Tento dětský příběh trochu připomíná počínání pejska a kočičky, když pekli dort - také ve filmu nalezneme všechny možné příměsi, ale výsledná chuť je hodně rozpačitá. Tvůrci kombinují historická dobrodružství ze 17. století s komedií o soudobých pionýrech, ochraně přírody a též hledání pokladu na starobylém hradu. Film se dostal do kin až v roce 1990, takže se zcela minul byť i s malým diváckým zájmem. Pro většinu diváků budu tudíž objevem.
Studenti druhého ročníku pražského gymnázia odjíždějí na povinný lyžařský výcvik. Horský učitelský sbor je složen ze zkušené profesorky Boženky, iluzemi naplněné čerstvé absolventky pedagogické fakulty Hanky a přísného profesora Kardy, který s sebou vzal také svou dceru Mariku. V humorném tónu je líčen příjezd a zabydlení studentů na horské chatě, nové a nečekané vztahy mezi studenty a jejich pedagogy. Sněženky - slečny se chtějí líbit a Machři - kluci se předhánějí ve vtipnostech i v ukázkách více či méně brilantního lyžování za účelem oslnění Sněženek. Cítí se náramně dospělí a přísný denní režim jim připadá nedůstojný. Proto připravují drobné vzpoury...
Lidé mohou být na ledasčems závislí, třeba na vysoce kalorickém jídle. Jenže boj s nadváhou i přejídáním často bývá marný, takže nešťastníkům nezbude nic jiného než hubnout pod vedením odborníků - a ani jim nevadí, že poměry v příslušném sanatoriu jsou značně despotické a ponižující. I když by se při hodně dobré vůli nechaly vypozorovat určité metaforické prvky, nahořklá komedie, vyžívající se v naivistické stylizaci, nechce být nakonec ničím jiným než zábavným počinem.
Ve své době - v druhé půli 80. let - mimořádně závažný film, věnovaný negativním dopadům fotbalového chuligánství. Režisér Karel Smyczek sugestivně ukazuje, jak lidé spojení primitivním sportovním fanděním snadno podléhají agresivním choutkám, jak vzájemné hecování vede k tragickým činům, jichž by se jedinec sám o sobě nedopustil. Příběh je inspirován skutečným případem, kdy skupina většinou mladistvých vlajkonošů zdemolovala nejen vlakovou soupravu, v němž cestovali na fotbalový zápas, ale ohrožovali navíc spolucestující i osamělou průvodčí. Stále působivá výpověď si všímá i mravní devastace, i rodiče pachatelů odmítají přijmout svůj díl odpovědnosti.
Skupina Pražský výběr je dodnes pojmem pro každého, kdo v osmdesátých letech poslouchal rockovou hudbu. Debutové album Straka v hrsti tehdy z politických důvodů oficiálně nevyšlo, přesto však jeho nahrávka mezi nadšenci kolovala v tisících kopií. Skupina, kterou v její nejslavnější podobě tvořili Michael Kocáb (zpěv, klávesy), Michal Pavlíček (zpěv, kytara), Vilém Čok (zpěv, baskytara) a Jiří Hrubeš (bicí), se posléze stala hlavním hrdinou "hudební magorie", nazvané podle jedné z jejích nejznámějších skladeb.
Děj filmu, režírovaného Karlem Smyczkem a Michaelem Kocábem, se začíná odvíjet v roce 1984, kdy je Pražskému výběru po pěti letech zase dovoleno veřejně vystupovat. Průvodcem příběhu je stařec Ropotámo (M. Kocáb v typické koncertní masce). Film ve stylizovaných sekvencích zachycuje písně, život skupiny, umělecké i lidské konflikty jejích členů i represe ze strany bolševického režimu. Vrcholem snímku je koncert v Lucerně v předvečer sametové revoluce, 16. listopadu 1989.
Kromě členů Pražského výběru se ve filmu objeví i jiní, dodnes populární hudebníci: Lucie Bílá, Bára Basiková, David Koller (v roli dalšího bubeníka Výběru Klaudia Kryšpína) a také předčasně zesnulý americký hudebník Frank Zappa.
