Po biografickém Horoucím srdci z roku 1962 je Veronika již druhým filmem režiséra Otakara Vávry, jenž čerpá námětově ze života největší české spisovatelky 19. století Boženy Němcové. Proti předchozímu filmu, zachycujícímu poměrně široký obraz české vlastenecké společnosti v letech 1851-1856, je záběr Veroniky, natočené podle stejnojmenné novely Miloše V. Kratochvíla, podstatně užší a časově jej vymezuje období pouhých několika měsíců zimy 1854 a jara 1855. Jde tedy o epizodu ze života spisovatelky, literárni historií málo připomínanou, jejíž tragickou hrdinkou je mladá dívka Viktorie Paulová, vystupující ve filmu pod smyšleným jménem Veronika PavIitová. Tato vlastenka se stala nedobrovolnou konfidentkou rakouské policie a svou bezděčnou zradu Němcové a jejích přátel zaplatila životem. Na okraji v podstatě psychologického příběhu jejího utrpení zachytili autoři životní situaci Boženy Němcově v období, kdy začala psát Babičku, zejména pak její nenaplněnou lásku k mediku Hanuši Jurenkovi.
Císařský rada Ullik se rozhodne modernizovat své staré mlýny instalací nové turbiny. Jeho podivínský švagr Artuš se tomu snaží zabránit, neboť stavební práce narušují statiku věže, ve které bydlí. UIIikova starší dcera Tynda je talentovaná zpěvačka. Obletovaná dívka tajně přijímá dvoření mužného Václava, syna nočního hlídače. Její mladší sestra, lékařka Marie, si přes otcův zákaz získá srdce a ruku astronoma Zouplny a odchází z domova. Bohatý Čechoameričan Mour slibuje Ullíkovi finanční účast na jeho podniku, ale zájem má především o Tyndu... Film, který se stal trhákem (i díky nákladným dekoracím), získal řadu ocenění.
Román Karla Čapka "Krakatit" zfilmoval Otakar Vávra již záhy po druhé světové válce a tehdy jej pojal jako horečnatě expresivní varování před jadernou zkázou. V roce 1980 se k tomuto dílu vrátil znovu, tentokrát však zdůraznil násilnou aktualizaci výchozího textu ve smyslu zákeřných imperialistických piklů. Hlavní hrdina se ocitá ve smrtelném ohrožení, když chce zabránit zneužití svého epochálního vynálezu...Rádoby akční výjevy občas vyznívají jako nezamýšlená parodie, ani toporný Radek Brzobohatý v hlavní roli nepřesvědčí o životnosti svého hrdiny. Film je dvoudílný, ale uváděn byl vcelku. Po těžkém zranění kameramana Miroslava Ondříčka, který se při natáčení popálil, dokončil film kameraman Josef Illík.
V obchodním domě pracuje mnoho mladých žen, jejichž osudy a sny jsou rozdílné. Lehkomyslná Helena doufá, že si ji vezme Viktor, který ji tajně vydržuje. Ten se však ožení s jinou. Rozvážná Anna, poznamenaná tragédií prvního manželství, najde smysl života ve sňatku s ovdovělým Klementem. Milena obtížně šetří se snoubencem, aby se mohli vzít. Martin je sveden vidinou rychlého zisku a obviněn z defraudace. Milena ho však neopustí a dodá mu odvahu začít znovu. Ztřeštěná Fanynka touží po filmové slávě, ale smíří se i místem švadleny ve filmových ateliérech. Učednice Božena má zatím vše před sebou - budoucí zklamání i radosti. Dívky se loučí a na jejich místa přicházejí nové prodavačky...
Když František Hrubín napsal lyrickou hru Srpnová neděle, jako jeden z prvních v ní postihl se smyslem pro určitou hodnověrnost širokou škálu lidských povah, jak se vykrystalizovaly v prvním desetiletí komunismu - a její inscenace v Národním divadle dosáhla velkého uznání. Jenže z filmového přepisu se vytratil jak jemný komediální nadhled, tak téměř bezprostřednost postřehů - naopak převzetí divadelní stylizace v přiblížení banálních konfliktů, v utváření postav, jejich rozmluvách i uvažování dnes vyznívá jako krajně rušivé. Nepomohlo ani zasazení příběhu do reálného prostředí jihočeských rybníků.
