Závodní inženýr Štěrba havaruje na motorce. Lékaři bojují na operačním sále o jeho život, spolupracovníci z Dolu Žofie očekávají s napětím zprávu. Děj se vrací zpět. Před třemi dny přišel za Štěrbou mladý inženýr Vochoč s návrhem na využití zdrojů ze stařin, ale Štěrba to odmítl jako nesmysl. Cítí se sám, žena ho podvádí, oddanou platonickou lásku písařky Vilmy nevidí a dává proto přednost alkoholu. Chová se arogantně a nedokáže své názory vhodně obhájit. Vochoč se přes zákaz rozhodne s několika horníky plán realizovat a fárá do dolu s nimi. Štěrbu navštíví jeho bývalý učitel Hron. Po dlouhé době může osamělý Štěrba s někým upřímně hovořit. Byl kdysi podobně nadšený jako Vochoč a i jeho plán byl podobný. Ve stařinách však došlo k neštěstí, při němž zahynul člověk. Štěrba byl podmíněně odsouzen, vyloučen ze strany a přeložen. Přesto podával nové návrhy. Nikdo mu už však nevěřil, začal pít a odcizil se manželce. Nechce proto, aby si Vochoč také zničil život. Na dole dojde k závalu. Štěrba neohrožené řídí záchranné práce. Chce zastavit horlivého havíře Palivce, aby neštěstí nehlásil, a s motorkou havaruje. Teď už není sám a všichni s ulehčením přijmou Vilminu zprávu, že jejich závodní inženýr bude žít.
Na vesnici se odehrává příběh prostomyslného, nepříliš zodpovědného mladíka, který se přesto dokáže postarat o mladší sourozence, když otec opustil rodinu. Ještěže se mohl opřít o zásady příkladné socialistické morálky. Není divu, že snaha postihnout něco z mentality soudobé vesnice a poměrů na ni se rozbíjí v jednoduchých, plakátovitých poučkách.
Český barevný film, natočený laureátem státní ceny Václavem Krškou podle divadelní hry národního umělce Fráni Šrámka. Dramatická lyrická báseň Měsíc nad řekou" byla napsána v roce 1922 a ze všech dramatických prací Šrámkových nejlépe a nejplněji postihuje věrný konflikt mládí a stáří. V jednoduchém příběhu z malého městečka líčí tichou resignaci Jana Hlubiny, kdysi nejlepšího studenta místního gymnasia, který však podlehl tlaku vnějších okolností, zklamal naděje v sebe kladené a uvízl v městečku jako papírník. Na tyto zklamané naděje navazuje citový osud jeho dcery Slávky, vzdorující měšťácké představě o nutnosti sňatku, třebas bez lásky, jako jediného řešení života ženy; její setkání s jinošským Vilíkem Roškotem pod vlivem křehkého kousla měsíčního večera a hučící řeky vyvolává prudký konflikt rozumu a citu a vede k náhlému chlapcovu dozrání.(FILMOVÝ PŘEHLED 33 / 1953)
Jeden z mála dokladů, že i tuhých 50. letech vznikaly jiné, apolitické filmy, byť z dnešního hlediska možná zcela vyšeptalé, s teatrálním přednesem. Fráňa Šrámek poskytl námět k nostalgickému ohlédnutí dávných spolužáků na jednom abiturientském sjezdu, kteří zjišťují, jak jim život neplodně proklouzl mezi prsty. A ani nemají šanci vymanit se z maloměstského sevření.
Manželství se slabošským, psychicky labilním mužem je pro titulní hrdinku skutečným utrpením, takže hledá náhradu u jeho bratra, úspěšného dirigenta. Namísto očekávaných psychologických studií složitých niterných hnutí se však dočkáme jedině laciné a povrchní dojemnosti. Můžeme si povšimnout, že někteří herci jsou obsazeni zcela odlišně, než jak bychom očekávali. Karel Höger tu předvádí opravdového ničemníka, zatímco Marie Rosůlková, spojená s postavami potrhlých stařenek, se tu představuje jako elegantní svůdná žena.
