Za meziválečné republiky se na zaostalém Slovensku šířila bída, bezprávní dělníci byli vykořisťováni a zrádná sociální demokracie tomu mlčky přihlížela. Jedině komunisté odhalují podvody a volají po stávce. Přesně to se stane i při stavbě železniční trati, jejíž budovatelé vstupují do oprávněné stávky, aby získali spravedlivou odměnu za těžkou práci - a proti nim nastupují četníci s namířenými puškami. Jedná se o příkladný stalinistický produkt z počátku 50. let, neuměle šířící třídní nenávist.
Když se chce člověk věnovat chovu závodních koní, není to jen zaměstnání. Musí se tomu doslova oddat. Zbytečně překombinovaný akční příběh má výchovné tendence, ježto je určen hlavně mládeži - a ta potřebuje pozitivní vzory.
Poprvé se potkali v příšeří biografu a hned si omylem stačili vyměnit tašky a odejít s nimi domů. Podruhé se "našli" u okénka Ztrát a nálezů, kam slečna Petra přišla Tomášovi Krchňákovi připomenout, že podle jeho ztraceného diáře by právě v tomto okamžiku měl sedět v zubařském křesle. V témže duchu známost, stále ještě svobodného, pětatřicetiletého, značně roztržitého vědeckého aspiranta Krchňáka a romanticky založené slečny Petry pokračovala až do dne, kdy se Tomáš odjel podívat za rodiči na venkov. Doma jej uvítala bábovka a dobře míněné rady, začínající u Tomášovy kandidátské práce a končící u maminčina povzdechu, že vnoučků se asi už nikdy nedočká. Když nakonec Tomáš vyhrkl: "Já se budu ženit", rodinný rozhovor mžikem nabral jiný směr. "Člověk by se měl ženit s rozmyslem", varoval před zbrklostmi otec. Toho druhého nejlíp poznáš, když s ním cestuješ. Oni dva s maminkou například jeli na svatební cestu do Jiljí. Když Tomáš půjde v jejich šlépějích, nemůže nic zkazit. Obzvlášť, když se na cestu vydá ještě před svatbou.
Čtyřicetiletý muž mezi dvěma ženami - lékařkou Jarmilou a mladou studentkou Evou. Architekt Mánek váhá a nedokáže se rozhodnout. Ještě tu je ta třetí - smrt... Nevýrazná adaptace románové předlohy Jaroslava Havlíčka.
Stavba gigantického objektu, jakým je jaderná elektrárna v Dukovanech, si žádá pouze ty nejschopnější odborníky. Takovým je inženýr Hlaváč (Jiří Krampol), který se na projektu podílí od úplného počátku jako stavbyvedoucí. Musí se vypořádat s mnoha problémy, zejména s nedostatkem pracovních sil.
Kvůli intrikám podřízených a alibistickému vedení je nespravedlivě sesazen na nižší funkci, čas mu ale dá za pravdu a při slavnostním zahájení provozu elektrárny je už opět hlavním vedoucím. Náročná práce si však vybírá daň nejvyšší, jeho srdce nevydrží zběsilé pracovní tempo...
Film Atomová katedrála byl natočen podle románu Stanislava Rudolfa Běh znaveného koně. Režisér Jaroslav Balík se pokusil o ambiciózní psychologickou sondu do pracovních i rodinných problémů vedoucích pracovníků a za pomoci pro něj typických retrospektiv předložil svůj obraz tehdejší funkcionářské elity.
Balíkův snímek vybízí ke srovnaní s o deset let starším filmem Jiřího Menzela Kdo hledá zlaté dno (1974). Ten také postavil do centra dění elektrárnu (vodní nádrž Dalešice) a díky poetické kameře Jaromíra Šofra tato stavba působí až podmanivým dojmem. Naopak kamera Viktora Růžičky v Balíkově filmu nenabízí nic než šedivé, neosobní záběry betonových kvádrů. Kontraproduktivní je i hudební doprovod, dlouhé pasáže z Mahlerových symfonií a klavírních koncertů Petra Iljiče Čajkovského patří do zcela odlišného typu filmu.
Film dále sráží ploché dialogy a nepřesvědčivé herecké výkony. Jiří Krampol je v roli inženýra Hlaváče stejně bezradný jako ve své druhé ústřední roli normalizační éry, kterou je uvědomělý předseda JZD Štěpán v propagandistickém filmu Karla Steklého Tam, kde hnízdí čápi (1975).
