Filmy online ke shlédnutí zdarma

Jak už samotný název snímku napovídá, vše se tu opakuje stále dokola. Český překlad anglického et cetera = a tak dále. Tento 8minutový kraťas je rozdělen na tři díly: díl I. KŘÍDLA, díl II. BIČ, díl III. DŮM.

Donjuanovské téma převyprávěné mistrem animovaného filmu Janem Švankmajerem. V nepříliš veselém roce 1970 byl dokončen "Don Šajn". Jedno z nejpozoruhodnějších, a v dobrém slova smyslu i nejdiváčtějších, děl režiséra animovaných filmů a výtvarníka Jana Švankmajera. Vystudovaný loutkář se nechal inspirovat donjuanovskými texty klasického českého loutkového divadla 19. století a ve výtvarné a realizační rovině jim dal nově inspirující, fantaskně parodující význam. Úspěchu díla napomohli i další Švankmajerovi spolupracovníci. Kameraman Svatopluk Malý, se kterým Jan Švankmajer natočil řadu svých filmů, Zdeněk Liška, autor excelentní hudby, a herci, kteří oživili obří loutky. Samostatnou kapitolou je nezapomenutelný výkon Františka Filipovského, jenž s originální intonací namluvil všechny role.

Malá holčička, nastrojená jako Červená Karkulka, schází po schodech dolů do temného sklepa pro košík brambor. Při vstupu do sklepa se v děvčátku začíná probouzet skrytý strach ze tmy, který jí dovoluje vidět věci zcela nevídané a nemožné.

Neznámý muž je z neznámých důvodů uvězněn v hrozivě vypadajícím bytě, kde nic nefunguje tak, jak by mělo.

Experimentálně zaměřená hříčka zbavená jakékoli psychologizace se upíná k naivistickému pohledu - v této poloze Jiří Suchý vypráví o putování osmnáctileté dívky, která opustí práci v drůbežářském provozu a vydá se hledat manžela. Věštba, jíž věří, totiž stanovila, že se musí vdát přesně 23. října. Na filmu je patrné, že režisér má zkušenosti s divadelním tvarem, ale nikoli s filmovým vyjadřováním. Proto je výsledek značně těžkopádný, a to navzdory zdůrazňované poetičnosti. Režisérově stylizaci se snaží přizpůsobit i herci se začínající Martou Vančurovou v čele.

Oním príma bráchou je Martin Pavelka přezdívaný Prcek, který se s pomocí své spolužačky Pavlínky rozhodne usmířit svého poněkud tvrdohlavého staršího bratra Honzu se sympatickou Zuzanou Vránovou. Rozešli se poté, co oslava Honzova vítězného závodu na ploché dráze nedopadla podle jeho představ. Když se jim to po dlouhém snažení konečně povede, Honza rukuje na vojnu. Ani teď však nemá Martin klid, zjistí totiž, že Honzovo a Zuzanino usmíření nezůstalo bez následků. Nejprve se energický brácha rozjede za Honzou do kasáren, a pak to ještě musí zařídit s rodiči a Vránovými. Ani poté, co všechno dobře dopadne a nastane svatební den, však není problémům konec, a tak má Martin opět plné ruce práce...

V éře normalizace nalezneme jen málo takových filmů, které by odhalovaly rejdy protisocialistických sil v roce 1968 ještě zavileji nežli tento politický pamflet Karla Steklého. Režisér svůj příběh zasadil do atraktivního taxikářského prostředí, kde se také poctiví a čestní komunisté s uvážlivým ředitelem podniku v čele stávají obětí zakuklených padouchů... Ideologická klišé, těžkopádná inscenace a naprosto toporné vypravěčské uchopení museli být zřejmé už v době vzniku, nyní se film již blíží k nezamýšlené sebeparodii.

Vladimír Šmeral v jedné ze svých posledních rolí sehrál starého pána, jenž se celý život věnoval restaurování starožitností. Jako znalec umění se plánovitě obklopoval starými obrazy, které rozmyslně shromažďoval. Jenže jeho vášeň pro malířství jeho maloměšťácká rodina příliš nechápe, ve sbírce obrazů vidí jen neužitečně investované peníze. A už se těší, jak nabyté dědictví výnosně rozprodají... Režisér Karel Steklý vytvořil notně těžkopádnou, pramálo vtipnou satiru na konzumní způsob života, kterému jsou cizí jakékoli vznešenější, vyšší hodnoty.

Režisér Karel Steklý se v 70. letech zařadil mezi ty umělce, kteří urputně, byť málo přesvědčivě hájili normalizační režim. V tomto na vesnici zasazeném snímku, který se odehrává ve dvou časových rovinách, ukazuje, jak čestní komunisté, jejichž přesvědčení bylo upřímné, to vždy měli těžké. V éře stalinismu je ohrožovaly přehmaty, v krizovém období o patnáct let později se stali terčem pravicových sil. A režisér zdůrazňuje, že není náhodné, že právě ti největší dogmatici z 50. let se později stali stejně zákeřnými obroditeli. Do dneška zůstal z celého propagandistického eposu, realizačně velice toporného, jen hluše proklamativní výkřik. Na začátku a na konci filmu zazní báseň Miroslava Floriana "Kdybych byl jen trávou".

Historická veselohra Svatby pana Voka nás zavede do oblíbené rudolfínské doby. Jejím hrdinou je známá postava české historie, jeden z nejvýznamnějších představitelů naší šlechty z přelomu 16. a 17.století, jímž v r. 1611 vymřel mocný a slavný rod Rožmberků. Režisér Karel Steklý si z bouřlivého života Petra Voka vybral krátké období z r. 1580, kdy se Vok oženil s mladičkou Kateřinou z Ludanic. Pan Petr Vok - ve skvělém podání Miloše Kopeckého - ožívá jako postava víceméně komická. Stárnoucí velmož se totiž musí před vlastní svatbou s krásnou Kateřinou postarat o svůj dvanáctičlenný fraucimor. Vlastně se ho zbavit. A jak to pan Vok zařídil, napovídá už sám název filmu...