May-Alice byla úspěšná televizní hvězda, ovšem po tragické nehodě zůstala upoutána na vozík.
Vrací se do svého rodného domu v Luisianě, který před mnoha lety opustila. Aby překonala svou
úzkost, začne pít a svůj hněv a zoufalství si vybíjí na ošetřovatelce, která ji pomáhá. Ovšem i
zdravotní sestry jsou pouze lidé a May-Alicina nesnesitelnost je nad jejich síly, a tak odcházejí a
přicházejí nové. Chantelle je poslední ošetřovatelkou, kterou Mary-Alice najala. Chantelle potřebuje
nutně peníze a tak je odhodlána s protivnou a nešťastnou celebritou vyjít stůj co stůj…
Matka se snaží zabránit rozpadu mnohaletého manželství. Ví o mužově nevěře, bojí se však jeho odchodu od rodiny s dospívajícími dětmi. Krize se však zdá neodvratná... Nepříliš úspěšný pokus o vážné zpracování společensky žádoucí tematiky. Režisérovi Ladislavu Rychmanovi se později dařilo spíše v zábavných žánrech.
Jeptiška Susan Sarandon se ujímá Seana Penna, který je odsouzen k smrti za dvojnásobnou vraždu.
Oscarový snímek s výjimečnými hereckými výkony podle skutečné události. Psychologické drama o vztahu jeptišky a muže odsouzeného na trest smrti. Řádová sestra Helen (Susan Sarandon) si myslela, že už ji nemůže nic zaskočit. Avšak příběh vězně odsouzeného na smrt za brutální vraždu je něco celkem jiného, než s čím se doposud střetla. Datum popravy se přes zoufalou snahu odsouzeného získat milost nezadržitelně blíži a s postupem času se na povrch dostávají i silné emoce empatie s odsouzeným, ale zároveň i s oběťmi jeho brutálních zločinů. Matthew Poncelet (Sean Penn) to má jak se zdá definitivně spočítané, ale s Helen do jeho života přichází naděje, že se konečný výkon rozsudku odloží. Má společnost právo zabíjet ve jménu zákona?
Psychologická dráma vzťahu mníšky a muža odsúdeného na trest smrti.
Rádová sestra Helen (Susan Sarandon) si myslela, že už ju nič nemôže zaskočiť. Avšak list väzňa odsúdeného na smrť za brutálnu vraždu je niečo celkom iné, s čím sa doposiaľ stretla. Dátum popravy sa napriek zúfalej snahe odsúdeného získať milosť nezadržateľne blíži a s postupom času sa na povrch dostávajú aj silné emócie empatie s odsúdeným, ale zároveň i s obeťami jeho brutálnych zločinov. Matthew Poncelet (Sean Penn) to má ako sa zdá definitívne zrátané, ale s Helen do jeho života prichádza nádej, že sa konečný výkon rozsudku odloží. Má spoločnosť právo zabíjať v mene zákona? Oscarový snímok s výnimočnými hereckými výkonmi je nakrútený podľa skutočného príbehu...
Jiří Hrzán (30. 3. 1939 - 24. 9. 1980) byl na divadle, v televizi i ve filmu dobře známým představitelem komických hrdinů. Jednou z mála jeho dramatických filmových postav je hlídač vězňů Josef Vildomec, titulní hrdina málo známého filmu scenáristy a režiséra Ivana Renče. Oproti svým rozpustilým a groteskním figurám zde Hrzán ztvárnil zcela protichůdný typ hrdiny: Pepík Vildomec je doma poslušným synem a v práci zodpovědným a úslužným vykonavatelem příkazů. Ledasco si nechá líbit, a to i od vězňů, které hlídá. Tajně si však vybíjí vztek a ponížení na svém psu, jediné bytosti, která je slabší než on. Svatba s opovrhovanou nalezenkyní Marií a útěk jednoho z vězňů však započnou proces Vildomcovy proměny v sadistickou bestii...
Tento neobvyklý a v mnoha ohledech mimořádný film je jediným celovečerním dílem Ivana Renče. Jeho děj se odehrává v neurčité době a na neurčitém místě, a zcela se soustřeďuje na vnitřní život hlavní postavy (část vyprávění je věnována hrdinovým představám, které se odehrávají na mořském ostrůvku s majákem). Film, který přesvědčivě zpracovává temné stránky lidské psychiky a který se mimo jiné dotýká i rasismu, se v kinech i v televizi objevoval jen sporadicky. Kvůli tomu se neprávem ocitl mezi polozapomenutými díly české kinematografie.
Ještě v roce 1970 vznikaly filmy, nachystané v minulých letech a vyjadřující i tehdejší poetiku. Ivan Renč vytvořil téměř protokolární podobenství, záměrně zasazené mimo čas a prostor, rozehrávající výsostně modelovou situaci. V příběhu dosti klopotném a ne vždy přesvědčivém vypráví o mladém vězeňském dozorci, jenž sní o tom, jak by žil na osamělém majáku. Je svým způsobem směšný, s rozvráceným charakterem, v zaměstnání jen stěží nachází nějaké uspokojení, u vězňů si nedokáže zjednat sebemenší respekt - a hrdina si pak svůj přetlak vybíjí v týrání bezbranného psa. A jednoho dne nastoupí zkratové jednání.
Sólo pro dva muže, jednu ženu a plachetnici.