Vzhledem k tomu, že se oslavné budovatelské opusy točily především v 70. letech, je Atomová katedrála tématem i pojetím jakoby o dekádu zpožděná. Nicméně především díky ní byl Jaroslav Balík v roce 1985 oceněn Státní cenou Klementa Gottwalda.
Benátský gondoliér Giacomo miluje krásnou Angelinu. Jednoho dne mu ji však odvede bohatý cizinec - český hrabě Valdemar Lomecký. Bezohledný muž se dívky brzy nabaží, zapudí ji a Angelina žalem zešílí. Giacomo se na své pouti za ztracenou snoubenkou a za pomstou dostane s tlupou cikánů do Čech, do kraje Lomeckého. Tam nalezne a ujme se opuštěného chlapce, kterého vychová jako vlastního. Po letech Giacomo a chlapec, nyní již dospělý, přicházejí jako potulní cikánští muzikanti znovu na stejná místa. Chlapec se seznámí s krčmářovou dcerou, smutnou, mlčenlivou Leou. Oba se do sebe zamilují. Jejich štěstí trvá krátce. Když se mladý cikán dozví, že Lea byla zneužita hrabětem, zoufale utíká do lesů. Lea opět propadne smutku a melancholii a záhy zemře. Giacomo pozná v hraběti svůdce své Angeliny a zabije ho. Z vraždy je obžalován mladý cikán. U soudu vyjde z Lomeckého závěti najevo, že mladý cikán je synem Angeliny a Lomeckého. Ke zločinu se přizná Giacomo a je popraven. Mladý cikán, nyní hraběcí syn, chce na zámku žít s Leou. Když se dozví, že zemřela, odchází na jih, aby se už nikdy nevrátil.
Restaurovaný film Cikáni je adaptací stejnojmenné novely (1835) nejvýznamnějšího básníka českého romantismu Karla Hynka Máchy. Máchova próza má složitou stavbu. Příběh o benátském gondoliérovi, kterého touha po pomstě za zničenou lásku přivede do Čech, je rozšířen o osudy dalších postav, jejichž životy se nakonec setkají a dramaticky střetnou v jednom místě a v jednom čase. Anton se scenáristicky i režijně vyrovnal s Máchovým dílem velmi dobře. Respektoval předlohu, ale dokázal také zhodnotit spolu s kameramanem Karlem Kopřivou možnosti filmu. Dramatické konflikty rozvinuli na pozadí několika prostředí. Pro Prolog v italských Benátkách využili „fotogeničnosti“ tohoto města - úzké uličky, laguny, gondoly, moře -, v pokračování dramatu lyrickou i tajemnou českou krajinu s hradem Kokořín. Náročné restaurátorské postupy vrátily filmu původní podobu a potvrdily tak jeho postavení v historii českého filmu. [44. MFFKV 2009]
Manželské povídky, které Vít Olmer psal pro časopis Playboy v době, kdy jeho šéfredaktorem byl Arnošt Lustig, mají v sobě vtip, často až absurdní pointu a nezapřou, že autor je bedlivým pozorovatelem života kolem nás. Pět z nich vybral pro svojí novou českou komedii, jejímž společným jmenovatelem se stal herec Jiří Krampol, hlavní představitel každé z nich.Francouzská trojkombinace je humornou úvahou o tom, co může potkat úspěšného podnikatele, dá-li jednoznačně přednost práci před svoji mladší, atraktivní ženou. Protože i ta jednoho dne - vlastně zcela náhodou - pochopí, že peníze nejsou všechno...Svatozář. Pan Divoký je zdánlivě tichý důchodce a bezbranný muž pod pantoflem. Že tomu tak docela není, pochopí až ušní lékař, který zase vzdoruje hned dvěma partnerkám najednou. Jen na okamžik zaváhá, zda by paní Divoká neměla znát pravdu o svém muži. Ale pak pochopí, že by svého pacienta připravil o jedinou zbraň a útočiště.Sólo na bicí. Bimbo je "přerostlý" bigbíťák a jeho žena, které ne náhodou říká Yoko, už dávno rezignovala na to, že by někdy dospěl. Žijí spolu na chalupě a monotónní rytmus jejich dnů nečekaně změní vpád zločince, prchajícího před policií. Bimbo a Yoko jakoby se znovu setkali.Ostrov lásky. Dovolená, ať už kdekoli, by měla být výletem za hranice všedních dnů. Ustaraný Ing. Zawinul ale u Jadranu neustále pracuje a řeší neřešitelné problémy ve své firmě. Toho si povšimne pan Rozvinul a nasměruje svého nového přítele na zcela jinou cestu. Někdy stačí opravdu tak málo.Waterloo po česku je příběhem pražského památkáře Hrušky, zakřiknutého úředníčka, překážejícího ve světě své atraktivní ženy a ambiciózní dcery. Před každodenním papírováním, byrokracií a marnými diskusemi utíká do napoleonské doby a mění se v udatného maršála. A pak se mu jednoho dne podaří být hrdinou i v současnosti a utéct možná jednou provždy.
