Televízne filmové spracovanie rovnomenného románu Mila Urbana, ktoré v roku 1966 nakrútil režisér Martin Ťapák. Milo Urban /1904 - 1982/ - jeden z najvýznamnejších slovenských medzivojnových prozaikov. Detstvo prežil s rodičmi v horárni, takmer
odtrhnutý od civilizácie. Nedokončil strednú školu ani Štátnu vyššiu lesnícku školu. Pracoval ako redaktor časopisu Slovenský národ a denníka Slovák. Počas II. svetovej vojny bol redaktorom profašistického denníka Gardista. Pred oslobodením emigroval do Rakúska,
kde ho odsúdili vďaka intervencii Iľju Erenburga iba na verejné pokarhanie. Vo svojej tvorbe Milo Urban obohatil tradičnú tematiku slovenskej dediny o hlboký psychologický rozmer. V popredí jeho próz nie je dej, ale vnútorné konflikty postáv, ich psychológia determinovaná divokou prírodou a spoločensko-vzťahovými normami vidieka. Autor je známy svojimi dielami Výkriky bez ozveny, Hmly na úsvite, V osídlach, Kto seje vietor, Zelená krv.
Dej románu Živý bič sa odohráva v chudobnej horniackej dedine Ráztoky koncom I. svetovej vojny. Eva Hlavajová, ktorej muž je na fronte podľahne zvodcovi notárovi Okolickému a pod tlakom dediny spácha samovraždu. Adam Hlavaj po návrate domov zvádza vnútorný boj a rozhodne sa nepomstiť sa zvodcovi. Ako prvý nachádza "stratené ruky" a stáva sa ústrednou
postavou prebúdzania vidieckej pospolitosti k aktívnym činom.
Televízna adaptácia románu sa mohla obmedziť iba na niektoré motívy rozsiahleho románu, napriek tomu vznikol pozoruhodný dvojdielny film - filmová balada, ktorá rozpráva o následkoch prvej svetovej vojny na život hornooravskej dediny, kde sa rozpadávajú rodiny, pretože ženy ostali bez mužov, najchudobnejšia vrstva sa ocitá na pokraji sociálnej
katastrofy a je vystavená tlaku uhorskej moci.
Režisér Martin Ťapák už vo svojom ranom diele potvrdil svoje smerovanie k symbolicko-lyrickému a baladickému rozprávaniu príbehov. Do hlavných úloh obsadil výkvet slovenského herectva: Vieru Strniskovú, Emíliu Vášaryovú, Štefana Kvietika, Mikuláša Hubu a iných.
Český film režiséra Václava Kršky, laureáta státní ceny, „Stříbrný vítr" je filmovým přepisem stejnojmenného románu velkého českého básníka, národního umělce Fráni Šrámka románu, zachycujícího nedostižným způsobem psychologii dospívání mladého chlapce koncem minulého století. V malém jihočeském městě, mezí kamarády ze školy a v úzkoprsé společnosti dospělých, prožívá septimán Jan Ratkin zmatky prvních citových záchvěvů a střetává se s nepochopením i zlou vůlí okolního světa, který je tolik odlišný od jeho představ a přání. Citlivý chlapec se bouří proti krutosti a omezenosti dospělých a dává se unášet bohatstvím svých citových zážitků. Jejich dominantou je znění stříbrného vetru, zpívajícího píseň mládí a lásky. A žádná z disonancí života ať je to již setkání se stárnoucí herečkou Helenou nebo první poznání ženského těla, který mu dá zatrpklá vdova Haurová, či příhody ze života jeho spolužáků a přátel nemůže hlas stříbrného větru přehlušit. Neumlčí jej ani události nejsmutnější: dobrovolná smrt milovaného strýce Jiřího a rozchod s Aničkou. Stříbrný vítr zní dále a je poslem nového, svobodnějšího života Jana Ratkina. (FILMOVÝ PŘEHLED 48 / 1956)
Citlivý mladík se bouří proti omezením a zákazům, kterými ho spoutává škola a despotický otec. Touží po svobodě a skutečné lásce. Nerozvážně podléhá starším spolužákům a hrozí mu vyloučení z gymnázia.
Na tridsiatnika Jakuba (Roman Luknár) sa začne valiť jeden problém za druhým. Nevie vyriešiť svoj vzťah s vydatou Terezou, práca ho neuspokojuje, nerozumie si s otcom (Marián Labuda), s ktorým žije v spoločnom byte. Jakub sa rozhodne zmeniť svoj život a odchádza na pár dní do opusteného domu starého otca na vidieku. Pomocou zápiskou starého otca znovu objavuje jednoduché veci, na ktoré už dávno zabudol. Učí sa kosiť trávu, orezávať stromy, piecť chleba. Spozná záhadnú Helenu, ktorá zmení jeho život...
Hrdinkou novodobého pikareskního příběhu je šestnáctiletá Terezka, která má ještě dětský pohled na svět, ale i výjimečnou fantazii. Odchází z ústavu, kde se učila švadlenkou a kde všechno bylo tak jednoduché, protože jiní rozhodovali za ni. Rozhodne se, že v hlavním městě vyhledá svou matku, která o ni už léta neprojevila zájem.
Podivuhodná cesta křížem krážem celým Slovenskem je nejen citovou výchovou, ale i Terezčinou zkouškou z dospělosti. Prožívá situace groteskní až absurdní a všechny pečlivě zaznamenává do staré slepé mapy. Reálný příběh se prolíná se sny a je naplněn hravým humorem.
