Na dívčím internátu se odehrává citlivě vyprávěný příběh o prvních milostných nadějích i tvrdých zklamáních, o děvčatech něžných a neprůbojných, ale také o těch, která se vyznačuje bezohledností... Debutující režisér Karel Smyczek (někdejší dětská hvězda českého filmu) svým snímkem otevřel celou vlnu výpovědí o dospívající mládeži. Dodnes cenná je věrohodnost jednotlivých situací, herecké ztvárnění výrazně přispívá k celkovému zdaru. "Housata" jistě dosáhla vlastní osobitosti, ale přesto nezapřou vliv 60. let, zvláště v tragikomicky rozněžnělém líčení mladičkých hrdinek.
Přístupy k důležitým životním hodnotám se mohou různit: zatímco vrcholový sportovec, jenž se prosadil v cyklistice, se snaží svůj talent výhodně zpeněžit, jeho bratr se nemůže kvůli postižené ruce věnovat milované sochařině a hledá náhradní sebeuplatnění. Oba navíc spojuje - a současně rozděluje - milostný vztah k téže ženě. I tento snímek patří mezi nepříliš věrohodné pokusy o psychologický portrét současnosti, mondénně předváděný na ne zcela obvyklých profesích.
Stavební inženýr Luděk Turna přijme lákavou nabídku pražské projekční kanceláře. Pokouší se prosadit i za cenu podvodu, ale včas se vzpamatuje a dobrovolně odchází budovat dálnici... Jiří Bartoška zde debutoval a Karel Höger hrál jdenu ze svých posledních filmových rolí.
Dlouho zakázaný snímek, natočený podle románu Evy Kantůrkové, se odvíjí ve dvou časových rovinách: jednak líčí vystěhování odbojného sedláka, jednak jeho pohřeb o několik let později ve vesnici, kam se nikdy nesměl vrátit - ani po smrti. Místní mocenská elita se smuteční slavnosti právem obává, průvod truchlících by se totiž snadno mohl změnit v mlčenlivý akt nesouhlasu. Režisér Zdenek Sirový, jenž baladicky laděný příběh rozložil do tří částí, postihl, jak údajný "socialismus s lidskou tváří" se s tím stalinským rozchází jen v otevřenosti represí, mocichtivost zůstává stejná. Drama bezmála dosahující rozměru antické tragédie přivádí na scénu odhodlanou ženu, vdovu po zesnulém, která urputně, bez ohledu na ustrašeného služebníka božího a navzdory místním funkcionářům, prosazuje honosnou poslední cestu. Tvůrci se přitom vyhýbají heroizaci svých hrdinů.
Dva nudící se mládenci se rádi vytahují, jenže znenadání tragické vyvrcholení jedné rvačky je přiměje, aby se vydali na bezhlavý útěk před zodpovědností... Důraz je položen především na stále zkratovitější chování lidí, kteří se ocitli v mezní situaci.
Hlavní postavou příběhu je profesor Trojan, přednosta jedné pražské kliniky, který neprožívá zrovna nejšťastnější období. Jeho kočka byla otrávena kyanidem, nepohodl se svým synem Petrem, který se odstěhoval za svou ženou, nadějnou zpěvačkou Evou do Brna a otce vyhledává, jen když potřebuje peníze, a jako by to nestačilo, někdo po něm večer vystřelí. Trojan to zpočátku považuje za omyl či klukovinu a nesdílí obavy svého okolí. Jenže pak je objeven kyanid, který jeden z pacientů sebral asistentu Dvořáčkovi, který si ho vypůjčil na nepovolený pokus.
Trojan si dá kyanid dohromady s výstřelem a pomalu se v něm začne probouzet podezření, že se ho někdo pokouší zabít. Podezírá nejprve Dvořáčka, který by se mohl po jeho smrti stát přednostou, ale později, jak stále hlouběji upadá do psychózy strachu a obav, začne podezírat všechny okolo sebe. Syna, který od něj chce peníze, synovce Pavla, který ho nenávidí, protože mu odmítl pomoci, když mu hrozilo vyhození z vysoké školy a dokonce i svého přítele, soudce Šedu, který se ho snažil uklidnit vyprávěním o podobném strachu, který před lety zažíval, když byl z vězení propuštěn vězeň, který mu přísahal pomstu.
Zcela nutně tak ztrácí přátele, úctu svého okolí i přízeň vlastní rodiny. Dostává se do postupné izolace a uzavírá se před celým světem. Vzpamatuje ho až druhý výstřel, to už je však možná příliš pozdě, aby zachránil vztahy, které svým strachem a bezohlednou podezíravostí zničil...