Filmový debut režiséra Romana Polańského se stal po uvedení v roce 1962 pro polskou kinematografii významnou událostí. Psychologické drama z prostředí Mazurských jezer, ve kterém se představí pouze tři postavy, předvádí mužskou ješitnost i morální úpadek, konflikt sobectví finančně zajištěného novináře a pozérství bezejmenného studenta za přihlížení cynické manželky. Příběh začíná v autě během cesty Andrzeje a Krystyny k jezeru, když náhle porazí mladého muže stopujícího uprostřed silnice. Andrzej muži navrhne, aby s nimi jel kus cesty. Později, místo rozloučení, mladíka pozve na společnou jednodenní projížďku na plachetnici. Mladý muž nabídku přijímá, přestože nemá žádné znalosti o plachtění.... Dobře vystavěný scénář, děj situovaný na omezeném prostoru automobilu a lodi, atmosféra, herecké výkony a vynikající kamera (kterou vedl Jerzy Lipman), zůstávají přednostmi filmu. Jeho název odkazuje na důležitou scénu, v níž Andrzej v náznacích popichuje mladíka kapesním nožem, který následně úmyslně upustí do vody. Snímek měl v době svého vzniku silný mezinárodní ohlas, o čemž svědčí nominace na Oscara a řada dalších ocenění.
Ambiciózny debut mladej režisérky možno chápať ako modelové vykreslenie zákonom nepostihnuteľného zla s možnými ďalekosiahlymi následkami. Nenápadnú, hanblivú študentku medicíny opustí milenec a ona v zúfalstve rafinovane preberie priateľa svojej najlepšej kamarátke. Po piatich rokoch je z nej atraktívna žena. Rezignuje na profesionálne ambície, aby získala nezávislosť a mohla zasahovať do života iným, a tak sa baviť i vychutnávať svoju moc. Manipuluje s ľuďmi, zneužíva ich slušnosť, slabosť či zbabelosť. Napriek istej vykonštruovanosti sa stal film prísľubom nových talentov (debutuje ním aj kameraman F.A. Brabec). Výrazne sa uplatňuje naliehavo vibrujúca naddimenzovaná hudba Chlumeckého a Veselého. Chýlková vierohodne vystihla prenikavé zmeny v správaní hlavnej postavy. Myšlienkovo nie celkom koncízny, ale s mrazivou zúrivosťou nakrútený temperamentný film.
Kdo příliš dlouho vybírá svého životního partnera, zpravidla přebere - tak zní staré pořekladlo. O jeho pravdivosti se přesvědčí i dlouho nerozhodná dívka, která marně hledá někoho, kdo by jí plně imponoval... I když film vznikal jako dozvuk české nové vlny 60. let a osobuje si nároky na jistou autenticitu, nedosahuje potřebných kvalit, aby plně zaujal. Tímto snímkem debutoval někdejší populární herec Vít Olmer.
O zaměření jeho filmu nejlépe vypovídá jeho slogan: o dívce, která tak dlouho hledala, kdo by jí dal pár facek, až ho našla.
Adaptácia hry amerického dramatika Edwarda Albeeho je prenikavou i trpkou štúdiou partnerských vzťahov a ľudských charakterov. Vysokoškolský profesor histórie George začal piť, aby dokázal ľahšie znášať každodenné zlomyseľnosti svojej zatrpknutej manželky Marthy. Jedného večera sa jej obeťou okrem manžela stane aj Georgeov kolega s manželkou, ktorí si k staršiemu manželskému páru zašli na pohárik. Nočná doba a alkohol vo vzťahu hostiteľov vyplavujú čoraz viac trpkosti, ktorou sa postupne nakazí i mladší a ešte stále zaľúbený pár. V hlavných úlohách komornej drámy excelujú vo svojich životných úlohách Elizabeth Taylor, ocenená Oscarom, a Richard Burton. Režijný debut Mikea Nicholsa získal ďalších štyroch Oscarov: pre najlepšiu herečku vo vedľajšej úlohe Sandy Dennis, za najlepšiu scénografiu, kostýmy a kameru.
Obraz útěku dvou českých mladíků z transportu smrti je dynamizovaný a významově prohlubovaný vkomponováním asociativních retrospektiv zážitků a představ jednoho z nich. V opakovaných projekcích jeho snů, obav a tužeb vše lidské pomalu ustupuje živočišnému, úměrně s rostoucím tlakem ohrožení. Naturalisticky živě zhmotněná situace utečenců - jejich hlad, únava, úzkost, nutkání sebezáchovného pudu - to vše naznačuje pokus o záchranu za jakoukoliv cenu. Dvojice se stává štvanou zvěří, jíž loví senilní starci sudetské vesnice, zobrazující vládu bezmocných. Film ztvárňuje proud vědomí, transponují vnitřní vidění do strohé a originálně sevřené podoby, odkrývající hloubku úzkosti, šílené opuštěnosti, poníženého člověčenství, nemožnosti s někým se dorozumět a trápení se člověka jako odcizeného elementu v nepřátelském světě. Leitmotivem je touha po bezpečí, prezentovaná jako touha po domově. Němcův celovečerní debut patří k absolutní špičce české kinematografie. Zároveň navazuje na jeho krátký absolventský film Sousto, a to především zásluhou kamery, obdivuhodně se pohybující a kreslící smutek a bezútěšnost lesa...
Třicetiletý filmový scenárista František má pro natáčení zpracovat novelu spisovatelky Olgy. Proto se s ní začne pracovně setkávat. Oba si zpočátku vůbec nerozumějí: Olga je skoro o deset let starší a má za sebou pohnutou minulost. Otce jí zabilo gestapo, ji samotnou nacisté věznili a mučili. Právě tyto své zážitky zpracovala ve své novele. František naproti tomu prožívá pracovní i osobní krizi a vybíjí si nenaplněné ambice v různých výtržnostech. Olžina optimistická a vyrovnaná povaha ho však pozvolna mění...
