Ztřeštěná komedie, přecházející řadou absurdních prvků do grotesky, vypráví zamotaný příběh vypečených sourozenců Zuzany a Petra, recesistů, kteří rádi připravují svému okolí, především Zuzaninu nesmělému nápadníkovi Karlíkovi, drsná překvapení. Kromě povedeného pana Horáka a figuríny, hraje důležitou roli také ochotnický soubor Dalimil, který neúnavně nacvičuje "avantgardní" provedení Jiráskovy Lucerny...
První poválečné léto, česko-polsko-německé pomezí. Lidé ze samoty Berhof se stanou zajatci vérvolfů, kteří odmítají připustit porážku Německa. Konflikt je zde pojat jako analýza mezní lidské situace a charakterů, v níž se osciluje mezi krajnostmi. Ústřední postavou vyprávění je jeptiška Salome, která do osamělého statku přináší všechno ostatní, jen ne očekávané milosrdenství. Jednoho z jejích protihráčů představuje československý poručík (v podání Milana Kňažka), jenž se s úpornou snahou pokouší o zajištění pořádku. Jeden z nejlepších československých filmů 80. let, natočený podle stejnojmenné předlohy Vladimíra Körnera, dodnes zaujme propracovaným scénářem, kamerou, hudbou a hereckými výkony.
Devatenáctiletá volejbalistka je pro zranění páteře dlouhodobě upoutána na lůžko. Sebevědomá a energická dívka má čas podrobně rekapitulovat svůj dosavadní život a krátkou sportovní kariéru... Nevýrazný celovečerní debut režizéra Jiřího Svobody.
Drama muže, pro kterého se práce stala jediným smyslem života. Jeho chladný a neosobní způsob jednání vzbuzuje nesouhlas spolupracovníků i členů rodiny a vede k odcizení. Nakonec si sám uvědomí potřebu "oddechového času", aby se mohl zamyslet nad vlastním životem... Děj se odehrává v neobvyklém prostředí loděnice na výrobu říčních bagrů.
Film režiséra Jiřího Svobody patří k těm výjimečným dílům, jež jsou současně divácky atraktivní i umělecky pozoruhodné. Hlavní postavou příběhu je starý lékař, špičkový neurochirurg, stojící před náročnou a téměř beznadějnou operací malého pacienta Víti Uzla, jemuž všichni říkají Uzlík. Přestože jeho mozkový nádor označili lékaři za příliš pokročilý pro úspěšnou operaci, on se rozhodl operovat. Během pár hodin, které do operace zbývají, můžeme nahlédnout do profesorových vzpomínek, seznámit se s jeho minulostí, soukromím, ženou Jitkou a synem Ondřejem, prací na klinice, jeho spolupracovníky i pacienty.
Dva lidé poznamenaní válečnou minulostí se po letech znovu setkají při archeologických výzkumech. Zejména zamlklý, nepřístupný muž se však zdráhá komukoli přiznat své trýznivé zážitky z nacistického koncentračního tábora, kde se stal objektem hrůzných lékařských pokusů. Režisér Jiří Svoboda se ve svých filmech vždy snažil o expresivní vypravěčství, ale tentokrát upadl až do osidel manýrismu, snahy za každou cenu překvapovat nezvyklými výrazovými prostředky. Bohužel jejich samoúčelnost notně oslabuje zamýšlené vyznění.
V rodinném sídle Hajnů se odvíjí příběh profesora Švejcara, který se oženil víc z prospěchu než z lásky se Soňou, dcerou továrníka Hajna. Až po svatbě profesor zjistí, že rod je poznamenán dědičným šílenstvím. Sonin strýc Cyril trpí představou, že je neviditelný, a choroba se začíná projevovat i u mladé ženy. Švejcar se však nechce vzdát bohatství a výhod, které vyženil.
František Cepek je mladík z prosté rodiny. Vystudoval reálku a chystal se na techniku, když přišla okupace. Musel nastoupit jako pomocný dělník v továrně. Tam se setkává se starším mužem jménem Telec, kterého ale všichni znají pod přezdívkou Hrabě. Ten Františka zaujme okázalým pohrdáním prací a bezostyšným koketováním se ženami. František, jemuž Hrabě říká Papilio (motýl otakárek), je naplněn mladickými ideály, naproti tomu Hrabě je extraktem nejhrubšího individualismu. Od studenta obchodní akademie a divadelního herce se dopracoval až po člena předválečné galerky. Vydírá, krade, pije, zneužívá ženy a svým způsobem i samotného Papilia. Milan Kňažko v roli Hraběte mohl uplatnit bohatou škálu svého hereckého mistrovství.
Ing. Štěpán Pavlík je konstruktérem v oboru tvarování v
měřící a spojovací technice a touží se stát kosmonautem...
Nepříliš jasný a přehledný příběh je vyprávěn v křečovitě
nadsazené stylizaci. Projev některých představitelů má
viditelně ironizující podtext, což jen zvyšuje celkový zmatek,
protože studio film prezentovalo jako oslavu
československo - sovětské spolupráce při kosmických letech.
Toto politické drama mělo to smůlu, že do kin přišlo až po pádu komunistického režimu, když už nemohlo sdělit nic převatně objevného - u diváků zcela propadlo. Režisér Jiří Svoboda zde působivě rozehrál bezmoc politických vězňů v 50. letech, předvedl, s jakou brutalitou se vynucovala smyšlená přiznání. Všímá si nejen osudů zatčených, ale i jejich blízkých, na něž se snášela šikana a doléhalo všudypřítomné podezírání. Režisér dospěl ke zřetelné výrazové expresi, která umocňuje hrůzy teroru, vynikající je herecké ztvárnění jednotlivých postav (Jiří Bartoška, Jaromír Hanzlík, Milan Kňažko). Avšak nelze přehlédnout patrný alibismus - příběh, připomínající svou konstrukcí známější Londonovo Doznání, vyznívá, jako kdyby oběťmi teroru byli jen čestní komunisté, které nevýslovně trápili zlí komunisté.