V našem příběhu poznáváme Jánošíka (Václav Jiráček) jako vojáka Rákocziho vojska. O pár let později ho vidíme v císařském vojsku, kde hlídá vězně u správce Bytčianského zámku Krištofa Ugronoviča (Marián Labuda). Jednoho však neuhlídá, nebo spíše uhlídat nechce... Je jím dávno pronásledovaný zbojník kapitán Tomáš Uhorčík (Ivan Martinka).Další zimu tráví Jura doma v Terchovej. Uhorčík si ho najde a přesvědčí ho, aby se přidal ke zbojníkům. Jánošík si brzy získá obdiv jak Uhorčíka, tak i některých členů zbojnické družiny. Mezitím, co Jánošík poznává zbojnický život se Uhorčík zamiluje, rozhodne se oženit a změnit svůj život. Juro se ujímá vedení družiny. Bohatým bere a chudým dává. Mezi lidmi o něm začínají kolovat legendy. Příběh o lásce, přátelství, o hledání štěstí a o osudu, nad kterým se jen těžko dá vyhrát.Příběh nejslavnějšího zbojníka, který bohatým bral a chudým dával. Stal se symbolem lidového odporu proti panskému útlaku. Lidová fantazie ho obdařila přímo pohádkovými vlastnostmi. Zázračnou silou, neobyčejnou chytrostí a odvážnými činy.I když byly dosud natočeny čtyři celovečerní filmy o Jánošíkovi, slavného lidového hrdinu příliš neznáme. Známe jen lidovou legendu o slavném zbojníkovi, který bohatým bral a chudým dával a kterého po zradě popravili zavěšením na hák za žebro. Opravdového Juru Jánošíka, mladíka z Těrchové, jehož krátký, ale dramatický život inspiroval generace Slováků k vytvoření legendy, přibližuje až tento nový film režisérek Agniezsky Holland a její dcery Kasii Adamik. Výpravný velkofilm vznikl podle scénáře Evy Borušovičové, která několik let studovala archivní záznamy a dokumenty.
Jaro a léto roku 1968 bylo živnou půdou pro léta skrytou kontrarevoluci, které se během nestřežené chvilky podařilo zcela rozbourat zavedené, téměř po dvacet let v Československu nadšeně budované pořádky. Mladá žena (Zdena Burdová) je na konci srpna hnána rozlíceným davem chuligánů pod okna autobusu, poněvadž se rozhodne strhnout plakát hrubě urážející jejího manžela, neochvějného komunistu a náměstka v jedné osobě Balcara (Karel Vochoč). Zastání se jí dostane pouze od prokurátorky Ronešové (Jiřina Petrovická), která se rozhodne usvědčit a zažalovat pachatele i přihlížející oné neblahé události. Zásadová Ronešová nedbá osobních problémů (opouští ji slabošský manžel Karel) a vyráží do boje proti reliktům šťastně zažehnaného společenského hnutí, přičemž pravičácký obhájce Kahan (Martin Růžek) jí nemůže být soupeřem.
Přitažlivá a vyzývavá šestnáctiletá dívka nemá o ctitele nouzi, avšak o problém hýbající celým malým městečkem se zaslouží, když ze znásilnění obviní svého šarmantního strýčka, když se jej předtím marně pokoušela svést. Nahořklá komedie, jediný film režírovaný hercem Václavem Lohniským, se opírá o živelné herectví jak Vladimíra Menšíka v roli výřečného strýčka, tak Lucie Žulové jako poťouchlé svůdnice. Vcelku ožehavé téma bylo pojednáno vtipně a nešetřilo dvojsmysly, třeba při soudním přelíčení, kdy údajně postižená dívka byla vyzvána, aby se tužkou trefila do pohybujícího se papíru s dírkou...
