Když vydržíte mlčet, uslyšíte melodie lidí kolem sebe. Jarek Nohavica, Karel Plíhal a skupina Čechomor v novém filmu režiséra Petra Zelenky a jeho přátel... Děj filmu se odehrává v letech 1992 - 2000, střídají se v něm hrané scény, které jsou rekonstrukcemi skutečných událostí let minulých nebo součástí fiktivního děje, s unikátními záběry archivu Jarka Nohavici a ostatních postav filmu.
Rok ďábla je příběhem člověka, který se postupně vymanil z vlivu alkoholu, nahrávacích společností a médií, ale zoufale osaměl. Jak sám říká: Být Nohavicou v roce 2000, to je hodně o samotě.
Mystifikační dokument ze zákulisí českého hudebního průmyslu. Prostřednictvím výpovědí několika zúčastněných budete svědky zrození uměle vytvořené kapely, poznáte její recept na raketový vzestup, prožijete s ní nejúspěšnější roky a nakonec odhalíte i utajované neshody, které vedly k nečekaným personálním změnám.
Je to film sestávající ze šesti povídek, které většinou černě humornou, ironickou, mnohdy i trpce hořkou formou vyprávějí o jednom dávném prokletí, lidské nevěře, podivných úchylkách, nečekaném zázraku i pokryteckém odpuštění. Mají svou vlastní vypointovanou stavbu, specifickou atmosféru i způsob zpracování, a přesto jedna druhé předává motivy vzájemně spolu komunikující a pozorující tytéž věci z různých úhlů.
Skupina mladých divadelníků (začínajících profesionálů i amatérů), chce během prázdnin předvádět v jihočeských rekreačních střediscích experimentální inscenaci Máje Karla Hynka Máchy. Představy a plány studenta režie Pavla zcela ztroskotají. Písně Jany Černochové zpívá Alena Mihulová. [Zdroj: CSFilm]
Zdenek Zaoral začal tento snímek natáčet v poloamatérských podmínkách, ale posléze byl dokončen ve zlínském studiu a uvede do kin. Ve své době, v druhé polovině 80. let se jednalo o první zcela otevřenou a také nebývale syrovou výpověď o průběhu a následcích drogové závislosti. Příběh osmnáctileté dívky, která se pokouší uniknout návyku, vykazuje až dokumentární hodnoty - jak v inscenačním ztvárnění, tak v mluvě jednotlivých postav, v autenticitě narkomanského prostředí.
80. léta 19. století: Ppředák vznikajícího organizovaného
dělnického hnutí Ladislav Zápotocký - Budečský je vypovězen do
rodné obce, kde pracuje jako krejčí a pokračuje v sociálním
uvědomování příslušníků dělnické třídy. S plným profesionálním
nasazením realizovaný historický film. Tvůrce neminula státní
cena I. stupně.
Ani u bezvýznamných lidiček bychom neměli podceňovat uraženou ješitnost. Právě takovou odezvu vyvolala atraktivní, vyzývavá žena, která souhlasila, že si vezme obyčejného úředníčka z účtárny, jen proto, aby se zapomnělo na její vztah k ženatému šéfovi. Naštvaný novomanžel, když se tuhle lest dozví, začne v tichosti a s téměř nehnutým obličejem chystat důmyslnou pomstu, která navíc může přinést i hmotný prospěch...
Volná adaptace stejnojmenného románu Jarmily Glazarové, realizovaná režisérem Jiřím Weissem, zachycuje nerovné manželství dvou povahově protichůdných lidí, starší, citově prázdné ženy a jejího mladšího manžela, milovníka přírody, umění a krásy. Jako třetí, rozhodující činitel, vniká mezi tyto dva lidi mladičká schovanka Jana, která hluboce přilne k otčímovi. Také on k ní chová jiné city než jen otcovské. Prokletí maloměstského domu však nedovedou překonat.
Režisér Jiří Weiss dokázal nejen sugestivně vylíčit dusné a nelaskavé prostředí, ale především velmi pečlivě vybral herecké představitele tohoto zvláštního trojúhelníku. Křehká krása Jany Brejchové, strhující herecká kreace Jiřiny Šejbalové a rovněž skvělý výkon Miroslava Doležala zaujaly diváky i kritiky hned při premiéře v prosinci 1957. Film získal na MFF v Benátkách 1958 cenu FIPRESCI.
Dramatický příběh Krušnohorského pohraničí se odehrává na podzim roku 1938, kdy mezi českými a německými obyvateli začíná docházet k otevřeným konfliktům, které tvrdě postihují nejen životy národnostně rozdělených sousedů, ale krutě zasahují zejména do osudů smíšených rodin. Vyhrocená situace vede k boji, který však nemá vítězů.
S odstoupením pohraničí se po mnichovském diktátě leckteří čeští obyvatelé v malé krušnohorské vesnici nesmíří, bojují s provokujícím henleinovci, ale nakonec musí poslechnout vyšší rozkazy a vydat se do vnitrozemí. V režijním pojetí se patrná dokumentaristická průprava režiséra Jiřího Weisse, který tímto snímkem debutoval na poli celovečerního hraného filmu.
Pavel Kohout záhy překonal své rozjásané období a jal se zobrazovat věrohodnější lidská dramata, zejména ta zcela všední. Zde se jedná o lásku mladé dívky k ženatému muži - příběh se autor pokusil ozvláštnit tím, že jej vypráví pán v taláru jako událost, která se již odehrála, líčí její tragický průběh. Filmová adaptace se pokouší dosáhnout psychologické hloubky v přiblížení jednotlivých hrdinů a jejich pohnutek.
