Divadelní rekvizitář podezřívá svou manželku z nevěry. Jeho chorobná žárlivost propuká při představení Shakespearova Othella... Starší námět Josefa Rovenského realizoval režisér Františka Čápa besprostředně po natočení "Nočního motýla" jako pokus o komorní psychologické drama - výsledek není moc přesvědčivý.
Méně známý titul přesvědčivě postihuje ovzduší 60. let, zvažování nedávných vin i vyhlídek do budoucna. Generace otců se obtížně vyrovnává se svou účastí na stalinských represích, dospívající děti však již žijí zcela jinými starostmi, odmítajíce uznávat své rodiče za jakoukoli autoritu. Avšak hledání nových životních modelů se stejně rozplyne do ztracena, hrdinům po všech konfrontačních střetech zůstává jen jakási morální kocovina. Graficky strohý, černobíle natočený snímek, s oblibou vytvářející figurální kompozice, však vnímavě postihuje mnohá dobová stigmata, zvláště rozpad mezigeneračního porozumění...
Dlouhometrážní debut Věry Chytilové je konfrontací osudů dvou žen, z nichž jedna žije pro rodinu a druhá pro výkonnostní sport. Gymnastka Eva Bosáková, díky jejímuž obsazení vyvolává smyšlený příběh dojem dokumentu, po léta obětuje své soukromí dosažení vrcholného sportovního výkonu a těší se, že si jednou vše vynahradí. Naopak Věra, která se dosud soustředila na rodinu a domácnost, je zase nespokojená pro nedostatek seberealizace. Obě ženy si stejně jako hrdinka Stropu kladou otázku po smyslu života, ukazuje se však, že ve chvíli, kdy by mohly realizovat svůj sen "o něčem jiném", se dobrovolně vracejí k dosavadnímu způsobu života, protože začínají tušit, že právě tam je jejich místo...
Podle několika motivů z románu "Kulhavý Orfeus" od Jana Otčenáška vznikl plochý, ilustrativní, požadavkům politické normalizace zcela podřízený film, který sděloval, že za okupace se čestný muž samozřejmě proletářského původu nemohl nakonec zachovat jinak, než se podílet na sabotážích a nakonec odejít k partyzánům. A to se dokonce naoko ožení s děvčetem z bohaté rodiny, aby ji zachránil před totálním pracovním nasazením!
Na zkoušky je třeba se učit a studentka Eva se rozhodne, že připravovat se bude na chatě svých rodičů. Jenže v násilně otevřené budově nalezne skrývajícího se mladíka, vězně, který uprchl z výkonu trestu. Modelovou situaci řeší režisér Vladimír Čech na úrovni strojených debat o odpovědnosti, o nedůvěře a strachu, jen zvolna nahrazovaných vstřícnější důvěrou... Do příběhu samozřejmě vstupuje morální ponaučení, avšak vinou vyumělkovaných, nevěrohodných dialogů, vinou sporně motivovaných skutků herci jen stěží zvládají své úlohy.
Při psaní scénáře si Luis Bunuel a Salvador Dali dávali záležet, aby nic ve filmu nebylo racionální. ANDALUSKÝ PES je 16 minut bizarních a surrealistických výjevů, které mohou, ale taky nemusí, něco znamenat. Ženské oko je rozříznuté vejpůl, muž za sebou táhne dva velké klavíry, na nichž jsou mrtví oslové a živí kněží, v díře v dlani se objeví množství mravenců...Surrealismus 20. let dominoval zejména ve výtvarném umění a v literatuře, teprve tímto kratičkým snímkem, na první pohled pouhou provokativní hříčkou, vstoupil i do hájemství filmu. Příznačná je zvláštní, jakoby halucinační atmosféra, která vytěsňuje potřeby vázat vyprávění do úměrných příčinnostních vazeb. Nad groteskní stylizací však vítězí bizarnost někdy až hrůzná - počínaje úvodním záběrem s rozřezávaným okem a konče pověstnou scénou, kdy mladík chtěje se dostat ke své milence táhne dva klavíry, na nichž spočívají mrtvá dobytčata, potřísněná krví a výkaly.
