Český film režiséra Václava Kršky, laureáta státní ceny, „Stříbrný vítr" je filmovým přepisem stejnojmenného románu velkého českého básníka, národního umělce Fráni Šrámka románu, zachycujícího nedostižným způsobem psychologii dospívání mladého chlapce koncem minulého století. V malém jihočeském městě, mezí kamarády ze školy a v úzkoprsé společnosti dospělých, prožívá septimán Jan Ratkin zmatky prvních citových záchvěvů a střetává se s nepochopením i zlou vůlí okolního světa, který je tolik odlišný od jeho představ a přání. Citlivý chlapec se bouří proti krutosti a omezenosti dospělých a dává se unášet bohatstvím svých citových zážitků. Jejich dominantou je znění stříbrného vetru, zpívajícího píseň mládí a lásky. A žádná z disonancí života ať je to již setkání se stárnoucí herečkou Helenou nebo první poznání ženského těla, který mu dá zatrpklá vdova Haurová, či příhody ze života jeho spolužáků a přátel nemůže hlas stříbrného větru přehlušit. Neumlčí jej ani události nejsmutnější: dobrovolná smrt milovaného strýce Jiřího a rozchod s Aničkou. Stříbrný vítr zní dále a je poslem nového, svobodnějšího života Jana Ratkina. (FILMOVÝ PŘEHLED 48 / 1956)
Citlivý mladík se bouří proti omezením a zákazům, kterými ho spoutává škola a despotický otec. Touží po svobodě a skutečné lásce. Nerozvážně podléhá starším spolužákům a hrozí mu vyloučení z gymnázia.
DALEKÁ CESTA, prvotina Alfréda Radoka (1914 - 1976), se nutkavou expresí svých obrazů z terezínského ghetta a iritujícím skloubením hraného a dokumentárního filmu stala pro komunistický režim natolik neúnosnou, že byla nejprve nakrátko odsunuta do venkovských kin a posléze zcela vyřazena z distribuce. Měl na tom mj. svůj podíl i Radokův kolega Otakar Vávra (*1911), jemuž se Radokův styl zdál prý příliš křečovitý. Jak se Vávra přiznal ve svých vzpomínkách Podivný život režiséra (1996), když se ho přední stranický ideolog, ministr informací Václav Kopecký (1897 - 1961), na film dotázal, svůj názor nesmlčel a "Kopecký zakázal další promítání Daleké cesty v kinech"...
Málokterý film je bezmocnější, nežli tato neumělá sci-fi splácanina, která nabízí od všeho trochu. Nepomohlo ani, že na scénáři spolupracoval Miloš Macourek, že režie se ujal uznávaný tvůrce animovaných filmů Dušan Vukotić. Film vypráví o hotelovém recepčním, jenž si spřádá velkolepé představy o životě ve vzdálené galaxii, aniž tuší, že skutečnost může být někdy děsivější nežli sebeodvážnější fantazie. Ocitne se tváří v tvář bizarní příšerce, dokládající, jak ani trikoví odborníci na Barrandově nedokázali vyvolat strach.
Bezstarostný výlet se může změnit v noční děs. To se přihodí dvěma kamarádkám, které jsou bezdůvodně zatčeny a brutálně vyslýchány. Jejich cesta na svobodu je velice obtížná. "Béčkový" thriller vznikl v produkci Čechoameričana Lloyda A. Simandla, jenž výrobu svých filmů přenesl do Čech.
Televízny film podľa románu Františka Hečka zachytáva sociálny zápas slovenskej dediny na začiatku 20. storočia. Na pomerne širokom časovom rozpätí sledujeme životné príbehy niekoľkých generácií rodiny Habdžovcov, ktorá žije v západoslovenskej vinohradníckej dedine.Najstarší syn Urban utiekol z domu, aby so svojou mladou ženou, ktorú si zobral proti vôli svojich rodičov, začal samostatne žiť a hospodáriť vo Vlčindole. Mladší brat Mikuláš uteká z domu. Urbana vo Vlčindole čakajú okrem niekoľkých chudobných spojencov aj otvorení nepriatelia. Hrozí mu dražba a jeho statočná práca vychádza nazmar. Vrcholom nešťastia je vojna...
Niektorí umierajú na fronte, ďalších prekvapí choroba, jediné čo pretrváva sú ľudská láska a nenávisť. Posledné roky prvej svetovej vojny doľahli aj na Habdžovcov a prinútili najmä mladého Marka Habdžu a jeho matku, aby zastali všetky práce doma i vo vinohrade. Urban sa dostal z frontu na dovolenku iba raz. Po jeho odchode prišli prvé údery: najprv umiera ochranca Urbanovej rodiny - Slivnický a s ním zaniká aj činnosť vinohradníckeho spolku...