Rodinné problémy milujících manželů Ethel a Normana Thayerových (Katharine Hepburn a Henry Fonda získali za své role ceny akademie) se vyhrotí během jejich pobytu na Zlatém jezeře v Nové Anglii. Jejich dcera Chelsea (Jane Fonda) přijede na návštěvu se svým novým partnerem Billem (Dabney Coleman) a jeho tvrdohlavým synkem Billym (Doug McKeon). Střet tří rozdílných generací na sebe nenechá dlouho čekat. Avšak to, co začíná jako válka tvrdých hlav mezi Normanem a Billym, pozvolna přerůstá ve vztah, který si Chelsea vždy přála se svým otcem mít. Norman objevuje, o kolik přicházel, když po léta odmítal lásku své jediné dcery.
Poetické podobenstvo. Nie je len vtákom z kostí a peria, ale dokonalou ideou slobody, ktorú nič neobmedzuje...
Adaptácia kultového románu Richarda Bacha je podobenstvom o jedincovi, ktorý má chuť a odvahu ísť proti prúdu a nájsť vlastné šťastie. Mladá čajka Jonathan Livingston nie je spokojný so životom vo svojom kŕdli, kde nikto nemá pochopenie pre jeho skvelé letecké výkony. Opustí kŕdeľ a lieta si slobodný nad šírym oceánom, až kým na svoje veľké prekvapenie nezistí, že vo svojej láske k letu nie je sám. Pri hľadaní múdrosti a životného pochopenia musí preletieť za horizont a objaviť v sebe nové možnosti a svety.
Byly to pouhé čtyři takty z Herkulových lázní na křídlovku, které přiměly hosta odcházejícího pozdě večer z venkovské hospody, aby si pozorněji prohlédl hráče. Tak se po třiceti letech setkají dva muži, jež před lety spojovala láska k dívce od kolotočů. Někdejší student Vojta, nyní zestárlý ředitel místní školy, žádá Viktora, který se do vesnice vrátil opět s pouťovými atrakcemi, o setkání s Terinou. Viktor ho zaveze k hřbitovu a Vojta se dovídá, že dívka zemřela. Melodie Herkulových lázní, kterou hraje na křídlovku Viktor, vrací hrdiny do minulosti. Jejich příběh se udál jedno prázdninové venkovské léto, plné vůní trav a květin a letních zvuků české vesnice. Student Vojta, který pečoval o velmi starého dědečka, hovořícího už jen s mrtvými, a který čelil svodům divoké Tonky, se setkal na pouti u kolotoče s Terinou. Mezi mladými lidmi vznikla dětsky naivní, ale osudová láska. Do příprav jejich útěku od rodin zasáhla smrt Vojtova dědečka. Student minul schůzku s dívkou, aby v rozhodné chvíli posloužil mrtvému. Terina, šokovaná myšlenkou na Vojtovu "zradu", neměla sílu bránit se Viktorovi, majiteli střelnice, který ji zatáhl jako budoucí ženu do své maringotky. Ráno zastihl Vojta vozy světských již na cestě z vesnice. Bolem oněmělá Terina seděla vedle Viktora, který se po studentovi ohnal bičem. Po létech se Vojta dozvídá od Viktora, že dívka po dvou měsících zemřela na záškrt, a také, že si přála umřít...
Film vznikl převodem stejnojmenné básně a získal kromě řady domácích ocenění i Zvláštní cenu poroty a Stříbrnou medaili na MFF v Moskvě 1967 a Stříbrnou sirénu na Přehlídce čs. filmů v Sorrentu 1969.
Hlavní postavou je líbezná a plachá Helenka, dcera revírníka z Komory nedaleko Ostrovačic, která žije svým otcem v myslivně uprostřed nádherné moravské přírody. Jednoho večera ji na ostrovačickém plese vyzve k tanci synovec místního faráře Ríša, který studuje v Praze na právnické fakultě. Zalíbila se mu na první pohled, a tak se o její přízeň začal ucházet jen co se znovu objevil v Ostrovačicích. Zprvu nepřístupná Helenka časem podlehne okouzlení z první lásky, ale když jí Ríša vypráví historky ze svého světáckého života v Praze, začne se mu vyhýbat. Láska je však mocná čarodějka a ona mu časem přece jen odpustí. A Ríša, který dříve jen lehkomyslně utrácel tatínkovy peníze a obletoval holky, se vrátí do Prahy s odhodláním dostudovat a pak se vrátit pro svou milovanou Helenku... Tento námět byl již v českém filmu zpracován, a to pod stejným názvem v režii Karla Antona v roce 1926.
František Vláčil ztratil s nástupem normalizace možnost pracovat na Barrandově - v tehdejším Gottwaldově vzniklo několik středometrážních filmů, v nichž uplatnil své poetické nazírání i zkušenosti s dětským hrdinou. Pověst o stříbrné jedli vznikla podle scénáře Vladimíra Körnera a vypráví o chlapci z beskydských lesů, jenž romanticky obdivuje náročnou a nebezpečnou práci sběračů semen, kteří každodenně vylézají do korun vzrostlých jehličnatých stromů...
V roce 1947 jsou v beskydských horách stále ještě patrné stopy po válce. Desetiletý chlapec například pravidelně pase krávy na louce vedle zničeného německého tanku. Chlapec nemá tatínka a jeho matka slouží u sedláka. Proto se o malého pasáčka stará většinou jeho děda. Kluk nechodí do školy, je zvyklý jen pást krávy a v zimě štípat dříví. Jednoho večera potká v lese dvě tajemné postavy. Myslí si, že je to král skřítků se svým písařem, protože právě takovou pohádku mu vyprávěl děda. Ve skutečnosti jsou to však banderovci, kteří si s místním starostou domlouvají přechod svého oddílu a rabování ve vesnici...
Baladický snímek natočil na motivy románu Ladislava Fukse František Vláčil v roce 1983.
