. Faleš nebyla možná, nebyl na ní čas. Zahráli jsme si s přirozeným vyčerpáním, se zimou i s povinností něco dokončit.Věřím, že jsme v hraných scénách dosáhli větší autentičnosti a expresivnosti,.a že divák bude vtažen do děje se stejným nasazením jako celý filmový štáb."

Jsou pohádky, které se na televizních obrazovkách objevují každé vánoce a jsou pohádky, které poněkud upadly do zapomnění a málokdo si je už dnes pamatuje. Tohle je právě jedna z těch méně známých, která se sice ve vysílání Novy před lety objevila, stále však patří k těm méně známým. Její děj jistě není třeba blíže představit. Vždyť pohádkový příběh Plaváčka, uhlířova syna, jemuž sudičky přisoudí ruku královské princezny narozené ve stejný okamžik, patří mezi ty, na něž se nezapomíná. A Plaváčkova obtížná cesta za téměř nesplnitelným úkolem, za třemi zlatými vlasy děda Vševěda, který je Sluncem a nemá rád člověčinu, je stejně pohádková jako rady, které přiveze třem městům sužovaným podivnými strastmi. Existuje již několik filmových verzí pohádky Karla Jaromíra Erbena o zlatých vlasech děda Vševěda.

Záznam najznámejších predstavení Slnečného cirkusu. Milióny divákov po celom svete už videli predstavenia cirkusu Dralión z kanadského Montreálu. Medzi najúspešnejšie projekty patril Dralión. Je ohromujúcim spojením starovekej čínskej tradície a moderného avantgardného umenia. Prechádza z minulosti do budúcnosti. Je oslavou života a vychádza zo štyroch prírodných živlov vody, vzduchu, ohňa a zeme. Živlov, ktoré odpradávna udržiavali poriadok v prírode.

V pohlednicovém prostředí slovenských hor se odehrává baladicky laděný příběh dospívajícího chlapce, jenž vyrůstá v chudobě a s narůstajícím vědomím sociální nespravedlnosti. Dokonce za prací odejde do města, kde však záhy poznává bezuzdné vykořisťování. Nikdy však neztratil smysl pro spravedlnost, ochotu nezištně pomoci. Černobílý snímek je vyprávěný v socrealistických schématech a vybaven jednoznačným ponaučením o třídním zlu, které je třeba vykořenit. Baladické rozprávanie o chlapcovi z horskej samoty, ktorému žandári zabili otca - zbojníka. Pre Jerguša, ktorý nadovšetko miluje prírodu, nastáva koniec obdobia hier, pretože kvôli zárobku musí nastúpiť do práce - najprv u bohatých sedliakov, neskôr v neďalekej továrni. Ľudská krutosť a nespravodlivosť ho však donútia k neuváženému činu a tak ako kedysi jeho otec aj on uteká pred žandármi do hôr.