Vyšší princip Jiřího Krejčíka stál spolu s Weissovým filmem Romeo, Julie a tma (1959) v naší kinematografii u zrodu toho, co se v literatuře charakterizuje jako druhá vlna válečné prózy. Po letech schematizmu a zplošťujícího heroického patosu se na konci 50. let dostala pozvolna ke slovu díla, jež téma války zkomornila a v nichž hrdinství těch, kteří se postavili na odpor zlu a nacistické krutosti, už nebylo na první pohled tolik zjevné. Krejčík přitom sáhl po jedné z těsně poválečných povídek Jana Drdy, jejíž kratičký text spolu s autorem výrazně dotvořil. Ve filmové verzi stejnojmenné povídky tak není veškerá pozornost upřena pouze na neokázale statečné gesto staromládeneckého latináře, ale významnými se stávají i postoje studentů, pedagogů gymnázia a také celého maloměsta, všech těch, kteří jsou v čase heydrichiády vystaveni nemilosrdnému teroru. Vedle tlumeného holdu lidské odvaze zde Krejčík poprvé od konce války ukázal, co zmůže všudypřítomný strach, a také zrušil falešnou iluzi o jednotě národa semknutého v boji s nepřítelem. Svůj film přitom postavil nejen na emotivně působivých hereckých výkonech, ale rovněž na výsostném režijním umění. Jeho střízlivě vedené líčení se každou chvíli nepozorovaně překlání do polohy jitřivé citovosti, vyvolávající již v několika diváckých generacích spontánní pohnutí.
Karel Doležal, vyšší úředník brněnské pojišťovny, způsobil svým automobilem smrtelný úraz malému školákovi. Z místa neštěstí ujel, protože se obával prozrazení manželské nevěry. Je vydírán a musí krýt pojišťovací podvod. Jeho mladý syn mu dá jednoznačně najevo své opovržení. Doležal si dodatečně uvědomí svou odpovědnost a jde svůj čin sám oznámit na policii.
Delikventní mládež se bezcílně toulá a páchá nepravosti. Jen málokomu se však podaří vymanit se z vlivu takové party. Mezi takové šťastlivce se zařadí i dívka vyrostlá v dětském domově - již napravená a polepšená vzpomíná na svou temnou minulost.
Krimi příběh z prostředí tehdejších zahraničních západních diplomatů v Praze.
Členové pražského diplomatického sboru a jejich rodinné zázemí tvoří komparsní pozadí pro podivnou historku o odhalení válečného zločince... Podezřele odbytý film proslulého perfekcionisty. Jarmilu Košťovou po léta obdivovali TV diváci jako nejelegantnější hlasatelku bratislavského vysílání. Kvůli obavám ze zákazu natáčení byl děj oproti předloze oproštěn o všechny židovské motivy - původ postav i organizaci hledající nacistické zločince.
Přestože je tento snímek řazen mezi dětské, přesahuje je závažným problémem, který určuje veškeré dění: jedenáctiletý chlapec totiž jako jediný přežije tragickou autonehodu, při níž oba rodiče zahynuli. Zbavit se dlouhodobého šoku mu pomůže až setkání s kočovným studentským divadélkem... Kolísání mezi psychologickým dramatem a zjednodušujícím dětským filmem sotva pomáhá k lepšímu výsledku.Do rolí rodičů byli původně obsazeni Karla Chadimová a Jan Tříska, kteří ale v roce výroby filmu odešli do zahraničí. Do role Bédy byl původně obsazen Jan Werich, ale nemoc mu práci znemožnila. Scénář diktoval režisér Ota Koval dramaturgyni Marcele Pittermannové v době své (mnoho měsíců trvající) rehabilitace po těžké autonehodě a ochrnutí...
Hlavní postavou neobvyklého pohádkového příběhu je osmiletá Vendulka, na kterou rodiče nemají příliš času a tak si i dárek k narozeninám musí najít podle instrukcí z magnetofonu. Je to kniha Josefa Lady věnovaná dětem, plná jeho kouzelných obrázků a říkadel. Nejkouzelnější je ovšem velká kaňka, kterou Vendulka objeví na začátku knihy. Když se jí totiž dotkne, ocitne se v ateliéru Josefa Lady, který ji pohostí, ukáže jí své obrázky a hezky si s ní povídá. Není divu, že tam Vendulka zase brzy vrátí, a přestože tentokrát pana Ladu nezastihne, čeká nové překvapení. Za dveřmi ateliéru objeví podzimní krajinu malovanou panem Ladou a když pohladí kravičku ta obživne stejně jako holčička Marjánka. Vendulka si své tajemství nenechá pro sebe a pozve k panu Ladovi také svého staršího bratra Ondru. Protože se však na výlet do pohádky vydaly během cesty v metru, ocitnou se v zamčeném oddělení ztrát a nálezů, kam knihu odevzdal poctivý nálezce. Podaří se jim dovolat domů a nechat se rodiči vysvobodit, nikdo však nevěří jejich značně fantastické vyprávění. Výlety do pohádkového světa pana Lady pokračují až do chvíle, kdy se knihy zmocní parta kluků ze sídliště a utopí ji v čerstvém betonu. A protože Ondra si byl zrovna v Ladově pohádkové krajině zalyžovat, musí zoufalá Vendulka rychle vymyslet jak ho dostat zpátky. Český pohádkově laděný snímek vznikl v roce 1981, kdy ho podle námětu Jiřího Melíška natočil režisér Ota Koval, který se společně s Milanem Pavlíkem podílel také na scénáři.
