I když název by tomu nasvědčoval, s pohádkami nemá tento snímek vůbec nic společného: odehrává se v severomoravském pohraničí těsně po skončení druhé války. Předkládá roztříštěnou mozaiku osudů mnoha lidí, navrátilců i přistěhovalců, kteří se pokoušeli začít nový život a uvěřili ve šťastnější zítřky. Ačkoli se režisér Antonín Kachlík pokoušel příběhu vdechnout jistou věrohodnost, podřizuje se ideologickým požadavkům 80. let. Severomoravské pohraničí v prvním poválečném roce: nesourodý a roztříštěný sled epizod zachycuje jednotlivé osudy
navrátilců i nových přistěhovalců. Další titul, který snad ani
nemusel vzniknout
Film Kouzelné dobrodružství vznikl na motivy stejnojmenného díla Alaina-Fourniera, francouzského prozaika, působícího na počátku minulého století. Scenáristé Josef Hanzlík a Antonín Kachlík přenesli děj románu z Francie na území Rakouska-Uherska před první světovou válkou. Vypráví příběh přátelství gymnazistů Františka a Gustava, které se během let vytrácí, stejně jako vzpomínka na kouzelný, téměř snový zážitek...
Pan Adolf, kterého neodolatelně představuje svůdnický Miloš Kopecký, vzpomíná na trapný příběh s jednou směšnou láskou. Zaujala ho mladičká studentka operního zpěvu, ale neustále narážel na její nezájem blíže se seznámit. Začne proto splétat rafinovanou odvetu, do níž zapojí i svého řeckého kamaráda (Pavel Landovský), jehož vydává za slavného dirigenta. Jenže úmysly obou pánů se vyvinou zcela nečekaným směrem. Režisér Anrtonín Kachlík zdařile převedl jemnou ironii Kunderovy předlohy do filmové podoby, v níž naopak září herecké výkony obou protagonistů, zvláště pak Landovského.
V komornom, melancholickom a jemne ironickom príbehu sa uplatňuje Kunderov častý motív ľsti, ktorej efekt sa obracia proti jej iniciátorovi. Tu proti bonvivánovi pánovi Adolfovi, ktorý sa chce pomstiť naivnej konzervatoristke za to, že sa nenechala zviesť. Túto epizódu svojho života rozpráva s miernym odstupom a teda aj s istým nadhľadom. Jeho glosy a komentáre oživujú dej, žiaľ príliš málo nosný na celovečerný film. Dominantnou zložkou je herecký výkon Kopeckého a najmä Landovského ako gréckeho robotníka Apostolka (suchotinára, vydávajúceho sa za známeho dirigenta), hlavného aktéra tragikomického žartu.
Mladého muže, které se dlouho oddával lumpárnám, až se ocitl na scestí, převychová teprve tvrdá práce. Jen díky ní opět získá správné společenské uvědomění... Neuměle natočenou prvoplánovou moralitu, zcela podřízenou normalizační dikci a zbavenou jakékoli věrohodnosti, snad nemohl brát nikdo vážně.
V éře normalizace vznikla řada (pseudo)historických filmů, dokonce označovaných za rekonstrukce, které velebily světodějné poslání komunistické strany a přisuzovaly jí výhradně lidumilné úmysly ("Dny zrady", "Sokolovo", "Osvobození Prahy", "Vítězný lid"). V roce 1929, kdy se sešel její pátý sjezd, totiž do čela komunistů nastoupil Klement Gottwald, jenž se přiklonil k linii ruských bolševiků... Zjevná poplatnost ideologickým schématům i realizační selhání zavinily, že dnes tento film působí jako nezamýšlená parodie.
Vojnu lze přežít jen s písničkami Suchého a Šlitra. Na začátku nově příchozí vojáci založí hudebně divadelní soubor, aby unikli ponižování ze strany těch starších. Zařeknou se, že oni budou na příští nováčky hodní. Jenže se ukáže, že bez přísnosti se nic nezmůže a že mazáctví není nějakou deviantní úchylkou.
V této komedii najdete nejen skvělá hudební čísla, ale také spoustu gagů z vojenského prostředí. Je to zároveň první film, ve kterém se objevila slavná semaforská dvojice Suchý a Šlitr.
Jan Kačer proslul především jako herec, ale několikrát se ujal - nepříliš úspěšně - i filmové režie. Podle cizího scénáře natočil angažovaně se tvářící budovatelský příběh: vypráví i zkušeném inženýru, jenž byl pověřen, aby sestavil tým specialistů pro strojírenské zajištění mírového využití atomové energie. Vylíčení lidských dilemat je však příliš ploché a proklamativní stejně jako obraz ostravského průmyslového prostředí, hrdinové uvažují o jediném: o řádném splnění zadaného úkolu... Film byl již v době svého vzniku opomíjen a záhy jej přikrylo zapomnění.
Příběh prvního milostného zklamání. Přecitlivělá Lenka jen velmi obtížně překonává nevydařený průběh setkání s chlapcem, k němuž cítila více než sympatie... Úkol, který si sám sobě napoprvé zadal herec a mimořádně úspěšný divadelní režisér Jan Kačer, byl prakticky nezvládnutelný. On se o to pokusil.
Případ pro začínajícího kata je originální směsí absurdity, černého humoru, symbolů, satiry, ironie a grotesknosti. Lemuel Gulliver se dostane do tajemného kraje Balnibarbi, jehož hlavní město Laputa se odedávna vznáší ve vzduchu, aniž by to Balnibarbané věděli. Gulliver se do Laputy dostane dlouhým komínem a vrací se do Balnibarbi zvěstovat všem pravdu. Jeho odhalení však bere lidem ideály. Nechtějí pravdu poznat; nesnesou pomyšlení, že žijí v trapném klamu, v ubohé lži, v poddanství falešného mýtu, v žalostné nevědomosti a temnotě, v nešťastné a zapomenuté končině světa. Poslední Gulliverova slova ve filmu jsou "Řekl jsem: Poslouchej, Vyskoči, jdou ty hodiny nazpět, anebo se mi to jen zdá? Ale on namítne, co stále máte, copak vám nestačí, že je slyšíte tikat?" Tento poslední film vynikajícího, předčasně zesnulého filmaře narazil po svém uvedení na nepochopení normalizátorů a skončil v trezoru.
Povídkový diptych z prostředí základní vojenské služby, konfrontující se smyslem pro absurditu všednodennosti, sny a touhy sotva dospělých mladých mužů s realitou socialistické armády. Film, který byl doma vítán jako antimilitaristický, zatímco západní levice jej kritizovala za oslavu vojenství.