Hospodářská krize na počátku 30. let připravila bezpočet lidí o práci, mezi nimi i hlavního hrdinu tohoto filmu. Společně se svou rodinou se vrací na rodnou vesnici, na chalupu, kde hospodaří jak otec, tak bratr. Jenže bída doléhá i pod doškové vesnické střechy, navíc umocněna nesoudností rolníků, které ovládá zničující strach o o majetek, závislost, která člověka zbavuje rozvahy a nutí dokonce ke zločinu. Z bratra se postupně vylupuje zlý, nenávistný člověk, schopný jakékoli špatnosti, jemuž je velice obtížné a psychicky náročné čelit. Vždyť se jedná o člověka nejbližšího. Dnes již téměř zapomenutý snímek, velice ilustrativní a proklamativní, natočený před více než čtyřmi desetiletími, plně odpovídá dobovým požadavkům na třídní angažovanost - neskrývá, že problémy zde načrtnuté vyřešilo teprve vítězství pracujícího lidu.
Na začátku 70. let se třídní boj v plné síle rozhořel i na filmovém plátně - hrdinou tohoto snímku zasazeného do meziválečného období je neochvějný komunistický novinář, jenž přijede na Ostravsko v době hospodářské krize, aby tam podnítil stávku. Ožebračování i beznaděj horníků totiž přesáhly všechny meze...
V pohanské době přijal kníže Bořivoj se ženou Ludmilou křest od věrozvěsta Metoděje. Jejich syn Vratislav se seznámil na lovu s temperamentní Drahomírou, kterou zanedlouho představil na hradě jako svou ženu. Po čase se jim narodil syn Václav. Po letech, když se Václav vrátil z Budče, kde byl vychováván, zamilovala se něho Skeřova dcera Radmila. Po náhlé Vratislavově smrti se Drahomíra ujala vlády a v touze po větší moci vyvolala válku s Radslavem, knížetem Zličanů. Začínající válku ukončil Václav tím, že vyzval Radslava na osobní souboj a v souboji vyhrál. Drahomíra se spikla se Skeřem proti Václavovi. Nejdříve odstranili zbožnou Ludmilu. Po její vraždě na Tetíně však Drahomíra musela opustit hrad. Skeř se proto v úkladech spojil s Václavovým bratrem Boleslavem. Po válce s Germány, která skončila nabídkou smíru, pozval Boleslav Václava na své sídlo k vysvěcení nové kaple. Tam za jitra bratra se svými kumpány zavraždil. Drahomíra prosila mrtvého Václava o odpuštění. Také Boleslav padl na kolena a uznal Václavovu velikost.
Paní hraběnka slaví šedesátku v okamžiku, kdy má opustit svůj zámek. Nová dělnická vláda totiž chce šlechtu bez milosti zlikvidovat. Ale protože si Elizabeth Anna Marie, hraběnka z Lansdorfu a ze Scheinbergu a později domácí dělnice Lansdorfová, uvědomuje, že "člověk musí dodržovat své zvyky a sliby, i když jsou směšné a zbytečné", chce uskutečnit pošetilý plán oslavit sedmdesátiny na rodinném sídle navzdory režimu i protivníkům ve městě...
Tragický príbeh o osudoch mladých priateľov, Slováka Viktora Lesu (Roman Luknár) a českého žida Ticháčka (Vladimír Hajdu), po vzniku vojnovej Slovenskej republiky a Protektorátu Čechy a Morava. Najprv utekajú pred gestapom preto, lebo zdržali nemeckú vojenskú poštovú zásielku, za čo ich obvinili zo sabotáže. Napokon ich k úteku cez hranice donúti aj to, že v sebaobrane zabili tajného policajta. Počas svojej cesty sa stretávajú s ľuďmi rôznych charakterov, od ktorých závisí ich ďalší život...
Snímka získala na 30. Medzinárodnom festivale televíznych filmov v Monte Carle (1990) Cenu Červeného kríža Monegasque osobitnú cenu monackého princa (Prix de la Croix Rouge Monegasque) za film bojujúci za mier, myšlienky humanizmu, tolerancie a znášanlivosti.
Film vznikol podľa námetu Vladimíra Körnera, na scenári okrem režiséra a spisovateľa spolupracoval aj Marián Puobiš. Pre kvalitu filmu je rozhodujúce, že tvorcovia využili emocionálnu silu a napätie dramatickej záchrany vlastného života bez toho, aby sa vzdali ucelenej filozofie ľudskej existencie. Hoci je v snímke veľa akcie a napínavých situácií, kde ide obom postavám o život, najpodstatnejším je shakespearovsky tragický, baladický obraz šialenej doby.
Mimoriadne vydarený film vďačí za mnohé aj obom ústredným hrdinom. U Viktora dominuje bezstarostnosť a ľahkomyseľnosť, ktoré so sebou takmer automaticky prinášajú utrpenie a bolesť pre iných. Ticháček sa zase vyznačuje úzkostlivou opatrnosťou, takmer úplná strata vlastnej hrdosti a ceny.