Vážně nemocná matka pomalu umírá v péči svého dospělého syna. Kromě nich dvou není ve filmu jediný další člověk. Vzájemně se milují tak intenzivní láskou, že je až fyzicky citelná, a prožívají obavy ze vzájemné ztráty. Kromě nich je tu jen prázdný dům, ztracený v liduprázdné krajině. Okolní příroda se všemi barvami, tvary a zvuky se však zdá být plnohodnotným hrdinou filmu, zastupujíc tu symbolicky princip samotné a všudypřítomné Matky Přírody. Matka i syn s ní vedou němý, intuitivní dialog a ačkoliv je pro ně těžké se smířit s příchodem smrti, postupně pochopí, že možná je ještě naděje v dimenzích, které přesahují pozemský život člověka. Krehký príbeh o hlbokom pute, ktoré spája matku s jej dieťaťom, sa odohráva v odľahlom vidieckom dome uprostred zelených lúk a lesov. Na tomto opustenom mieste sa mladý muž láskyplne stará o svoju umierajúcu matku. S tichou samozrejmosťou jej vracia nehu a opateru, ako keby sa staral o malé a bezvládne dieťa. Matka so synom takmer bez slov spomínajú na lepšie časy a vzájomne si dodávajú odvahu pred odlúčením, ktorého nevyhnutnosť si obaja uvedomujú. Režisér Alexander Sokurov prostredníctvom sugestívnych poetických obrazov zachytil intimitu vzťahu matky a syna i smútok zo smrti najbližšieho človeka. Pri kompozíciách širokej krajiny sa inšpiroval maliarskymi plátnami, medzi inými aj metafyzickými krajinami nemeckého romantického maliara Caspara Davida Friedricha. Spolu s pôsobivým využívaním zvukovej stopy sa mu podarilo vytvoriť elegickú meditáciu, ktorá scitlivuje zmysly diváka pre obrazy a zvuky života, prírody, medziľudských vzťahov i smrti. Na MFF Berlinale film získal Cenu ekumenickej poroty, na MFF v Moskve Zvláštnu cenu poroty, Cenu Andreja Tarkovského a Cenu FIPRESCI. Alexander Sokurov je jedným z najvýznamnejších súčasných filmárov. V roku 1995 Európska filmová akadémia zaradila Sokurova na zoznam 100 najlepších režisérov sveta.

Lyrická komédia o rozpade rodinných vzťahov a kríze tradičných hodnôt sleduje osudy žien troch generácií. Mária Konovalovová prichádza z malej dedinky do mesta, aby sa pokúsila usporiadať rozpadajúce sa manželstvo dcéry Niny. Nina zanedbáva svoju dcéru a rozvádza sa kvôli ženatému mužovi, ktorý sa napokon aj tak vráti k vlastnej rodine. Ninin manžel sa nedokázal v meste uchytiť a prepadol alkoholu. Michalkov s citlivým humorom a jemným zmyslom pre iróniu zobrazil pokusy postáv o obnovenie citových a rodinných väzieb uprostred odcudzeného sveta.

Vycibrené, poeticky a emocionálne vypäté filozofické dielo na tému myšlienkovej sily človeka, ktorý si je vedomý základných životných hodnôt a ktorý dokáže žiť a jednať v súlade s nimi; o ceste, ktorá sa stáva očistným zdrojom skúseností. Scenár prebral z pôvodnej predlohy len základnú sujetovú situáciu - existenciu Zóny a povolanie Stalkera - prevádzača do Zóny, záhadného, tichého, pulzujúceho územia nejasného pôvodu. Celý film sa okrem rámcovej kompozície (Stalkerov byt a bufet) odohráva v jednom uzavretom mieste v jednom dni ako putovanie za tajomstvom v Zóne, umožňujúcim cestu k sebapoznaniu, k nádeji. Teória o nadprirodzenom pôsobení Zóny, jej smrtiacich nástrahách a čarovnej moci "miestnosti" uprostred nej, plniacej najskrytejšie želania, sa predstavuje ako súčasť diskrétneho Stalkerovho učenia v metaforách, javovo však nie je ničím potvrdzovaná. Stalker (s vyholenou hlavou asociuje prepusteného politického trestanca) sprevádza do prísne stráženej Zóny Spisovateľa a Profesora. Vyzýva k usilovnému sústredeniu sa na cestu, k zodpovednosti za každý krok, v jeho jednaní je podstatný rešpekt k skrytému poriadku Zóny. Vo vzájomných dialógoch si postavy objasňujú svoje názory na svet, zmysel a hodnoty života. Po návrate Stalkerova žena hovorí o vlastnom zmysle života, v ktorom je zázrakom ľudská láska. Ich chromá dcérka ako výraz sily ľudského ducha telekineticky posúva poháre po stole. Nápadným rysom filmu, v ktorom dlhé "meditatívne" jazdy prevažujú nad montážou, je štylizácia jeho scenérie - mimoriadne asketickej, fascinujúcej hutným napätím.