Psychologická studie přátelství dvou ambiciózních žen Barbary a Ireny, které na první místo ve svém životě staví kariéru. Jedna se drží morálních zásad, druhá bez skrupulí používá nefér praktik, což způsobí jejich rozchod. Teprve setkání po letech vede k vzájemnému sblížení.
Mima Kirigoe je členkou oblíbené hudební skupiny CHAM!. Dobře rozjetou kariéru se rozhodne opustit a stát se herečkou, ale některým jejím fanouškům se tato životní změna nelíbí. Faxem jí přijde zpráva, která ji nazývá zrádcem. Na internetu Mima objeví stránku, kde je do detailu popisován její každodenní život. Má stále větší pocit, že ji někdo sleduje. Mladá herečka se chce dostat na vrchol co nejdříve, proto si zahraje znásilněnou dívku a nafotí lechtivé snímky...
Film se skládá ze dvou částí – „Smrt“ a „Znovuzrození". Byl vydán současně s Neon Genesis Evangelion: The End of Evangelion. Jedná se o seskupení dílů sestávající hlavně z 25. a 26. dílu původní série a z dílů konce Evangelionu, které mají fanouška seznámit s předcházejícími epizodami a upoutat zájem směrem k End of Evangelion.
Terezka žije se svými rodiči a mladší sestrou na jednom z mnoha panelákových sídlišť. Terezčina rodina ničím nevybočuje z průměru. Její otec je příležitostný alkoholik a věřící matka zcela viditelně upřednostňuje Terezčinu mladší sestru. Terezka sní o tom, že z tohoto prostředí odejde a že se stane módní návrhářkou. Začne se učit švadlenou a seznámí se se zkušenou Renatou. Ta zcela ovlivní její život Terezka vyzkouší cigarety, alkohol, poprvé krade v obchodě a získává první nepříliš příjemné sexuální zkušenosti. Terezka samozřejmě ve společnosti Renaty a party sídlištních kluků nenachází city, po kterých touží. Jejím jediným spojencem je invalidní hlídač Edzio. Pouze s ním se chová spontánně a zdá se, že v jeho společnosti je občas i šťastná. Ale nakonec je to právě on, koho Terezka trestá za citový chlad svého okolí.
Päťnásťročná Terezka sa učí za krajčírku. Chudobná paneláková štvrť jej nedáva nádej na šťastnú budúcnosť, no ona aj tak sníva o kariére módnej návrhárky. Doma však pre svoje sny veľa podpory nenachádza. Otec sa len málokedy odtrhne od fľašky a matka sama len ťažko zvláda prácu, starostlivosť o rodinu a domácnosť. Terezka sa preto upne na skúsenejšiu spolužiačku Renatu. Spoločne si poza školu užívajú cigarety, alkohol, i prvé erotické kontakty s dospievajúcimi chlapcami. V panelákovej džungli sa Terezkin detský a naivný pohľad na svet rýchlo mení. Pochopí, že jedinou obranou pred krutosťou môže byť tiež len krutosť. Film režiséra Roberta Glińskeho poskytuje takmer dokumentaristický pohľad na životné šance detí dospievajúcich v neradostnom prostredí postsocialistickej mestskej periférie. Snímka získala viacero festivalových ocenení, okrem iných aj Cenu Dona Quichota, Zvláštnu cenu poroty a Cenu FIPRESCI na MFF Karlovy Vary.
Psychologický príbeh mladého učiteľa fyziky, amatérskeho astronóma, ktorý je nútený žiť v prostredí malomeštiackej konzumnej spoločnosti a neustále bojovať proti ľuďom, ktorí sa sebecky starajú len o svoj prospech, o hmotný zisk, ľahký zárobok a zaistenie osobného pohodlia.
Konfrontácia životných postojov generácií rodičov a detí, otcov a synov. Mladý ctižiadostivý husľový virtuóz Peter Korta má už niekoľko rokov nezhody s otcom. Až po jeho náhlej smrti si Peter uvedomí, ako svojmu otcovi po celý život ubližoval. No ani životná tragédia nedokáže narušiť či zmeniť jeho povrchný životný stereotyp.
