Vztah mezi dospívající dcerou a matkou nebývá jednoduchým obdobím v životě ani jedné z nich. Pro Janu Burešovou a její Simonu znamená ale sáhnout si hodně hluboko do svědomí a pátrat po citlivých místech, v nichž je možno odhalit minulost a najít cestu do budoucnosti. Právě při oslavě svých pětačtyřicátých narozenin se zdrcená Jana dozvídá od policie, že její dcera tajně porodila. Druhý den navštíví dceru v porodnici, ale ta s ní odmítá mluvit, protože matce nemůže odpustit nezájem, jehož vinou dokonce ani nepoznala, že je dcera těhotná. Jana Brejchová a Tereza Brodská jsou hvězdami tohoto psychologického dramatu jako by si na plátně tak trochu řešily to, co důvěrně znají.
Vladimír Drha na sebe upozornil několika filmy, v nichž se zbýval vnitrorodinnými rozpory. Také v tomto filmu, byť dosti vyumělkovaně a přepjatě, zobrazuje odcizení panující mezi rodiči a jejich dospělými dětmi. Vypráví o mladičké zdravotní sestře, která tají své těhotenství, dokonce se pokusí tajně porodit. Obtíže sužují i její matku, jež navázala sporná vztah k mladšímu muži. Mezi oběma ženami jen pozvolna probíhají sbližovací pokusy, dřívější narušení důvěry je příliš hluboké. Je zajímavé, že hlavní role ztvárnily skutečné dcera a matka - Tereza Brodská a Jana Brejchová.
Životní příběh českého operního pěvce a sbormistra J. Navrátila, který se více než doma proslavil pod uměleckým jménem Ratili ve Finsku, Rusku a Gruzii, kde také založil první sbor, jehož repertoár byl zaměřen na lidové písně. Titul prošel kiny zcela bez povšimnutí. Operní árie zpívají: Medeja Amiranašvili, Alexandr Chaneriki. Účinkují: Lidový soubor dudukistů, soubor Rustavi.
Jeden z prvních filmů v 50. letech, které ukazovaly, že mládež má i jiné starosti než usilovně hledat způsob, jak se vyhnout mimopražským umístěnkám - nikdo se tehdy neptal, kde chtějí pracovat. Jedna se ukvapeně rozhodne pro sňatek, i když novomanželé nemají kde bydlet. Ženich svou ženu propašuje do bytu nic netušících rodičů. Na scénáři se podílel začínající Miloš Forman.
Začínají prázdniny a pražské děti odjíždějí na venkov. Frantík naopak přijede do Prahy ke svému dědečkovi Fialovi, který býval řidičem tramvaje. V dědově domě potká Frantík zlobivého Pepíka. Ten se vysmívá venkovskému návštěvníkovi. Pak ho však odvede do vozovny, kde je odstavená dědova tramvaj zvaná Terezka, teď už rozbitá a oprýskaná. Pepík Frantíkovi uteče a ten se ve vozovně sám bojí, zdá se mu, že tramvaje ožily. U dědy si Frantík vyprosí peníze na barvičky, aby mohl smutnou Terezku pomalovat, a zachránit ji tak před odvezením do šrotu. Barvičky nestačí, ale děti z okolí mu dají další barvy a brzy je Terezka pestře pomalovaná. Za odměnu pak vozí Frantíka a jeho kamarády ulicemi. Děti musejí starou tramvaj schovat před dospělými a Velký tramvajový revizor dědu obžaluje z její ztráty. Děti z celé Prahy začnou sbírat staré železo, aby mohla být Terezka ze sběru vykoupena. Akce se podaří, stará tramvaj je opravena a natřena modrou a zlatou barvou a nakonec vozí po Praze děti z mateřských škol.
