Na sklonku 50. let se někteří filmaři pokusili vyvléci se z ideologického diktátu příklonem k psychologickému dramatu. Budeme sledovat, jak doslova rozkvete a zněžní stárnoucí upjatá přísná žena, která přijela na kontrolu do oblastního nakladatelství. Několik dní pohody a štěstí však završí hořké prozření: muž, jenž ji tolik okouzlil, skutečně zpronevěřil svěřené peníze. Snímek se opírá o citlivé výkony Dany Medřické a Karla Högera.
Kájovi Mickovi se odjakživa říká Kočka. Je to citlivý mladík, který reaguje bouřlivě na nepochopení jak rodiny tak okolí. Najít si vlastní cestu životem - to je jeho problém...
Otec Daniela Huffmana a jeho sestry Kris se bude brzy podruhé ženit a chce, aby po svatbě obě děti bydlely společně s ním, jeho novou ženou i jejími dětmi na farmě. Daniel by však chtěl zpátky k dědečkovi a k babičce, se kterou má zcela výjimečný vztah - je mu nejbližší ze všech lidí na světě. Díky babičce Shirlee, která mu řekne, že se nic nesmí vzdávat předem, se nakonec stává členem školního fotbalového týmu. Brzy ale babičku postihnou zdravotní problémy a zanedlouho musí každý týden třikrát na dialýzu. Bohužel ani tato léčba nepomáhá a nakonec zbývá poslední možnost: transplantace ledvin. Seznam čekatelů je dlouhý a babičce příliš času nezbývá. Teď už Daniel opět žije s ní a s dědečkem a všemožně jí pomáhá. Při jedné návštěvě nemocnice se dozvídá, že transplantace mezi pokrevními příbuznými má mnohem větší šanci na úspěch. Pomalu v něm uzrává rozhodnutí darovat babičce svou ledvinu - a to i navzdory odporu nejen z její, ale i z otcovy strany...
Mladá právnička prožívá své první profesní obtíže, vrství se jí rodinné neshody. Obtížně snáší, že obhajoby souzených lidí - počínaje ženou, která zavraždila svého agresivního manžela - nevycházejí podle jejích představ, prožívá zklamání, že ani její muž není právě příkladem mravnosti, neboť při vyšetřování rozkrádání majetku v socialistickém majetku vedou všechny nitky právě k němu. Přes všechny potíže si však hrdinka uchovává smysl pro čest i spravedlnost. Tvůrci se pokusili vymodelovat ideální hrdinku, avšak vybavili ji přílišnou tezovitostí.
I mladí lidé se musí zařadit do pracovního procesu, přechod z bezstarostných studií do zodpovědné praxe, kdy by měli osvědčit, co vše se naučili, pro některé bývá náročný. Dva novopečení stavební inženýři, charakterově rozdílní, záhy zjistí, že o své budoucí práci i lidech, s nimiž se budou shledávat, zdaleka nevědí vše. K nesnázím v zaměstnání se navíc přidržují problémy soukromé. Neobratně natočený snímek patří mezi rádoby angažovaná díla, která vznikala na stranickou objednávku, i když se snaží politické akcenty skrýt; přinášenou výpověď zužuje na moralizátorské kázání o zodpovědnosti - lehkovážnost v milostných vztazích i řízení vozidla v podnapilosti se nutně vymstí.
DALEKÁ CESTA, prvotina Alfréda Radoka (1914 - 1976), se nutkavou expresí svých obrazů z terezínského ghetta a iritujícím skloubením hraného a dokumentárního filmu stala pro komunistický režim natolik neúnosnou, že byla nejprve nakrátko odsunuta do venkovských kin a posléze zcela vyřazena z distribuce. Měl na tom mj. svůj podíl i Radokův kolega Otakar Vávra (*1911), jemuž se Radokův styl zdál prý příliš křečovitý. Jak se Vávra přiznal ve svých vzpomínkách Podivný život režiséra (1996), když se ho přední stranický ideolog, ministr informací Václav Kopecký (1897 - 1961), na film dotázal, svůj názor nesmlčel a "Kopecký zakázal další promítání Daleké cesty v kinech"...
Tenisové kurty, kdysi symbol buržoazní dekadence, jsou stále nebezpečné - nadějná hráčka tam dokonce přijde o život! Kriminalisté rozmotávají složité předivo vztahů, které zavražděná měla k různým lidem, najmě k mondénnímu překladateli a jeho synu... Příběh sice neobsahuje žádné logické prohřešky, ale odvíjí se pomalu a bez nápadu, spadá do linie unylých, bezbarvých detektivek, jaké vznikaly v 70. letech.
Viktor Tauš se rozhodl vyrovnat se svou dvouletou narkomanii tím, že natočí film o své cestě tam a zpátky. Kanárek je o různých podobách drog - americkém filmu, rockové muzice a heroinu. Společně s hrdinou prožíváme bohémský život mladých filmařů, šokující erotické zkušenosti a první drastické pokusy s drogou. Od původního frajerského experimentu s ním pak procházíme peklem a očistcem. K návratu zpátky může pomoci dobrý kamarád, ale také vůle začít znovu od začátku, odpustit těm, kteří se (snad) na něm provinili, uvědomit si, že hlavní vinu na všem nesu já...
V psychologickej dráme z prvej svetovej vojny je ústrednou postavou bývalý priekupník koní kaprál Hoferik, ktorý prevezme velenie po padlých dôstojníkoch na ruskom fronte. Na statok, kde sú vojaci ubytovaní, prichádza generál Berger, ktorý mu odovzdá vyznamenanie. Signum laudis. Situácia sa však vyhrotí v momente, keď statok obkľúčia nemeckí vojaci. Hoci generál na Hoferikovu radu vyšle proti nim pluk vojakov, štáb sa rozhodne vzdať sa. Ale najskôr sa musia zbaviť fanatického Hoferika, a preto sa rozhodnú postaviť ho pred vojenský súd...
I špičkovou sportovkyni, diskařku, postihnou potíže, když musí zvažovat svou budoucnost. Zdánlivě jí nic nechybí: socialistická tělovýchova ji zajišťuje veškeré potřebné zázemí, aby se mohla připravovat na olympiádu, důvěřuje zodpovědnému trenérovi. Když se však vrátí do rodného městečka, přesto zvažuje, zda se rozhodla správně. Když otěhotní, ocitá se v uzlovém okamžiku. Režisér Dušan Trančík tu kombinuje dokumentarizující náhled s poetickou stylizací.