Psychologická dráma z cirkusového prostredia zachytáva životné osudy klauna Baxu a jeho dvoch synov. Trojica artistov neustále zdokonaľuje svoje číslo, ktoré má kľúčové miesto v programe cirkusu Centrál. Nečakaným zranením mladšieho syna Vojta sa však ich predstavenie rozpadá. Po tomto nešťastí ani všestranné úsilie otca nedokáže trio udržať. Tragickú situáciu napokon rieši sám Vojto, ktorý si nachádza vlastný, svojský spôsob opätovného zaradenia sa do života.
„Příběh dvou žen, které ztratily lidskou tvář“ – pod tímto plakátovým heslem se objevil snímek Onibaba v našich kinech již v roce 1967. Ústředními postavami brutálně syrového příběhu z feudálního japonského středověku jsou dvě venkovské ženy, tchýně a snacha, žijící v pustině zarostlé rákosím, a jejich potenciální milenec.
Vyhlídky na mezinárodní filmovou kariéru mohou být ošidné: herečka, která vystupuje v úspěšné divadelní inscenaci, dostane nabídku od italského režiséra na velkou filmovou roli. Hrdinka se rozhoduje, že opustí dosavadní jistoty, že se vrhne do víru lákavé příležitosti. Jenže nepočítá s tím, že ne každé očekávání se skutečně naplní podle ideálních představ... Bulharský režisér Rangel Valčanov se sice zahleděl na náročné téma, avšak zpracování zůstává silně nemotorné, na film se vcelku právem téměř zapomnělo.
Otec a syn žijí společně v podkrovním bytě. Otec má za sebou válečnou zkušenost, syn se pro ni teprve cvičí. Střecha sousedního domu jim slouží jako hřiště, cvičiště i místo odpočinku. Někdy vypadají jako bratři, jindy dokonce jako milenci. Syn má přítelkyni, která na otce trochu žárlí. Naproti tomu nikdo jiný než právě on neumí syna utišit, když ho ve spánku přepadnou noční můry. Oba přitom vědí, že se budou muset za čas rozloučit. Režisér Alexandr Sokurov tímto filmem navazuje na starší titul Matka a syn (1996). Z hlediska intimního tématu vytváří zajímavý protiklad k politicko-historickým dílům, jimž se v posledních letech věnoval (Moloch, Taurus, Slunce a Ruská archa).
Otec a jeho dospievajúci syn vyzerajú ako dvaja bratia. Žijú v malom podkrovnom byte. Otec dlhé roky slúžil u letectva a hoci je ešte stále mladý, predpisy ho prinútili odísť už v strednom veku do dôchodku. Ešte počas štúdií prežil jedinú lásku svojho života, oženil sa s ňou a narodil sa mu syn. Manželka však čoskoro zomrela a tak zostal so synom sám. Syn vyrástol a má sa z neho tiež stať vojak. Pre otca je jeho syn jediným spojivom s minulosťou a mŕtvou manželkou - každý deň mu črty synovej tváre pripomínajú tvár milovanej ženy. Syn, ktorý vyrastal bez materinskej nehy, miluje svojho otca hlbokou synovskou láskou. Otca so synom spája krehké puto a vzájomná zodpovednosť. Ale teraz už na syna čaká dospelosť. Musí sa rozhodnúť medzi oddanosťou k otcovi a vlastným životom so svojím dievčaťom. Cesty otca a syna sa musia rozísť, aby sa v budúcnosti opäť a inakšie spojili.
Film režiséra Alexandra Sokurova je po filme Matka a syn druhým dielom trilógie o medziľudských vzťahoch. Zatiaľ čo prvé dva diely sa venujú putu medzi rodičmi a dieťaťom, tretí zamýšľaný diel s názvom Dvaja bratia a sestra má byť analýzou súrodeneckých vzťahov. Podobne ako Matka a syn je aj snímka Otec a syn skôr meditáciou ako príbehom. Zobrazuje ideál otcovsko-synovskej lásky, ale aj bolesť, ktorú nevyhnutné nalomenie tohto ideálneho vzťahu prináša. Na MFF Cannes získal film Cenu FIPRESCI.
