Dílo zobrazuje osvobozování ČSR naší armádou z východní fronty a sovětskou armádou a zároveň i pražské povstání v květnu 1945. Líčí situaci, kdy se vzdává Wehrmacht Sovětům, poslední boje na československém území, vjezd Rudé armády do Prahy. Z pražského povstání si vybírá osvobození pankrácké věznice, chaos v té době v Praze, hrdinské odbojové činy, stavby barikád a chvíle kdy nacisté vedou rukojmí jako živé štíty před barikády (živý štít- žena kříčí v hysterickém pohnutí "Střílejte do nás"). Hlavní hrdina, který se intenzivně a naivně, nicméně hrdinsky zúčastní povstání prožívá v té době i první lásku a doufá, že se po válce příhlásí do školy. V závěru války, je však na střeše pražského činžáku se svou dívkou zastřelen nacistou, který pak spáchá sebevraždu. Před tím, než se milostná dvojice dostane na onu střechu, hlavní hrdina říká: "Přeběhneme tuhle střechu a je po válce". Nepřeběhli. Dojemné je, že v této chvíli nedaleko odsud Pražané slaví osvobození s osádkou tanku, ve kterém je také jeho starší bratr jako voják východní fronty, který křičí "Nazdar Češi, je po válce". Kamera zabírá jeho na ulici, jak se raduje a střechu, kde jeho bratr s přítelkyní leží již mrtví. Film má maličko antiněmecký nádech a chybí v něm třeba hrdinské boje vlasovců.
Titulní hrdina komediálního filmu je typický žižkovský frajer. S chytrostí a šarmem si vyřizuje otevřené účty s policejním inspektorem Mourkem, který ho chce stůj co stůj dostat do kriminálu. Jenže Fešák Hubert unikne z každé nastražené pasti a nakonec připraví na zavilého policistu a jeho podřízené elegantní podraz. Z hledaných zločinců, které Mourek díky Hubertovi se slávou dopadne, se vyklubou nevinní lidé. Děj se odehrává na počátku třicátých let, v době hospodářské krize. Snímek vychází z tradičního pojetí žánru a pohybuje se v rovině určité nadsázky. Jak příběh, tak atmosféra jsou značně idealizovány.
Na jugoslávském ostrově Hvar se odehrává dosti naivní dětský příběh o nerozlučných kamarádech, kteří na půdě starého domu naleznou podivuhodné dědictví po pradědečkovi - prototyp úžasného vynálezu. Jenže o něj se zajímají i zločinci, kteří si myslí, že by jej bylo možné zneužít jako účinnou zbraň. Vnášení dobrodružných prvků je stejně neobratné jako samotné syžetové zakotvení.
Na letišti přistálo letadlo, ze kterého jsou vykládány různé předměty pocházející ze začátku 20. století, včetně starého auta. Mladý mechanik s letuškou si prohlížejí album zažloutlých fotografií a před očima se jim rozvíjí příběh. Dějiny motorismu v Čechách začínají, když Laurin s Klementem založili továrnu na výrobu motocyklet. Roku 1904 se konaly ve francouzském Dourdanu první motocyklové závody, kterých se zúčastnili i Češi. Seznámili a zamilovali se tu český mechanik František a Nanette, dcera francouzského mechanika Frontenaca. Český závodník Vondřich dojel pro poruchu druhý. V roce 1905 se konal závod znovu, Vondřich se pojistil zavazadlem náhradních dílů a vyhrál. Nanette s Františkem, kteří si celý rok psali, se znovu sešli. Po motorkách se začaly všude vyrábět automobily a v roce 1909 byl ve francouzském Gaillonu uspořádán jejich první závod. Vyhrál český závodník hrabě Kolovrat. Jeho mechanik František se v místním kostele oženil s milovanou Nanette.
Střihové vyprávění má vzdávat hold slavnému českému herci, ale výsledek posléze dopadl dost neslavně. Výňatky z Nového filmů jsou pospojovány hodně troubovitými hraným rámcem, v němž předválečná i poválečná hvězda již nedopřeje publiku svou tvář, slyšíme jen její hlas. Film měl původně režírovat Jiří Suchý, ale nesměl se toho ujmout, nakonec vyšuměl i vtipný nápad, že Semafor působil na stejné scéně jako kdysi Nový.
V psychologickej dráme z prvej svetovej vojny je ústrednou postavou bývalý priekupník koní kaprál Hoferik, ktorý prevezme velenie po padlých dôstojníkoch na ruskom fronte. Na statok, kde sú vojaci ubytovaní, prichádza generál Berger, ktorý mu odovzdá vyznamenanie. Signum laudis. Situácia sa však vyhrotí v momente, keď statok obkľúčia nemeckí vojaci. Hoci generál na Hoferikovu radu vyšle proti nim pluk vojakov, štáb sa rozhodne vzdať sa. Ale najskôr sa musia zbaviť fanatického Hoferika, a preto sa rozhodnú postaviť ho pred vojenský súd...
Režisér mnohých dětských filmů Ota Koval se zdarem přiblížil vnímavou dětskou duši a dětskou obrazotvornost, která dokáže vdechnout život i do zcela nečekaných končin. Když desetiletému školáku, jenž najraději kreslí, dojde vodová barva, ocitne se na jejím místě kouzelná náhrada. Poloha moderní pohádky dovolil režiséru uplatnit poetizaci vyprávění, do něhož vnáší výrazně stylizované výjevy, neboť někteří herci procházejí několika postavami.
I špičkovou sportovkyni, diskařku, postihnou potíže, když musí zvažovat svou budoucnost. Zdánlivě jí nic nechybí: socialistická tělovýchova ji zajišťuje veškeré potřebné zázemí, aby se mohla připravovat na olympiádu, důvěřuje zodpovědnému trenérovi. Když se však vrátí do rodného městečka, přesto zvažuje, zda se rozhodla správně. Když otěhotní, ocitá se v uzlovém okamžiku. Režisér Dušan Trančík tu kombinuje dokumentarizující náhled s poetickou stylizací.
Bulharský režisér Rangel Valčanov natočil v Čechách několik téměř zapomenutých filmů, zpravidla příliš výlučných tématicky, křečovitých v režijním uchopení, a tudíž divácky málo přístupných, než aby upoutaly širší publikum. Tvář pod maskou mezi ně patří. Zde akcentoval bizarnost již v kresbě ústřední dvojice: fotograf a jeho žena, bývala krasojezdkyně, se živí odléváním posmrtných masek. Jejich posedlost však jde tak daleko, že se rozhodnout odlít tvář i živému člověku. Snaha dospět až na práh jakéhosi podobenství je však velice neprůkazná a toporná. Josef Kemr zde ztvárnil neúspěšného fotografa Pepka, který se spolu se svou ženou Simou živí odléváním posmrtných masek. Čas od času však Pepka napadne udělat posmrtnou masku živému člověku...
Když bulharský režisér Rangel Vulčanov na sklonku 60. let natočil stylizovaný, teatrálně sošné a proklamativní životopis slavného antického bajkaře Ezopa, sotva tušil, že snímek se ocitne mezi zakázanými. Tehdejším mocipánům se zdál závadný: hlavní hrdina touží po svobodě a nezávislosti, ochoten za své přesvědčení položit i svůj život. Nelíbilo se jim, že otrok Ezop odhaluje nepravosti svých pánů a hlásá, že v případě nutnosti je třeba se jim postavit...