Filmový přepis známého románu českého spisovatele laureáta státní ceny, T. Svatopluka „Bez šéfa" navazuje prostředím a některými postavami na jeho dřívější román „Botostroj". Odehrává se v bývalém Baťově obuvnickém koncernu. Ovšem, od časů „šéfa" se situace podstatně změnila. Vládu nad závodem vzal do rukou lid. Socialistické budování však není idyla, nýbrž těžký boj. Film nám ukazuje dva světy, které se v tomto boji srážejí. Svět starý, kapitalistický, je představován zejména bývalým ředitelem závodu Šorfou, správcem letiště Korvasem, bezpáteřným služebníkem kapitalistů Andrlem, jeho ženou Sylvií a jinými. Proti nim stojí svět mladý, svět čestných pracujících lidí, svět předsedy revolučního národního výboru Nikodýma, dobráckého a nebojácného mistra Pazdery, jeho syna Jendy a jeho dívky Stázky, bývalého partyzána Trlici a jiných. Mezi třecí plochy těchto dvou světů se dostává dělnický ředitel Lang. Není však dostatečně pevný a odolný. Stane se nevěrným vlastní ženě, nevěrným komunistické straně, která jej na jeho důležité místo postavila, nevěrným lidu. Langův pád je jeho osobní tragedií, která však nemůže zastavit cestu pokrokového světa k socialismu.
(FILMOVÝ PŘEHLED 30 / 1956)
Měsíc po skončení druhé světové války se místo dosavadního ředitele - přisluhovače nacistů - stává národním správcem Baťových závodů ve Zlíně bývalý dělník Josef Lang. Nezkušený muž přijímá s povděkem pomoc úředníka Andrleho a jmenuje ho svým sekretářem. Podlézavý Andrle se vloudí do řad komunistické strany a brzy začne Langa ovládat. Úmyslně vyvolává v závodě zmatek a nespokojenost. Lang přichází o své bývalé přátele a na radu sekretáře přeřadí schopného mistra Pazderu, jinak svého velkého kritika, na místo ředitele pobočného závodu. Lang se vzdaluje dělníkům, kvůli jeho poměru s krásnou Andrlovou manželkou Sylvií se rozpadá i jeho dosud dobré manželství. Správce letiště Korvas nesnáší nové piloty, kteří pocházejí z řad dělníků, a úmyslně zaviní nehodu, při níž zahyne mladý letec Opiján. Lang se nechá uplatit novým automobilem a podepíše pro podnik nevýhodnou zahraniční zakázku. Po revizi z ministerstva financí jsou Andrle, Korvas a další zatčeni. Manželka Evka opustí Langa. Novým ředitelem se stane Pazdera.
Mladou klavíristku Janu Landovou si vybere barytonista Valenta, aby ho doprovázela na dvou koncertech v Maďarsku. V Budapešti o oba pečuje pracovnice koncertní agentury Klári Kelemenová. Na večírku zazpívá Valenta několik písní a Jana samostatně zahraje Janáčkovu skladbu. Má velký úspěch, který se nelibě dotkne maďarského klavíristy Szalókyho. Ten při odchodu upadne na schodišti a způsobí si bolestivé zranění. Místo něho proto vystoupí na koncertu jako sólistka Jana. Druhý den mají oba umělci vystoupit v Egeru. Klári jede s Valentou a Janu odveze Klárin manžel. Klári uspořádá na rozloučenou ve svém bytě večírek. Při posledním přípitku pozve Janu, aby u nich ještě několik dní zůstala a Jana pozvání přijme. Klári však má své povinnosti a tak se Janě jeden večer věnuje Klárin manžel. Bezprostřední a půvabná Jana Kelemena okouzlí a ten ji ve výtahu políbí. Oba si však ihned uvědomí, že takhle nemohou pokračovat. Jana se druhý den vrátí do Prahy, kde na ní čeká manžel s dítětem a "všední" den se zajímavou prací.
Martin Frič (1902-1968) patřil k nejvýznačnějším českým režisérům, zvládal jak komedie (například Císařův pekař a Pekařův císař), tak dramata (Jánošík), významná je i jeho televizní tvorba. Začínal ještě v němé éře a poslední film dokončil nedlouho před smrtí. Na velkého tvůrce vzpomínají herci, kteří s ním spolupracovali - Jiří Sovák, Jaroslav Marvan, Ladislav Pešek, Miloš Kopecký, Jiřina Štěpničková, Oldřich Nový, Věra Ferbasová, Jan Werich. Jejich vzpomínání jsou prokládána ukázkami z Fričových nejúspěšnějších filmů.
