Celovečerný poviedkový film Iba deň z roku 1988 trojice debutujúcich režisérov Michala Ruttkaya, Kvetoslava Hečku a Vladimíra Štrica spája scenár Štefana Uhríka rozprávajúci o osudoch bývalých členov bigbítovej kapely, ktorú pred dvadciatimi rokmi zakázali. Tri poviedky Bicie, Basa a Gitara predstavujú postupne troch kamarátov, ktorí vymenili hudbu za obyčajné zamestnania a snažia sa v živote uspieť každý podľa svojho naturelu. Laco, Pipco a Stano sa dohodnú, že navštívia svojho priateľa - štvrtého člena skupiny, ktorý je hospitalizovaný v psychiatrickej liečebni a zahrajú si v starom zložení. Nemilé prekvapenie, ktoré ich na konci ich snahy čaka je len potvrdením, že "nádherné šesťdesiate roky", na ktoré tak radi spomínajú sú jednoznačne preč a s nimi aj ich hodnoty, idoly a ideály. V čase svojho vzniku bol film Iba deň hodnotený ako autentická výpoveď o životnom pocite generácie, ktorá dospievala v šesťdesiatych rokoch a dozrievala počas normalizácie. Okrem troch rôznych režisérskych pohľadov film divákom ponúka tri výrazné herecké výkony hlavných predstaviteľov: Pavla Zedníčka, Miroslava Donutila a Jaroslava Filipa. Neodmysliteľnou súčasťou filmu je samozrejme hudba. Michala Pavlíčka dopľňajú v čase vzniku filmu mladé kapely Bez ladu a skladu a Zona A.
Konvenční a zcela v duchu ideologických pouček natočený životopis kapitána Nálepky, který svůj život obětoval v boji proti nacistům. Jedná se o výraznou propagaci česko-sovětského vojenské sounáležitosti, stvrzené společně prolitou krví.
Voľné pokračovanie príbehu z vysokohorskej chaty v stratenej doline.
Je začiatok turistickej sezóny vo Vysokých Tatrách. Priatelia Michal (Michal Dočolomanský) a Dušan (Dušan Tarageľ), správcovia chaty, navštívia svojho nadriadeného. Nakoľko sú na všetku prácu len dvaja, žiadajú o prijatie nového zamestnanca, najlepšie vyučeného kuchára. A tak vystúpia kamaráti v sprievode novej gazdinky (Stela Zázvorková) takmer až na vrchol hôr, do Stratenej doliny. Chatu navštívi prvý turista, ich dlhoročný priateľ Gábor (Jozef Króner), ktorého prijmú ako ďalšiu pracovnú silu. Optimizmus správcov naruší zistenie, že niekoľko rokov sľubovaná stavba luxusného hotela Hohe Tatra bude čochvíľa realitou. Do doliny príde tím geodézov, ktorí majú za úlohu vymerať celú oblasť. Akoby to nestačilo, plánujú zrovnať so zemou aj ich rekreačné stredisko. Chatári sa obávajú zničenia nedotknutej vysokohorskej prírody. Navštívia ľudí na vyšších miestach, aby zabránili pohrome. Lenže prvoradým záujmom nadriadených je modernizácia a zvýšená návštevnosť lokality, a tak neberú hrozby mladých mužov vážne. Keď si Michal a Dušan uvedomia bezmocnosť nad celou situáciou, nezostane im nič iné, ako vymyslieť skvelý plán a tak zachrániť Tatry.
Je špatné, když ctižádostiví rodiče a koneckonců i někteří učitelé ve sportovní střední škole chtějí z dospívající dětí za každou cenu vychovat ambiciózní sportovce. Snímek, odehrávající se v lyžařském prostředí, odsuzuje tvrdý dril i vytváření iluze vlastní výjimečnosti - až náročné závody juniorů prokáží, který trenérský přístup je optimální. Sneh pod nohami předkládá ilustrativní, nabádavou osvětu o nesnadném modelování všespasitelné socialistické morálky - i odvaze dospělých přiznat případnou chybu.