Válečný velkofilm se odehrává v letech 1942 - 1943 a líčí historii vzniku vojenské jednotky v Sovětském svazu a účast českých a slovenských vojáků v bojích na východní frontě. Titul byl koncipován jako součást historické trilogie, jejíž další části tvořily "Dny zrady" a "Osvobození Prahy". Nákladný film byl natáčen na autentických místech Ukrajiny a přechodný nedostatek sněhu byl nahrazován umělými prostředky. V květnu 1975 se konaly četné slavnostní premiéry. Po odchodu Martina Štěpánka do zahraničí se už Sokolovo neuvádělo. Nezdálo se vhodné, aby národního hrdinu hrál emigrant. Film je dvoudílný, ale uváděn byl vcelku.
Byly to pouhé čtyři takty z Herkulových lázní na křídlovku, které přiměly hosta odcházejícího pozdě večer z venkovské hospody, aby si pozorněji prohlédl hráče. Tak se po třiceti letech setkají dva muži, jež před lety spojovala láska k dívce od kolotočů. Někdejší student Vojta, nyní zestárlý ředitel místní školy, žádá Viktora, který se do vesnice vrátil opět s pouťovými atrakcemi, o setkání s Terinou. Viktor ho zaveze k hřbitovu a Vojta se dovídá, že dívka zemřela. Melodie Herkulových lázní, kterou hraje na křídlovku Viktor, vrací hrdiny do minulosti. Jejich příběh se udál jedno prázdninové venkovské léto, plné vůní trav a květin a letních zvuků české vesnice. Student Vojta, který pečoval o velmi starého dědečka, hovořícího už jen s mrtvými, a který čelil svodům divoké Tonky, se setkal na pouti u kolotoče s Terinou. Mezi mladými lidmi vznikla dětsky naivní, ale osudová láska. Do příprav jejich útěku od rodin zasáhla smrt Vojtova dědečka. Student minul schůzku s dívkou, aby v rozhodné chvíli posloužil mrtvému. Terina, šokovaná myšlenkou na Vojtovu "zradu", neměla sílu bránit se Viktorovi, majiteli střelnice, který ji zatáhl jako budoucí ženu do své maringotky. Ráno zastihl Vojta vozy světských již na cestě z vesnice. Bolem oněmělá Terina seděla vedle Viktora, který se po studentovi ohnal bičem. Po létech se Vojta dozvídá od Viktora, že dívka po dvou měsících zemřela na záškrt, a také, že si přála umřít...
Film vznikl převodem stejnojmenné básně a získal kromě řady domácích ocenění i Zvláštní cenu poroty a Stříbrnou medaili na MFF v Moskvě 1967 a Stříbrnou sirénu na Přehlídce čs. filmů v Sorrentu 1969.
Výpravný, dvojdílný přepis zachycuje strastiplné osudy českého velikána Jana Amose Komenského, po bělohorské katastrofě donuceného opustit vlast. Líčí jeho setkání s různými evropskými osobnostmi 17. století - se švédskou královnou, s umělci i vědci. Zdůrazňuje hrdinovu ušlechtilost, ale také vnitřní odolnost, která mu dovoluje překonat řadu soukromých i pracovních tragédií. Součástí příběhu se stává zhmotněné podobenství Labyrint světa a ráj srdce. Pojetí Komenského je však sošně neživotné a zejména je z něho "vyzmizíkována" náboženská rovina. Zjednodušující životopis se proto neubránil školometské suchopárnosti.
Příběh lásky a cti se odehrává v období kolem poloviny devatenáctého století v době mnoha revolucí, ekonomické, politické, společenské... Zachycuje pokrytecké ovzduší oněch časů, zvláště takzvanou "lepší společnost", ovšem od společenského akcentu se více přesouvá k soukromým trablům dvou mimořádných, osaměle se však cítících umělců - Jana Nerudy a Karoliny Světlé. Jejich milostné vzplanutí dokládají zachované dopisy, které si vyměňovali. Na jejich základě scenárista Jiří Šotola domyslel plně uvěřitelný příběh, jemuž však režisér Otakar Vávra vtiskl staromilský výraz, marně nadlehčovaný nostalgicky zamženou kamerou Miroslava Ondříčka.
Smolná 30. léta postihla i studenta Standu Půlpána. Z existenčních důvodů musel zanechat studií a nastoupil do dolů. S postaršími horníky, drsnými chlapy do sebe uzavřenými, se však sbližuje jen pomalu a těžce. Teprve statečný postoj při záchraně lidí zavalených při důlní havárii mu zjedná solidaritu celého hornického kolektivu. I předloha Karla Čapka se kdysi hodila k podpoření vyhroceně třídního výkladu společenských vztahů.
