Píší se čtyřicátá léta, doba okupace a protektorátu. Eliška je mladá dívka, toho času z důvodu uzavření vysokých škol nedostudovaná lékařka. Pracuje jako zdravotní sestra v městské nemocnici, má milostný poměr se sympatickým a úspěšným chirurgem Richardem. Eliška i Richard, stejně jako jejich společný přítel, doktor Chládek, jsou zapojeni do domácího odboje. Jedné noci přivezou na chirurgickou kliniku těžce poraněného muže, venkovana ze vzdálených pohraničních hor. Muž potřebuje nutně transfúzi. Má stejnou krevní skupinu jako Eliška. Ta mu svým dárcovstvím zachrání život. Tak se krví naváže pouto, které v našem příběhu vyústí ve zvláštní, neobyčejně silný milostný vztah mezi moderní, městskou, vzdělanou Eliškou a barbarským, přírodním mužem s dětskou duší - Jozou.Odbojová skupina, v níž jsou lékaři zapojeni, je dekonspirována a pronásledována gestapem. Všem hrozí smrt. Zatímco vedoucí skupiny, primář Richard, milenec Elišky, přes noc zmizí do ilegality, pro Elišku její spolubojovníci za jejími zády narychlo vymyslí jiný, zdánlivě bezpečný úkryt. Dohodnou se s pacientem Jozou, aby Elišku ukryl ve své dřevěnici daleko v horách. S falešnými dokumenty, s novou identitou, je Eliška, nyní Hana, donucena ze dne na den opustit městský život a stát se ženou horala. Žít uprostřed divoké přírody, v horské vesnici, kde se zastavil čas před sto padesáti lety. Tato vesnice sluje tajemným názvem Želary.
K prvním citovým i sexuálním zážitkům lze přijít různě, docela spolehlivé bývaly zejména pionýrské tábory, hojně pořádané za minulého režimu. Zjišťuje i poněkud vykulený praktikant, jenž se jedné takové akce účastní. Vznikla nahořklá komedie, zajisté přesná v jednotlivých detailech a postihující obvyklé táborové stereotypy, avšak v celkovém vyznění tvůrci - scénář napsali Jan Hřebejk a Petr Jarchovský - zápolí s určitým výrazovým zmatněním. Snímek režiséra (a později hlavně producenta) Ondřeje Trojana provázel až nespravedlivě přehlíživý postoj publika.
Na začátku stála myšlenka uspořádat estrádu českých zpěváků na Kanárských ostrovech. Nakonec z toho byl celovečerní film, který vznikl v rekordně krátkém čase, nadupaný těmi nejzářivějšími hvězdami a také jeden z prvních českých snímků doslova zahlcených reklamou a product placementem. „Film vznikal jinak, než je obvykle zvykem," řekl Trajkov v roce 1993. „Díky časovému tlaku jsme museli obsazovat hlavní role už při psaní. Když jsem přišel za Karlem Rodenem a Ivanou Chýlkovou, měl jsem jednu stránku, na které byl popsaný děj, a druhou, na které byla stručná charakteristika postav. Naštěstí na ně zapůsobilo naše nadšení a přistoupili na hru. Přijali role a ani nevěděli, co vlastně budou dělat."
Osou filmu bylo spletité vyprávění o početné mafiánské rodině Dona Padreho, která zorganizuje loupež receptu na výrobu becherovky a snaží se ho dostat na Kanárské ostrovy, což se ovšem stále více komplikuje, mj. i kvůli aktivitám slovenské mafie a zdvojeným agentům nasazeným do týlu nepřítele.
Kanárská spojka se evidentně nechala inspirovat snímky tria ZAZ (Zucker - Abrahams - Zucker), které počátkem 90. let slavilo obrovské úspěchy s parodiemi typu Bláznivých střel (Naked Gun 2 ?: The Smell of Fear, r. David Zucker, 1991) či Žhavých výstřelů (Hot Shots!, r. Jim Abrahams, 1991). I tvůrci Kanárské spojky si bezuzdně utahují doslova ze všeho a ze všech, dokonce i ze sebe, ovšem v silné časové tísni se jim nepodařilo uhlídat dramaturgickou čistotu příběhu i jeho délku. Ze všeho nejvíc tak Kanárská spojka připomíná gangsterskou parodii Buldoci a třešně (1981) režiséra Juraje Herze. Ta se rovněž pyšnila hvězdným obsazením a exotickými lokacemi, ale také ona jako by se nechala opít sama sebou a neuhlídala roztříštěnost parodovaných cílů i nestejnou vlnovou délku užívaného humoru.