Je jaro. V Praze kvetou stromy, válku připomínají jen památníky. V květnu 1945 vítali čeští obyvatelé sovětskou armádu. Rodiče malého Dušana pozvali do svého venkovského domku unaveného sovětského generála, aby si odpočinul. Dušan se s ním spřátelil a generál mu dal před odjezdem na památku svoji vojenskou kožešinovou čepici. Generálův automobil minul cestou ženisty, vedené poručíkem Rukavičkinem. Místo, kde zneškodnili minu, bylo nutné označit a Rukavičkin šel do blízké školy vypůjčit si křídu. V prázdné budově se seznámil s učitelkou Janou a mezi oběma mladými lidmi přeskočila jiskra sympatií. Poručík však musel pokračovat v cestě a proto Janě napsal na školní tabuli svoji adresu. Když se po rozloučení vrátila učitelka do třídy, adresu nenašla. Pečlivý ředitel školy tabuli umyl a Janě zbyla jen vzpomínka. Po silnici se vracel pěšky domů do Prahy pan Novák, bývalý vězeň koncentračního tábora. Rukavičkin zastavil nákladní auto, které pana Nováka do Prahy odvezlo. V domě na Malé Straně, kde pan Novák před válkou bydlel, se však skrýval německý ostřelovač. Jeden ze sovětských vojáků ho zneškodnil, ale svůj čin zaplatil životem. Zdrcený pan Novák bloudil Prahou a setkal se se starou paní, která toužila po tom, aby už jezdily tramvaje. Když se její přání konečně splnilo, přimluvila se stařenka za vojáka, který byl v civilu řidičem tramvaje v Kyjevě, a rád by alespoň na chvíli řídil tramvaj. Když pak společně vystoupili, stará paní se rozplakala při pomyšlení, kolik lidí ve válce zahynulo... Válka už je jen vzpomínkou, milenci se scházejí v parku a děti si hrají.
Podle pohádkové předlohy Hanse Christiana Andersena vznikl napínavý snímek s četnými dějovými zákruty. Oproti předloze režisér Dušan Tančík přidal několik motivů, třeba téměř folklórní cikánské muzicírování. Základní syžetové rozvrstvení ovšem zůstalo zachováno: takže se opět rozvíjejí konfliktní vztahy mezi chudým, ale důvtipným Mikolkou a chamtivým zbohatlíkem Mikolou. Pozoruhodné je, že klasické pohádkové rekvizity jsou omezeny, že naopak se do popředí dostává sociální rozměr, díky němuž příběh získává až baladický rozměr. Na hudební složce se podílela Iva Bittová.
Mladá dělnice Helena Pokorná i její ovdovělý otec jsou zaměstnáni ve stejné továrně. Otec tráví dovolenou doma v Praze a už se těší do práce. Helena má jet za odměnu na rekreaci k moři. V rozpáleném červencovém dni jede dívka v přeplněné tramvaji do práce. Na nábřeží ji dav vytlačí ven a Heleně se nepodaří nastoupit ani do několika dalších vozů. Dívku zláká řeka, zavolá proto do práce, že je nemocná. Parníkem se dostane do Modřan. Tam se setká s mladým mužem, který se po noční směně chce u řeky vyspat. Helenu vtáhne do podivných zábav parta notorických povalečů a slečen od vody. Jeden z chuligánů jí schová šaty. Heleně pomůže mladík, jenž ji po probuzení neustále sleduje. Otec, který vezl Heleně do práce svačinu, zjistí, že je dcera považována za nemocnou. Zaskočí za ni u stroje a těší se, jak si to s nezdárnou dcerou vyřídí. Dívka se mezitím prochází se svým novým známým po Praze a bojí se vrátit domů. Mladíkovi uteče, ale ten přijde do jejich bytu dříve než ona. Má radost, když se od otce Pokorného dozví, že je Helena řádná dívka. Helena se za svůj čin stydí a sama roztrhá poukaz na rekreaci.
