Slavný filmařský pokus Vladislava Vančury, jenž využil námětu Ivana Olbrachta, se odehrává na někdejší Podkarpatské Rusi a zachycuje nejen bídu a zaostalost, ale také kypící vášně, vedoucí k nenapravitelným činům. Režisér se pokusil začlenit dobové novátorské postupy, zvláště příběh zbavit zbytečné sentimentality, opíral se naprosto neznámé tváře, které navíc mluvily téměř nesrozumitelným dialektem. Pokusil se rozkrýt složité předivo citového rozpoložení, kterým hlavní hrdinka prochází, dokonce se odvážil akcentovat na počátku 30. let odvážné erotické prvky. Ambiciózní dílo, natočené mimo velké výrobny, však narazilo na nezájem publika, možná zaviněný i sníženou jazykovou srozumitelností.
V 80. letech vznikla řada filmů o dospívající mládeži. Nejdříve pojednávaly o zmatečném hledání životní orientace, o obtížném vstupu do dospělého života - a pozvolna se zájem přesouval k mládeži delikventní. Tento snímek mapuje poměry na odlidštěném sídlišti, kde se mládež z nudy shlukuje do part, které se bezcílně toulají, ponižují kolemjdoucí, napadají bezbranné. Zjišťuje, že na bezprizorné děti mají rodiče příliš málo času, že jejich činy bagatelizují tak dlouho, dokud nedojde k tragédii. Avšak zbytečné siláctví slov i gest, melodramatický důraz na první lásku a pozdní prohlédnutí v jádru slušného chlapce, jenž podlehl lákání atraktivních vzorů, umenšuje varovnost tohoto jinak cenného snímku.
První hraný film dokumentaristy V. Táborského si vydobyl i mezinárodní uznání.
Původní profesí byl režisér Václav Táborský dokumentarista, takže i do jeho hraného pokusu, vcelku neprávem pozapomenutého, pronikly dokumentární prvky v zachycení prostředí i pojetí zápletek. Vypráví o trojici dospívajících chlapců, vyrůstající v ne zcela příkladných rodinách, kteří se rozhodnou z obavy opřed trestem za záškoláctví opustit rodiče a postavit se na vlastní nohy. I když jejich výlet na vesnici, kde hledali nové uplatnění, netrval dlouho (a v tom lze spatřovat určitou mravoličnost), dokázali, že se umí o sobě postarat. Věrohodné je jak postižení vesnického prostředí, tak zejména herecké ztvárnění, opírající se o neznámé tváře...
Filmový scénář Zdeňka Tyce dozrával od roku 1990. Prošel četnými proměnami a posléze se stal podkladem česko-francouzského filmu "Žiletky". Jeho poetikou Tyc navázal na svůj režijní debut - vynikající, leč stále nedoceněný film "Vojtěch, řečený sirotek". Podobně jako v něm i v "příběhu o lásce až za hrob" je klasický děj nahrazen silnou vnitřní situací hlavního hrdiny Andreje Chadimy (ve ztvárnění Filipa Topola), jehož citové a myšlenkové zrání sledujeme od roku 1984 do současnosti, tedy do roku 1994. V "čase temna" potkává nezakotvený Andrej krásnou Kristýnu, která se pro něj v příštích letech stává symbolem nedosažitelnosti. Mladík trýznivě prožívá čas vojny, odkud se zoufale pokouší dostat, a po dlouhodobém léčení na psychiatrii se mu to podaří. Očistí se "útěkem" na idylický venkov, ale po čase se vrací do Prahy a zakouší trpké citové rozčarování. Nakonec však nalézá vyrovnanost a naplňuje vysněnou lásku...
Neambiciózní" balada (ve smyslu důrazu na dějovost, na kritické hodnocení světa a jeho konfliktů), zaměřující se na základní hodnoty a pravdy lidské existence. Vypráví příběh Vojtěcha, člověka až živočišně přímého, neschopného se přizpůsobit vztahům a zvyklostem venkovského společenství. Vojta bojuje v prvním poválečném roce (1946) s celým světem o svou svobodu a nezávislost, o svou lásku...
Šlapky, pasáci a zloději, to je svět, do kterého náhodou spadla Valentýna, úplně obyčejná dívka. Nový život jí přináší neuvěřitelné zážitky a navíc se do ní zamiluje policista. To už je i pro jejího pasáka silné kafe.
I náhodný stopař se může přichomýtnout k netušeným rodinným zádrhelům. Zručný titulní hrdina totiž opraví porouchaný automobil a dočká se odměny: je pozván na luxusní chatu. Její majitel se však ocitne ve složité situaci, když tam kromě manželky přijede i milenka - stopaře proto požádán aby dívku vydával za svou přítelkyni... Vznikla tupě komediální moralita, pranýřující málo uvědomělé mravy, které by měl rozvinutý socialismus napravit.
V české filmové komedii z roku 1988 se můžete přesvědčit o tom, že vojna sice nebyla kojná, ale jinak to byla náramná legrace.
Svobodník Kouba sloužící u výsadkářů má slabost na ženy. Jeho nadřízený ho nemá rád. V době vojenského cvičení na cestě do kasáren však Kouba ukáže opravdový charakter, když zachrání život malému chlapci, usvědčí zloděje a najde si partnerku na celý život sestru velitele.
Ztřeštěná komedie o dospívajících dívkách na internátu, dvou nerozlučných kamarádkách a jednom vysněném ideálním muži, který vlastně nebyl... Zuzka je realistka a třeštidlo, které nadbíhá o pár let starší Honza. Ten u ní však nemá šanci ve srovnání s pilotem Patrikem - "panem úžasným", se kterým chodí její nesmělejší kamarádka z intru Helenka. Také ostatní spolužačky jí ho závidí, dokonce i vulgární sebevědomá Sylva, která o kluky rozhodně nemá nouzi a na oko vztah Helenky s Patrikem zesměšňuje. Jak se časem ukáže, Patrik ve skutečnosti neexistuje a Helenka si ho vymyslela, aby se vyhnula posměškům, že nikoho nemá. Toto tajemství ale svěří jen Zuzce a spolu oznámí, že se s Patrikem musela rozejít... této příležitosti se tedy chytne Sylva.
Podzim 1989: Student Petr Soukup se ničím podstatným neliší od svých spolubydlících z vysokoškolské koleje. Bouří se proti režimnímu konformismu rodičů, prožívá aktivně své lásky i svoji účast na studentské stávce. Autoři dodatečně zapojili do roztočeného filmu reakci na aktuální politický vývoj. Původní námět se vytratil, zobrazení listopadových událostí je povrchní a nepřesvědčivé.
