Zapomenutý normalizační film obsahuje výrazné ideologické podtexty - vyplývá z něho, že ti, kdo odešli do emigrace, zradili svou vlast. Navíc se mezi nimi vyskytují pochybné živly, takže sondu do truchlivého života uprchlíků obohacuje kriminální zápletka. Směšně zapšklý, film je neživotně napsaný, nemohoucně inscenovaný a stěží mu mohl kdokoli věřit už v době jeho vzniku.
Film začína zvukom úderov, z tmy sa postupne vynára postava cvičiaceho boxera. Po tréningu sa provizórny ring vďaka uniforme veliteľa koncentračného tábora náhle odkrýva ako súčasť veľkej továrne na smrť. Od prvého záberu filmu sa charakter týchto dvoch miest prelína a mení v príbehu dvoch nerovnocenných protivníkov. Na jeho začiatku majú „šťastie“ obaja: veliteľ tábora Kraft nájde svojho sparingpartnera a väzňovi Komínkovi, ktorého chytili na úteku, tak v poslednej chvíli predĺži život. Pre prvého, disponujúceho absolútnou mocou, je to ideálne vylepšenie tréningových podmienok v pláne povojnového pokračovania boxerskej kariéry. Druhý sa stáva bezcennou „muchou“ vykrmovanou „ako prasa“ pred blízkou porážkou. Silnejúci bývalý boxer Komínek však čoskoro pozná slabiny Krafta. Bezmocný skrýva svoju silu, aby si zachránil život. Veliteľa porazí až v zápase pomsty za umučenie priateľa. Jeho ďalšiu popravu odvráti Kraftova Helga, podľa ktorej by mohla uškodiť manželovmu imidžu fair play športovca. Pre návrat do tábora a smrť sa nakoniec rozhodne sám, keď pochopí, že cenou za jeho prepustenie je poprava 40 spoluväzňov. Film, nakrútený podľa rovnomennej poviedky poľského spisovateľa Józefa Hena, sa stal prvou slovenskou psychologickou drámou z prostredia koncentračného tábora. V koncepte dvojakého ringu i dvojakej hry ako boja o život sa Solan zámerne vyhol konkretizáciám a spektakulárnosti, aby o to viac diskrétnosťou a asketizmom režijného štýlu prenikol k tomu, čo v každej hraničnej situácii rozhoduje: zlyhanie, alebo sila ľudskosti a solidarity. [44. MFFKV 2009]
Kdo je ten suverénní muž, který s neobvyklou elegancí a překvapující profesionalitou začal jednoho dne obsluhovat na recepcích nejvyšších vládních a stranických špiček? Odkud se vynořil, jaké má úkoly a kdo ho jimi pověřil? Těmito otázkami si budou v novém českém filmu Ceremoniář lámat hlavu členové tajných služeb, důležití i nepodstatní poskokové mocných, přesvědčení, že znají každý článek důmyslně neprůhledného řetězu vztahů a kompetencí centrálně řízeného státu. Než dojde k překvapivému odhlalení tajemného ceremoniáře, žijícího dvojím životem, získá si důvěru prvních dvou mužů ve státě. Díky jí se mu podaří zakončit svoji kariéru nebetyčnou drzostí a provokací státně-politického rozměru. A mizí ze scény stejně nenadále, jak se na ní objevil. Tím však film nekončí. Systém, ze kterého si vystřelil, nemá totiž pro humor smysl. Nový český film scenáristky Evy Kantůrkové a režiséra Jiřího Věrčáka je černou komedií nebo (chcete-li) politickým thrillerem v ryze českém pojetí. S vynikajícími heri, chytrým a napínavým dějem, poduvuhodným a netuctovým hrdinou.
Ve čtyřech povídkách se režisér Peter Solan dotýká odvrácené tváře slávy a úspěchu, které samy o sobě ještě nedokáží zaručit obyčejné lidské štěstí. Spíše naopak vedou k rozvratu dosavadních jistot a hodnotových měřítek. Každá z povídek, rámcově sjednocených postavou fotografa, zachycuje osudy žen a dívek, které jejich činnost, ať již umělecká nebo sportovní, zavedla na výsluní popularity, ale zároveň poznamenala jejich vztahy k nejbližším. Už dobové ohlasy však naznačují, že režiséru ani scénáristce Zoře Krištúfkové se nepodařilo toto téma beze zbytku naplnit tak, aby bez výhrad oslovilo.
Tři mladíci se náhodně připletou k vražednému řádění maďarských husarů a jako nežádoucí svědkové mají být zneškodněni. Daří se jim unikat, avšak nepřátelé jsou jim ustavičně v patách. Napínavý kostýmní příběh se odehrává v revolučním roce 1848, kdy i tuhé maďarizaci vystavení Slováci zatoužili po národnostních právech. Romanticky laděné vyprávění se vyznačuje mnohými tragickými prvky, které se vymezují jako sebeobětování pro blaho národa.
Kájovi Mickovi se odjakživa říká Kočka. Je to citlivý mladík, který reaguje bouřlivě na nepochopení jak rodiny tak okolí. Najít si vlastní cestu životem - to je jeho problém...
Druhá světová válka se pomalu chýlí ke konci. Na německé straně hranice začíná pomalu propukat panika a místní velitel přikazuje nechat podminovat místní přístav. Nenadálého zmatku využívají čeští lodníci, kteří se rozhodnou uskutečnit šílený plán: Ukrást německou loď plnou výbušnin a vyplout směrem ku Praze, která se má podle fašistických plánů stát poslední německou pevností... Scénář dostal Cenu literárního fondu ke 30. výročí osvobození.
Spíše trapný než veselý příběh z vesnického prostředí zachycuje posvícenské setkání jedné rozvětvené rodiny. Střetávají se zde různé životní postoje, různá očekávání, vyvěrají na povrch generační konflikty, ale také lhostejnost a vypočítavost. Postavy i události jsou však vedeny v příliš ostrých konturách, bez smyslu pro jemnější zvážení často nejednoznačných situací, jak je naznačoval scénář Aleny Bodingerové. Jedno z každoročných stretnutí rodiny Nádašskovcov sa premení na konfrontáciu rôznych životných postojov a generačných názorov. O výhodách predaja starého rodičovského domu sa zať pokúša presvedčiť každého člena početnej rodiny.
Vesnický hospodář nechce dělit majetek, a proto pošle tři dcery do kláštera. V rámci kolektivizace mu však majetek začátkem padesátých let vezmou a on hledá ochranu u dcer. Pouze nejmladší mu vyjde vstříc ...
Súdobý príbeh o citovom a morálnom dospievaní mladých ľudí. Štrnáťročný Martin prekonáva prvé milostné sklamanie a spoznáva falošné konanie spolužiakov i dospelých. Cez svoje zážitky sa učí vnímať život okolo seba a dospieva k presvedčeniu, že nie je možné stále sa vyhýbať konfliktom a žiť vo vysnívanom svete.