Za lesy hlubokými a kopci oblými se rozkládá půvabná česká kotlina. Kromě obyvatel počestných a pracovitých tu ale bydlí také loupežníci. Nejhorší z nich, starý raubíř Lotrando, si pro samé obírání pocestných málem ani nevšiml, že mu z jeho syna vyrostl pěkný, ale nevzdělaný mladík. Pošle proto mladého Lotranda do kláštera, aby se mu tam dostalo řádného vychování. Z chlapce, který dosud rostl jako dříví v lese, se mezi mnichy stane jemný mladý muž. Jako poslušný syn pak svému umírajícímu otci slíbí, že řádně převezme jeho řemeslo. Když se duše starého arcilotra konečně odebere do pekla, nastanou mladému Lotrandovi těžké chvíle: jako slušně vychovaný člověk není schopen obrat ani toho nejobyčejnějšího kupčíka. Ještěže potká drvoštěpa Drnce, který se s ním rozdělí o kus chleba s tvarohem... S fortelným dřevorubcem Drncem se Lotrando dostane také do daleké Solimánie. Tam už dlouhou dobu shánějí pravého studovaného doktora. Člověka, který má před jménem lékařskou slabiku "Dr.".
Jedině takový muž prý - alespoň podle světaznalého cesťáka pana Lustiga - by mohl vyléčit jejich stonavou princeznu Zubejdu, nad níž se sultánovi Solimánovi bolestně svírá jeho široké otcovské srdce. Jenže drvoštěp Drnec, přestože má u jména hned dvě slabiky "dr.", o opravdické medicíně nic neví a nad hlavami vážených hostů z Čech se začnou stahovat černé mraky. Princezna však projeví nečekaný zájem jak o pěkného drvoštěpova pomocníka, tak i o přitažlivý zvyk, podle něhož si zamilovaný muž bere za manželku pouze jednu vyvolenou ženu. V sultánově paláci je naštěstí také hodná krajanka La Mad, která dobře ví, co vlastně Zubejdě schází: slunce, vzduch a to třetí souvisí už přímo s mladým Lotrandem...
Bezstarostný konzervatorista (Vladimír Javorský) si přes prázdniny přivydělává jako pošťák. Během roznášek dopisů a časopisů flirtuje s dívkami a seznámí se s rozháraným malířem (Petr Čepek). Po náhodném milostném zážitku s Evou (Yvetta Kornová), jež se stará o děti na blízkém táboře, se vrací do Prahy a pokračuje ve studiích. Jednoho dne mu ale Evina kamarádka oznámí, že jeho letní známost s ním čeká dítě. Zdeněk se musí rozhodnout, zda přijme otcovskou roli. Po porodu se navíc dozví, že dítě není jeho... Režisér Karel Smyczek sleduje v jednom ze svých nejlepších filmů klikaté cesty seberealizace a zodpovědnosti. V příběhu ? rámovaném hudbou Emila Viklického ? mají zásadní funkci obrazy a muzikantská vystoupení. V úloze koketní servírky se objevila Ebenova manželka Markéta Fišerová. Zdeňkova velkodušného profesora ztělesnil Evald Schorm.
Humornou, ale i vážnější formou je divák stržen do víru dětských radostí i trampot, zdánlivě třeba bezvýznamných, avšak spoluformujících mladé charaktery a postoje ke světu. Pestrý děj se rozehrává na červnové petřínské louce, kde dojde k tuhému zápasu kluci versus děvčata jedné pražské školy...
Film Karla Smyczka podle scénáře Radka Johna a Ivo Pelanta je námětem velmi podobný o rok staršímu Smyczkovu filmu Jen si tak trochu písknout. Vypráví příběh odehrávající se v rekreační oblasti na Slapech, kde se dva rozdílní chlapci Petr a Michal po počáteční oboustranné nedůvěře stávají kamarády. Jejich vztah je konzultován nejen jejich rozdílnými povahami, ale i různými přístupy rodičů k jejich výchově. Negativní vliv civilizace se zde promítá do života dospělých i dětí, kteří hledají romantiku a odpočinek v rekreační oblasti, přesto se nedokážou oprostit od problémů maloměšťáctví.
Na dívčím internátu se odehrává citlivě vyprávěný příběh o prvních milostných nadějích i tvrdých zklamáních, o děvčatech něžných a neprůbojných, ale také o těch, která se vyznačuje bezohledností... Debutující režisér Karel Smyczek (někdejší dětská hvězda českého filmu) svým snímkem otevřel celou vlnu výpovědí o dospívající mládeži. Dodnes cenná je věrohodnost jednotlivých situací, herecké ztvárnění výrazně přispívá k celkovému zdaru. "Housata" jistě dosáhla vlastní osobitosti, ale přesto nezapřou vliv 60. let, zvláště v tragikomicky rozněžnělém líčení mladičkých hrdinek.