Arogantní mediální manažer Stuart Shepard volá své přítelkyni pravidelně z telefonní budky, protože jeho manželka kontroluje výpisy volání z jeho mobilu. Jednou však v budce zazvoní telefon, Stuart ho zvedne a začíná skutečné drama ... hlas ve sluchátku mu sdělí, že pokud zavěsí anebo odejde, bude zastřelen. A jako důkaz se na Stuartově čele objeví červené světýlko - jasný signál, že ho má nebezpečný psychopat na mušce.
V západním Manhattanu na 53. ulici stojí snad poslední uzavřená telefonní budka v New Yorku. Právě z ní den co den ve stejnou dobu telefonuje arogantní mediální manažer Stuart Shepard začínající herečce Pam. Poslední den před tím, než mají budku zbourat, se však stanou dvě zdánlivě nevinné věci, které samolibému muži převrátí život vzhůru nohama. Nejprve na dvířka telefonní budky zaklepe doručovatel s pizzou, kterou si Stu neobjednal, a vzápětí zazvoní telefon. Shephard udělá tu chybu, že automaticky zvedne sluchátko a tím zpečetí svůj osud. Kdosi neznámý, který však o něm ví překvapivě mnoho, mu začne vyhrožovat. Přesvědčí Sheparda, že pokud nebude poslouchat jeho příkazy, odstřelí ho snajpr, jenž ho má na mušce a hraje si s ním jako kočka s myší. Komorní thriller režíroval Joel Schumacher, v hlavní roli exceluje Colin Farrell. [Zdroj: HBO]
Přecitlivělá dospívající školačka má smůlu, že je dcerou důležitého funkcionáře. Snaží se kupovat přízeň svých spolužaček různými dárky a úsluhami, ale ty přesto využijí první příležitosti, aby zradily její důvěru a zesměšnily i první něžnou lásku. Jen zdánlivě dětský příběh se vyznačuje hlubokou znalostí lidských povah, v nichž se již od dětství tají budoucí charakterové vady... Je to výtečně napsaný, inscenovaný i zahraný příběh, dotýkající se celospolečenského mravního klimatu.
O člověku, který postupně začal v životě ztrácet sebezáchovnou imunitu proti všemu nepravému, nemravnému, polocharakternímu, co se tváří tak nevinně, samozřejmě a normálně; začal si to připouštět právě jako nepravé, nemravné a znehodnocující lidský život. Přestal to považovat za normální - a v tom okamžiku se ocitnul v konfliktu se sebou samým a se světem všech "normálních" lidí okolo sebe. Modelovost prostředí a situací, alegoričnost záměru i řada scén je zdánlivě popřena dokumentaristickou věrohodností obrazového zpracování. V rovině podobenství se pohybují stylizované postavy, pojmenované křestními jmény herců. Odloučení a uzavřenost zdůrazňují převažující interiéry, záběry pozorování světa přes sklo, symbolika oken. Z jemných náznaků gest a pohybu, často i z existenciálně křečovité herecké akce se dozvídáme o myšlenkách a duševním stavu hrdinů, o jejich osamocenosti a existenciální úzkosti, neschopnosti živé, upřímné mezilidské komunikace. Svět Evalda Schorma hledá dobro, lidskost, pochopení a toleranci. Ve filmu debutoval vynikající český kameraman František Uldrich.
Všechno je z dálky sledováno někým neviditelným a neznámým: do malé obce zavítá kočovná společnost předvádějící pašijové výjevy. Není však doba na divadelní představení. Zdánlivě se nic neděje, ale všichni podléhají panice a obavám z neznámého násilí. Podobenství, které scela otevřeně reagovalo na živé zážitky srpna 1968, bylo okamžitě po skončení pečlivě uzavřeno do pověstného trezoru. Premiéra se konala až po 20. Letech, Evald Schorm už svůj film nikdy neviděl.
Nadčasová studie o povaze malých českých lidi je tragickou fraškou, nabitou symboly, opírající se o biblické podobenství, absurdní drama a kafkovské vidění světa. Filmová metafora o tom, co dokáže panika strachu a úzkosti, jak se zmocní lidí ve vesnici, kde se všichni znají...
Příběh se odehrává v průběhu 24 hodin. Pod vlivem nevyjasněných příznaků nebezpečí a ohrožení reagují obyvatelé na události nepřiměřeně, projevuje se malověrnost, egoismus a pud stádnosti. V pestré mozaice epizod, směřujících čím dál tím více a krutěji od komičnosti k tragédii, se představuje množství postav, zastupujících různorodé spektrum národa.
Tvůrci nikoho nešetří, obnažují malost a krutost až na dřeň. Právě to, spolu s jasnými náznaky souvislostí se sovětskou okupací v roce 1968, oddálilo o 21 let premiéru filmu, který je de facto završením Schormovy poetiky.Ústřední půjčovna filmů převzala film 19. prosince 1969, nebyl však uveden do distribuce, premiéra se uskutečnila až v roce 1990. Režie pašijových her: Jan Kačer.