Původem makedonský režisér po kritikou rázně odmítnutém debutu dramaticky otočil kormidlem tvorby, zcela se vzdal komerčního žánrového filmu a začal natáčet umělecké, často experimentálně laděné snímky.
Jeden z normalizačních filmů, který novodobé dějiny vykládá přesně v intencích komunistické propagandy. Ilustrativní, neživotná historka se váže k pražskému povstání v roce 1945, kdy i venkovští železničáři vezli střelivo na pomoc bojujícímu městu... Ani střet s nacisty je nezastaví, avšak vnucující se dobrodružná linie vyšumí do prázdna.
Veselohra z vojenského prostředí. Hodinář Martin, nesmělý a na sebe příliš soustředěný chlapec, nastupuje vojenskou presenční službu. Těsně před odchodem z domova seznámí se s mladou učitelkou z materské školky Evou. Martin se dostává na vojně do stálých rozporů s nadřízenými, počíná si neobratně a zbaběle, toto jeho počínání je i příčinou roztržky s Evou. Strach ze seskoku, který musí podstoupit jako všichni příslušníci výsadkářské jednotky, je příčinou Martinova nekamarádského chování k ostatním. Podivným způsobem se snaží do Martinovy vojenské kariéry zasáhnout i jeho otec, ale situaci jenom zhorší. Ale za to se z Martina za pomoci celého vojenského kolektivu stává celý muž, s kterým je i Eva spokojená.
(FILMOVÝ PŘEHLED 19 / 1957)
Váhavým střelcem se tu stává bázlivý mladík, z něhož teprve vojna udělá opravdového chlapa. V komediální agitce, která má zlidštit vojenské prostředí, jsou velmi zřetelné výchovné tendence, které nezměkčil ani Jan Tříska v hlavní roli - své první.
Dobový kriminální příběh slučuje vyšetřování vraždy s politickým pozadím. Vyšetřovaný zločin se totiž odehrál v roce 1933, nedlouho po převzetí moci Hitlerem, kdy byl v Mariánských lázních zastřelen jeden z emigrantů. Vrah tehdy uprchnul zpět do Německa dříve, než mohl být dopaden. Teprve po skončení druhé světové války, tváří v tvář nacistickým pohrobkům, otevírá policie dávný případ... Angažovaně se tvářící dílko až příliš rušivě dokazuje, kdo vždy bude narušovat mírové snažení a komu nelze nikdy důvěřovat.
Duševně nemocný muž Miroslav Macháček utíká za svobodou od lidí, kteří se o něj starají. Náhodně se dostane do hotelu, v jehož blízkosti se našla zavražděná desetiletá dívka. Je skutečně pachatelem hrůzného činu?
Výpravný válečný film mapuje osudy tankové posádky na nejtěžším úseku bojové cesty První československé samostatné brigády. Sledujeme i osud jejího velitele - četaře Juraje Klimku. V době krvavých bojů o Dukelský průsmyk se mu nevyhne láska a ukáže se, že za maskou suveréna je ve skutečnosti plachý a citlivý člověk. Ve válečných scénách účinkovali tři tisíce příslušníků Československé lidové armády.
Zapomenutá detektivka se Svatoplukem Benešem v hlavní roli se soustředí na ty neduhy minulého režimu, které bylo povolené glosovat - hlavně rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví a nedovolené podnikání. Kriminalisté zde přijdou na stopu nezákonných machinací v pohostinství, zahraničním hostům jsou dokonce nabízeny sexuální služby... Mládeži přístupný příběh se však odvíjí líně, nenápaditě, důraz klade na přemíru tupě přednášených dialogů, které nahrazují akci i napětí.
V německém zajateckém táboře se za druhé světové války odehrává příběh západních generálů, ubytovaných v relativním pohodlí, zatímco obyčejní vojáci živoří v mrazu a nepohodě. Vysocí důstojníci dbají jen své pochybné cti, na osudech podřízených jim nezáleží - však také i hladovku, kterou vyhlásí na protest proti chystané popravě nevinných zajatců, drží čistě formálně a jen s vidinou budoucích zásluh. A imperiální povýšenost je jednou sblíží i s jejich nynějšími vězniteli - takové je poselství této agitační válečné historky, která měla ukazovat prohnilost anglo-americké generality...
