V době normalizace se někteří filmaři odhodlali dokonce oslavit boj Bezpečnosti s ničemnými odpůrci kolektivizace, kteří dokonce chystají diverzantské akce... Na schémata dobrodružného příběhu, kde nechybí pronásledování ani přestřelky, jsou naroubovány až nesnesitelně ideologické vycpávky. V málo životné podobě byl tak oživen žánr příznačný hlavně pro 50. léta - tehdy se ostatně tento film také odehrává.
Osmnáctiletý mladík se sice bude jednou živit jako obuvník, avšak jeho největší láskou je létání na rogallu, čemuž je ochotný obětovat cokoli. Hudbu napsal a vlastní texty si nazpíval Marek Eben.
Příběhy ze združstevněné vesnice se často vyznačovaly plochostí zápletek i nanášením idylických odstínů. Tentokrát měli být diváci pobaveni zmatky, které zavinila fáma o údajném budování velkého rekreačního střediska na břehu místního rybníka. Zejména směšné mělo být, jak se kdekdo snažil zbohatnout. Všimneme si sklonu k bezúčelnému karikování a laciné nadsázce, skrze níž byli pozorováni jednotliví protagonisté.
Jedinými protagonisty této nezvyklé podívané, v níž se dialogy prolínají s pantomimou, jsou revírník z románu Viléma Mrštíka Pohádka máje a doktor Zvonek Burke ze hry současného dramatika Ladislava Smočka Podivné odpoledne doktora Zvonka Burkeho. Děj je velmi jednoduchý: tak jako každý rok přichází doktor Burke navštívit stařičkého pana revírníka, o něhož se stará pečovatelka Dobruše. V malé, nepříliš útulné místnosti prožívají oba přátelé neuvěřitelná dobrodružství, v nichž díky jejich fantazii mění úplně všední věci svou funkci, představy se stávají skutečností a vzniká tak bláznivý svět, v němž je možné všechnoExperimentální film, kde jde v podstatě o hru na hru, se zcela vymyká běžnému standardu barrandovské produkce a oprávněně zaujal kritiku i zasvěcené diváky.
Výrazně autorský počin Jiřího Suchého však autor sám režírovat nesměl. Představí se tedy aspoň jako herec, opakující scénky a písničky ze semaforských představení. Nesourodý snímek byl natočen v adaptovaném divadle a obsahuje i výňatky z vojenské komedie Bylo nás deset, z televizních pořadů a též z archivu divadla.
Padesátiletí provozu barrandovských ateliérů bylo okázale oslaveno výpravnou podívanou: v nákladných dekoracích hlediště varietního divadla (postavených pro seriál Cirkus Humberto) se sešlo mnoho ředitelů a ostatních důležitých. Usmívali se a předváděli zasloužené uvolnění po dobře vykonané práci při řízení socialistické kinematografie. Vladimír Sís to proložil ukázkami z filmů hlavně svých a také trochu i ostatních, kteří na "kopci snů" působili.
Filmová verze muzikálového zpracování osudů Nikoly Šuhaje loupežníka, jak je pro brněnské Divadlo na provázku podle archivních dokumentů a novinových článků napsal Milan Uhde a nastudoval režisér Zdeněk Pospíšil. Snímek, oscilující mezi pohádkou, baladou a muzikálem je zároveň inspirován románem Ivana Olbrachta Nikola Šuhaj loupežník. Do amfiteátru se scházejí diváci, jsou vítání herci zpívajícími za doprovodu kytar píseň o "chlapovi z Koločavy". Postupným přehlušováním melodie jsou diváci vtahováni do děje, ze skutečnosti se stává sen a příběh pomalu začíná... Snímek přibližuje hravou formou klíčové okamžiky vývoje partnerského vztahu od svatební bezstarostnosti až po nemilé odcizení ve společném bytě... Autoři v něm v podstatě vykreslili vlastní manželský příběh.
Koprodukční československo-gruzínský film netají, že slovenští vojáci museli za druhé světové války bojovat po boku hitlerovských armád proti Sovětskému svazu, avšak mnozí z nich přebíhali k Rudé armádě, protože věděli, kde je jejich místo. Bez větších potíží si získali důvěru a pomáhali otevírat oči i svým dosud váhajícím druhům, které rovněž převedli na správnou stranu. Hrdina si tam našel dokonce životní lásku. Vznikla bezproblémová idyla o situaci na frontě, zcela se míjející se skutečnými poměry.
Oldřich Nový byl a navždy zůstane pro český film ztělesněním šarmu, elegance a osobního kouzla, kterému podléhaly všechny ženy bez rozdílu věku. Ve svých nezapomenutelných milovnických rolích byl nejen romantikem, který byl schopen se zamilovat do dívky z dávného obrazu, podlehnout čokoládově hnědým očím přítelkyně pana ministra, ale také svůdníkem, pro kterého byla nevěra pravidelně provozovaným sportem, nebo naopak novomanželem posedlým žárlivostí. Právě takový byl Viktorin, hlavní postava bláznivé secesní komedie, kde se vše točí kolem mohutného jeleního paroží. Jeho nedobrovolným majitelem se stane právě žárlivý Viktorin a tak jistě není těžké uhodnout, co všechno takový "trefný" dar může způsobit.
Hrdinou příběhu je silný a odvážný mladý kovář s dobrým srdcem. Jmenuje se Mikeš a stejně jako jeho otec i on zatouží vydat se do světa na zkušenou. Cestou se spřátelí se dvěma mladými siláky, mlynářským pomocníkem Matějem a pacholkem Ondrou. Když se dovědí o třech krásných princeznách, které záhadně zmizely, přesvědčí Mikeš své lenivé společníky, aby se vydali ztracené královské dcery hledat. Po dlouhé cestě plné překážek se jim podaří zjistit, že princezny unesl zlý Černý král. Když se Mikešovi podaří přelstít ohyzdnou babici, a výměnou za její utržený vous získat její služby, podaří se jim osvobodit dvě ze tří princezen. Boj o záchranu třetí, nejkrásnější princezny však bude mnohem obtížnější.