Na sklonku 80. let vzniklo několik filmů které se chtěly vyrovnávat se zločiny stalinismu, avšak činily tak velice alibisticky - v podstatě sdělují, že stačí omylnou úchylku komunistického režimu odstranit, aby se tento společenský systém opět stal plně humánním. To platí i pro těsně poválečné osudy někdejších frontových bojovníků - jeden bojoval v sovětské Rudé armádě, druhý v anglickém letectvu, další byl vojákem slovenské armády. Těžkou prověrku charakterů zakončí až 20. sjezd sovětských komunistů, který odsoudil nedávné přehmaty. Snímek vznikl podle námětu někdejšího ministra zahraničí Bohuslava Chňoupka.
V sérii velkofilmů, které přibližovaly triumfální tažení komunistů k moci (Dvacátý devátý, Dny zrady, Osvobození Prahy, Vítězný lid) a spatříme další monumentální položku a sice obraz Slovenského národního povstání i událostí, které mu předcházely. Odpovídá přesně politické mytologii 70. let, kdy jeden z důležitých aktérů, Gustáv Husák, zastával prezidentský úřad. V semknutí všech protifašistických sil pod komunistickým vedením tudíž právě on zaujímal ústřední roli - podobně jako v Čechách bylo obdobné postavení přisouzeno Klementu Gottwaldovi.
Pod pláštíkem velkofilmu s omračujícími davovými scénami se zdůrazňuje nejen vůdčí postavení komunistů, ale hlavně přátelská pomoc ruských vojáků, kteří přivezou svobodu. Příběh, opět se tvářící jako beze zbytku pravdivá rekonstrukce, se však odvíjí těžkopádně, herci nejsou schopni přesvědčit ani o životaschopnosti svých hrdinů, ani o věrohodnosti jejich skutků a výpovědí. Zůstala jen nabubřelá, rozmáchlá gesta a jako zasněné hloubání o slastné budoucnosti. Režiséři (Záhon film dokončoval po náhlém Bahnově úmrtí) zvolili zcela statický způsob vyprávění, jenž byl vnímán jako zastaralý už v době vzniku - Poéma o svedomí zcela propadla, vidělo ji pouhých sedm a půl tisíce lidí.
Všechno začíná dnem, kdy se chudému uhlíři narodí syn a na zámku královská dcera. Věštba určí, že jsou si souzeni, čemuž se král pokouší několikrát marně zabránit. Aby se nevhodného následníka zbavil, vyšle jej do světa za nesplnitelným úkolem. Má najít a přivést tři Vratkovy zlaté vlasy. Mladý muž se vydává na cestu se svým druhem Otlakem, postupně projíždí několika zeměmi sužovanými podivnými kletbami a všem slibuje pomoc.
Oproti sebe stoja dvaja zásadoví, nekompromisní muži. Jeden má za sebou obyvateľov chudobnej dediny, druhý zákon. Konflikt čaká na vyvrcholenie v záverečnej prestrelke. Výstrely z pušiek nakoniec padnú, no nestane sa tak na divokom západe ale na slovensko-poľskom pohraničí. Michal Dočolomanský v úlohe pašeráka koní a Radoslav Brzobohatý ako pražský colník sa v Hollého Nočných jazdcoch stretli v takmer westernovej konfrontácii, zasadenej do neistých a často dramatických rokov novozaloženej Československej republiky.
Tragikomédia o ľuďoch, ktorí sa v čase vojnovej Slovenskej republiky snažia využiť situáciu na vlastné obohatenie. Štvorčlenná rodina starého Gavoru opustí istotu rodnej dediny zaslepená vyhliadkami na rýchlu kariéru a bohatstvo v hlavnom meste. (SFU)
Krátce po Baladě o sedmi oběšených došlo k druhému uměleckému setkání Emílie Vášáryové s nedávno zesnulým režisérem Martinem Hollým. Uprostřed nádherné tatranské přírody, daleko od nastupující normalizace, vznikl romantický příběh, který dodnes společně s volným pokračováním Orlí pírko (1971) patří mezi nejoblíbenější slovenské filmy. Tři kamarádi, Pirin, Valér a „R“, pracují na malé vysokohorské chatě. Poté, co na chatu dorazí Pirinova manželka Saška, je do té doby nerozlučné přátelství tří mužů vystaveno těžkým zkouškám. „Byl to pokus o útěk před životní realitou. Bukovčanův scénář jsem se snažil ještě víc posunout tak, aby vznikla atmosféra nostalgie po něčem krásném, neuchopitelném a nenávratném,“ vzpomínal režisér.