Eva Trojanová. Když hledá před dveřmi klíče, někdo ji nešetrně vtáhne do bytu. O několik dní později je žena nalezena ve svém bytě mrtvá a podlitiny na krku svědčí o zločinu. Hlavním podezřelým se stává její manžel, inženýr Trojan, který se po skončení služební cesty nevrátil do práce a nikdo neví, kde by mohl být. Je po něm vyhlášeno pátrání, ale dlouho nemají policisté žádnou stopu. Objeví sice taxikáře, který ho vezl na letiště, to už však Trojan věděl, že po něm pátrají a smazával za sebou stopy. Kapitán Hart, který vede pátrání, ví, že Trojan je vynikající odborník, který je mimo jiné autorem projektu přestěhování katedrály v Mostě a uvědomí si, že všechny nepatrné stopy, které po sobě zanechal, vedou na sever - do Mostu. Trojan se opravdu ukrývá v ruinách domů určených ve starém Mostě k demolici.
Ví, že ho stíhá policie, ale netuší, že po zprávě patologa už ne jako podezřelého z vraždy. Jeho žena byla totiž těžce nemocná a zemřela přirozenou smrtí. Vyčerpaného a nemocného ho sice objeví tři chlapci, ale muž jim zmizí. Kapitán Hart projíždí ulicemi starého mostu a pokouší se vyčerpaného Trojana najít, protože místo má být toho dne srovnáno se zemí. Vše je připraveno a pyrotechnik nemá možnost demolici zastavit...
Františka Krále postihla v emigraci vážná automobilová nehoda a musel se podrobit plastické operaci. S novou tváří a pod změněným jménem se vrací do Prahy jako nepřátelský agent. Setká se se svou rodinou a začíná pochybovat o smyslu své špionážní činnosti... Efektně realizovaný snímek kombinuje povrchní politickou agitaci s dobrodružnými motivy. Ve své době měl film úspěch a většina diváků ho byla schopna brát docela vážně.
Souboj sedmi uprchlíků z cizinecké legie s posádkou havarovaného německého letadla uprostřed pekla africké pouště roku 1943. Film Oáza vypráví příběh několika mužů, kteří za druhé světové války uprchli z cizinecké legie, aby se připojili ke spojeneckým armádám a po jejich boku bojovali proti fašismu. Celý příběh se odehrává v poušti a v malé opuštěné oáze s vyschlou a zasypanou studnou. Zde se střetne skupinka uprchlíků s posádkou německého letadla, která nejdříve zničila ostřelováním jejich kamión, avšak po zásahu z protileteckého kulometu byla donucena k nouzovému přistání. V boji o oázu vítězí střídavě obě strany. Nedostatek vody a smrt žízní hrozí bez rozdílu všem. Výsledek poslední bitvy, která vzplane, když se konečně objeví voda, je zdrcující...
Co si počít s největším zločincem v dějinách lidstva? Unesený český lékař, jenž se má stát Hitlerovým osobním lékařem, postupně zjišťuje, že bývalí němečtí důstojníci zachránili Hitlera jen proto, aby jej podrobovali nekončícímu psychickému trýznění, opakovaně inscenují nepřátelské přepady vrcholící odsouzením k smrti - však také zazní věta, že pouhý, jednorázový trest smrti je pro člověka obtíženého takovými vinami málo. Jenže lidumilný lékař s něčím takovým nesouhlasí, rozhodne se sám zkrátit vězňovo utrpení... Režisér Zbyněk Brynych, jenž se tématu nacismu věnoval i ve svých předchozích filmech (Transport z ráje), zde dospěl k málo přesvědčivé modelaci, která na jedné straně vykazuje rysy romantické smyšlenky s motivem svévolně uneseného lékaře v čele, na druhé straně koketuje se schematicky rozvrstvenými mravními dilematy, které posléze hrdina příběhu vyřeší jediným humánním činem, který v daném kontextu přichází do úvahy.